Karel Wichs: Rozdané karty v Katalánsku

Poměrně novou netradiční katalánskou stranu Ciudadanos, jež se na celošpanělském kolbišti pohybuje mezi třetí a čtvrtou nejsilnější partají a v Katalánku nemá ani jednoho starostu, volila čtvrtina všech voličů, kteří přišli k urnám. Je tedy vítězem voleb.

Slušelo by se jí poblahopřát, ale separatistické strany k tomu v sobě ještě nenašly dost slušnosti. Místo toho prohlašují, že vítězi voleb jsou právě ony a neznalí komentátoři to po nich opakují. Mají sice dohromady nadpoloviční většinu křesel v parlamentě, ale jaksi se už delší dobu nemohou mezi sebou dohodnout. Kromě toho osm jejich poslanců je buďto ve vazbě nebo uprchli ze země. To podle španělských zákonů znamená, že sice můžou přijmout poslanecký mandát (lze tak učinit i písemně), ale nemůžou delegovat někomu svůj hlas při hlasování (hlavně při hlasování o katalánském premiérovi). Jejich přítomnost je povinná, ale soudce začátkem měsíce prohlásil, že je z basy nepustí, neboť by se mohli vyhýbat spravedlnosti. A ti, co před ní utekli do Bruselu, budou po překročení hranice okamžitě zadrženi.

Někteří věznění separatističtí poslanci by mohli požádat o zvláštní povolení navštívit poslaneckou sněmovnu v den voleb s odůvodněním, že mají být zvoleni premiéry a přednést tam svůj kandidátský projev. K tomu už existuje jistý precedens. V osmdesátých letech o takové povolení požádal Bask Juan Karlos Ioldi, který byl obviněn ze spolupráce s baskickou teroristickou organizací ETA. Přivezli ho do parlamentu v policejním antonu, přednesl svůj projev „zatčeného uchazeče o premiéra“, ale nebyl zvolen. A tak ho policisté odvezli zpět do vazby a následně byl odsouzen k 25 letům vězení.

A tak z pohodlné nadpoloviční většiny sedmdesáti poslanců (z celkových sto třiceti pěti) je použitelných pouze dvaašedesát. Vzájemné neshody mezi separatistickým stranami byly známy už před volbami, ale zdá se, že se nyní prohlubují. Někteří požadují vyhlásit okamžitě a jednostranně nezávislost bez dialogu se zastánci jednotného Španělska. Jiní říkají, že samostatnost je cíl, který není třeba časově specifikovat a že je třeba s Madridem jednat. Poukazují na to, že polovina Katalánců si nezávislost nepřeje, že samostatné Katalánsko nemá oporu ani ve světě ani v Evropské unii (Hned druhý den po volbách se expremiér Carles Puigdemont v Bruselu obrátil na členské země unie, aby uznalo výsledek voleb tedy samostatné Katalánsko, ale dostalo se mu chladného odmítnutí. A taky že pro začátek by bylo vhodné obnovit katalánskou autonomii a dosáhnout zrušení článku 155 španělské ústavy, kterým byl ustaven dohled centrální vlády nad děním v Katalánsku. Španělský premiér Rajoy prohlásil, že článek 155 bude automaticky zrušen, až se v Katalánsku ustaví nová vláda. Není vůbec jisté, že by byl Puigdemont znovu zvolen katalánským premiérem. O toto místo se uchází také lídr strany ERC (Esquera republicana de Catalunya) rovněž separatista, Oriol Junqueras, t.č. ve vězení.

Ciudadanos, vítězové voleb, drží špatné karty. Nemají s kým se spojit, protože další centristické tradiční strany oslovily jen málo voličů. Katalánská odnož socialistů, kteří se na celostátní úrovni občas střídají u moci s lidovci, obsadí v parlamentu 17 křesel, tedy jen o jedno víc než v posledních legálních volbách v roce 2015. A samotní lidovci, kteří vládnou celé zemi, ostudně propadli. Získali v Katalánsku pouhé tři poslance (proti jedenácti v roce 2015). Částečně je na vině volební systém. Jednotlivé strany musí dostat hlasy od třiceti do šedesáti tisíc voličů, aby získaly jedno poslanecké křeslo.

Kandidátkou na premiérku je 36-letá Inés Arrimadasová, původem z Andalusie, která vede vítězné katalánské Ciudadanos. Složitá situace ji přiměla k vyjádření, že její strana zatím nebude vstupovat do žádných jednání o novém uspořádání poslanecké sněmovny. Na hlasité oslavy separatistů po volbách však vystoupila se smírčím projevem, který zakončila slovy: “Katalánci jsme všichni.“ Chtěla tím zdůraznit, že polovina Katalánců chce zůstat ve Španělsku. V českých sdělovacích prostředcích se však objevil nešťastný překlad: „Katalánci jsme my.“

Den po volbách vystoupil španělský premiér Mariano Rajoy a prohlásil, že v této chvíli nepomýšlí na nové volby. Chce nastolit slušný dialog mezi ústřední vládou a novým katalánským parlamentem. Nejprve se však sejde s vítězkou voleb Arrimadasovou. Popřel taky, že by se kvůli fiasku své strany v Katalánsku vzdal funkce španělského premiéra nebo snad vyhlásil nové celostátní volby. To svědčí o tom, že nejspíš se takové hlasy objevily. Mandát Rajoyovi končí v polovině roku 2020.

Do 6. února mohou katalánští poslanci debatovat o budoucím premiérovi. V prvním hlasování musí získat absolutní většinu (68 hlasů, nebo v druhém prostou většinu přítomných poslanců. A nebude-li zvolen, může se do 7. dubna přihlásit jiný kandidát. A nebude-li zvolen ani ten, může vláda v Madridu vyhlásit nové volby. Byly by to od roku 2010 už páté.

Karel Wichs