Levice upevňuje své pozice

Tento jev má své objektivní důvody. Jsou jimi především asociální politika pravicové vlády P. Nečase, její snaha likvidovat sociální stát a soudržnost společnosti. Soustavným narušováním sociálního smíru dochází v zemi k sociálním nepokojům a neklidu, pravicová vláda staví jednotlivé vrstvy obyvatelstva proti sobě. Jinými slovy zmíněná vládní opatření radikalizují společnost, činí ji méně ,,občansky poslušnou" a nutí ji ke změně své situace všemi možnými prostředky.

Takové podmínky vždy v minulosti vyhovovaly a budou vyhovovat politice komunistické strany; z dlouhodobé frustrace zejména střední třídy, která je bezprostředně ohrožena nesmyslnými škrty vlády, vzniká podhoubí k možnému revolučnímu vystoupení, na což komunisté čekají, aby se pak mohli podle svých slov postavit do čela takových akcí. Důsledky a dopady ,,škrtforem" na celistvost společnosti však naše osvícená vláda vůbec neřeší, pro ni jsou občané toliko účetní položkou.

V této souvislosti je zajímavé si připomenout, jak pravicoví kraválisté spolu s našimi médii před volbami vyhrožovali, že jsou to sociální demokraté, kdo nakonec vynesou komunisty k moci (tzv. oranžovo - rudý blok). Jedná se však o omyl, neboť je to právě pravicová vláda P. Nečase, kdo posiluje komunistickou stranu a možná ji dostane až k vládní odpovědnosti. Je to stejný případ, kdy nynější ministr zemědělství P. Bendl před několika lety tvrdil, že sociální demokraté dostali k moci Hitlera, přitom opak je pravdou - jedním z ,,viníků" byli komunisté, kteří v roce 1933 z ideologických rezignovali na odpor proti nacistům, protože se mylně domnívali, že se jejich diktatura v očích veřejnosti brzy zdiskredituje a na jejích troskách pak vypukne ,,zákonitá" socialistická revoluce.

Komunistická strana tak vlastně nemusí vůbec nic dělat, může jen čekat na další protilidová opatření Nečasovy vlády a stejně její popularita bude stále růst. Je empiricky i historicky dokázáno, že asociální škrtací vláda podlamující sociální smír vždy nahrává radikálně levicovým stranám, v tomto případě naší KSČM. Tento ,,vklad", kterým komunisté díky pravicové vlády disponují, mohou zúročit již za rok v krajských a senátních volbách. Nesmíme se proto divit, že ze současného politického marasmu, který nám předvádí Nečasova vláda, těží nejvíce právě komunisté, a ne ,,demokratická" ČSSD. Lidé volají po radikálním řešení současné politické a hospodářské situace a uchylují se k ke KSČM, jež ještě nebyla po roce 1989 součástí vládního establishmentu. Je otázkou, do jaké míry je to dobře, či špatně, to ať si každý přebere sám. Každopádně můžeme konstatovat, že při chybách, kterých se dopouští pravicová trojkoalice, a při nevýrazném a slabém vedení ČSSD není vyloučeno, že komunisté převezmou (alespoň načas) vůdčí roli v levé části politického spektra.