Miroslav Němec: Další neskutečný podraz proti levici těsně před volbami

Co však bylo důvodem pro tuto neskutečnou předvolební šaškárnu, zamířenou opět proti jasnému vítězi voleb - ČSSD, jsme se však dozvěděli teprve včera. Obvodní soud pro Prahu 4, totiž u Dalíka, velmi překvapivě, neshledal důvody vazby a propustil ho na svobodu. Jen naprostý tupec by se však mohl domnívat, že nejde o odměnu za to, že Dalík včera pronesl snad největší předvolební podraz proti ČSSD, od dob tzv. „Kubiceho zprávy“, že totiž ...“peníze za Pandury inkasovala ČSSD.“(!?!?!?). A opět těsně před volbami. To není, ani nemůže být, náhoda, ale je to zcela jasný záměr – předvolební trik a přesně řízená akce „vyhaslé“ ODS, která již nemá co nabídnout ani svým voličům, kteří od ní hromadně utíkají a proto se uchyluje k nehorázným podrazům, aby oslabila zcela jisté volební vítězství ČSSD.

To, zda naše armáda potřebovala nebo nepotřebovala nové obrněné transportéry „Pandur“ rakouské výroby, nyní ponechme stranou, i když se lze domnívat, že by jí, k akcím, které v současnosti provádí a ještě snad i provádět bude, zcela postačovaly obrněné transportéry české výroby SKOT OT-64, které přesto, že byly vyvinuty již před rokem 1964, nebyly, co do ochrany bojové posádky (a manévrovací schopnosti v terénu), doposud překonány, ve své době byly světovou špičkou a mohli jsme jejich výrobou a lehkým doplněním výpočetní techniky a elektroniky, mj. zajistit, i celou řadu nových pracovních míst pro naše dělníky.

Bohužel se tak nestalo a v roce 2006 bylo, za vlády ČSSD vedené Jiřím Paroubkem, rozhodnuto o nákupu 234 Pandurů (199 v první dodávce + 35 později) v celkové hodnotě 20,8 miliardy korun. To znamená, že jeden transportér nás vyšel takřka na 89 milionů korun. Topolánkův kabinet (ODS) koncem roku 2007 od zakázky odstoupil a o půl roku později rozhodl o nákupu 107 stejných transportérů Pandur, ale již za cenu 14,4 miliardy korun, tj. jeden tentýž transportér nás už vyšel na 134,5 milionů korun, což je o celých 45,5 milionů (za jeden jediný kus) víc, než v původní objednávce od Paroubkovy vlády. To byl opravdu obchod století, jen co je pravda.

I kdyby si takový nějaký, lehce přihlouplý, kámoš v nové roli poradce premiéra řekl, že během roku se jistě zdražily vstupy, elektrická energie, nafta, benzín, jídlo pro dělníky, prémie pro inženýry, nadstandardní odměny pro management firem kooperujících na výrobě transportéru, apod., jistě by, i se základním školním vzděláním, lehce spočítal, že by cena za jeden transportér mohla narůst zhruba o jeden milion korun, nikoliv však o nehorázných 45,5 milionů korun za jeden jediný kus. A právě to, že cena narostla tak nehorázně, bylo příčinou pozdějšího vyšetřování, neboť „hlídací psi demokracie“ nikdy nespí a navíc, na rozdíl od premiérových poradců, jsou soudní a umí počítat.

V této souvislosti se však naskýtá několik otázek, z nichž stěžejní je ta, co tedy vlastně bylo příčinou takového nehorázného nárůstu původně sjednané ceny? Nemusíme dlouho přemýšlet a můžeme říci, že to byly zcela jistě požadované úplatky za podpis takto lukrativní smlouvy, které se musely pochopitelně skrýt právě v navýšené ceně. Budeme-li přemýšlet dále, jistě nás bude zajímat i to, že někdo, kdo o tak vysokém úplatku (půl miliardy korun) vůbec mohl jednat, musel mít buď příkaz z nejvyšších míst, popř. to tam musel mít přinejmenším projednáno. Kdo si snad myslí, že by si nějaký, jakýkoliv človíček, byť tehdy v roli poradce předsedy vlády, dovolil sám od sebe jednat o takto neskutečně vysoké „odměně“, úplatku, provizi, či jak bychom to ještě mohli nazvat, sám, nebude zřejmě normální a nelze se domnívat, že by se s tím spokojili policisté, kteří se touto formou trestné činnosti léta zabývají. Proto mne, a nejen mne, udivuje, že se v tisku objevila zpráva, že policie stíhá pouze Dalíka a navíc jen pro jaký-si směšný podvod, neboť údajně to, co slíbil, nemohl sám splnit. Pokud by tomu tak opravdu bylo, musel by být Dalík již dávno prohlášen za zcela nesvéprávného a zřejmě by pak ale bydlel nikoliv v luxusní vile, ale někde pod mostem. Zajímavá je tedy nejen právní kvalifikace, ale ještě zajímavější je i mediálně sledované chování dalších aktérů, včetně bývalého premiéra Topolánka, který, podle novinářů, čekal na svého kamaráda v bytě hned po jeho propuštění, neboť byl jistě zvědav, co řekl a co neřekl Dalík na při výslechu na policii a ptát se na to po telefonu by bylo přinejmenším neopatrné.

Podíváme-li se, jen pro pořádek, na ustanovení § 67 trestního řádu, tj. zákona č. 141/1961 Sb., ve znění změn, novel a doplňků, který pojednává o důvodech vazby, zjistíme, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

Podle mého názoru, jsou zde zcela jasně dány důvody vazby minimálně podle písmene a) a b) trestního řádu, neboť i přes značně pochybnou právní kvalifikaci, která bude v budoucnu zcela jistě příslušně upravena, hrozí, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, neboť mu, i při této mizerné právní kvalifikaci, hrozí poměrně vysoký trest (písm. a) a nemůže zde obstát naivní tvrzení, že jmenovaný má veškerý majetek v České republice (???), o čemž lze jen vážně pochybovat, a navíc je svobodný, nemá rodinu ani děti, které by ho zde držely. Rovněž důvod vazby podle písmene b) uvedeného ustanovení trestního řádu je zde zcela na místě, neboť již tím, že se může volně pohybovat a zcela volně s kýmkoliv hovořit, může a také zcela jistě bude, působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, což můžeme již nyní sledovat. Jediným důvodem, který zde zřejmě nemůže být, podle dikce zákona, naplněn je písm. c), neboť takto nebezpečnou trestnou činnost již zcela jistě uvedený obviněný nikdy nespáchá a pokud ano, nikdy se mu to již nepodaří v takto rozsáhlém případě, resp. s takto vysokou škodou.

Proto si, jako letitý policista, právník a kriminalista, dovoluji vyslovit názor, že příslušný soud, resp. soudce, si před rozhodnutím o vazbě buď vůbec nepřečetl příslušný trestní spis, nebo od někoho dostal příkaz obviněného propustit na svobodu, nebo se zalekl známého advokáta Sokola či byl jiným způsobem indisponován. Dále také toto „nepovedené rozhodnutí“ zcela jasně ukazuje na to, že se u nás neměří všem stejným metrem, protože např. u kauzy Rath, kde našemu státu zatím nevznikla žádná škoda a částka zajištěná údajně v krabici od vína je 71 krát nižší, než částka o kterou byla nadhodnocena cena Pandurů a navíc David Rath má rodinu a děti, takže by jen velmi těžko kamkoliv utíkal. Zajímavé, že páni soudci. Přemýšlejte, prosím, za ty peníze, které vám stát za vaši odpovědnou práci vyplácí, o případech poněkud usilovněji a nedělejte z našich občanů negramotné pitomce. Za to si vás takto luxusně rozhodně neplatíme.