Petr Dimun: Benešová, Houska a Šlouf: protikorupční trio ČSSD?

Paní magistra Benešová totiž buď byla nedostupná, nebo byla u soudu, nebo prostě nevěděla, o čem je řeč. Chodila jedině do televizních diskusí s Jiřím Pospíšilem, kam si jí ministr výslovně jako oponenta vyžadoval a kde s ní sehrával divadlo na opozici, symbolizované trapným oslovováním „paní doktorko“ či „paní ministryně“, což magistře Benešové dělalo mimořádně dobře, takže vrněla jako kočka a chválila Pospíšila tak, že zasvěcení poslanci ČSSD vypínali s opoceným čelem obrazovky. Když jí Lidový dům připravil návrh protikorupčního programu ČSSD, odsekla, že je to „dimunovina“ a že připraví něco sama.

Během následujících dvou let však od ní nikdo neviděl ani řádku. Oranžovou knihu k tématu spravedlnosti dodala ve stavu, že kdyby se proškrtalo slovo Vesecká, zbyl by jen nadpis. Vlastně jen díky Vesecké a tzv. justiční mafii si zajistila přes svoji nesmírnou lenost a intrikánství místo ve stínové vládě. Program nakonec dal dohromady volební štáb z podkladů, které dodal František Bublan a Jeroným Tejc.

A těmto podkladům se nápadně podobá i to, co bylo představeno jako nový program ČSSD pro boj s korupcí. Obnovení finanční policie je dlouhodobý evergreen ČSSD. Transparentnost veřejných zakázek za použití internetu je tak obecný blábol, že ho v programu mají i komunisté. A pokud dnes navrhuje Marie Benešová přesunout kompetenci pro boj s korupcí přímo pod premiéra, chápu to jako přiznání vlastní chyby, neboť jako nejvyšší státní zástupkyně bojovala proti Baštově protikorupční skupině na Úřadu vlády v době premiérování Miloše Zemana. A dlužno dodat, že úspěšně.

Marie Benešová volá po důvěryhodné osobnosti, která by vyslala jasný signál orgánům činným v trestním řízení, že je politická poptávka po zavírání korupčníků. Ponechme stranou, že to zavání komunistickými metodami. Koneckonců, za éry Marie Benešové coby nejvyšší státní zástupkyně jsou známy dva velké korupční případy: kauza kladenského primátora za ODS Volfa a kauza Topolánek-Dalík-Kořistka. Oba se týkaly ODS a z obou zbyla na patře podivná pachuť. V prvním případě se ukázalo, že obvinění bylo vycucané z prstu, avšak splnilo svůj účel: politickou likvidaci úspěšného primátora.

Vrabci na střeše si cvrlikají, že se Benešové, pocházející z Kladna, její rodák znelíbil, urazil jí či její známé a že mu vyhlásila osobní vendetu. Poslední kapkou prý bylo, že Benešová trpící na formální znaky moci, zahlédla primátorův nový vůz, luxusní Audi, které v malém městě zastiňovalo její vlastní služební limuzínu. Osobní zášti by napovídalo i mediální vystupování jinak nesmírně líné Benešové, která v té době dávala jak na běžícím pásu rozhovory o malých českých Palermech. Myslela tím tehdy poměry na radnicích a krajských úřadech, zhusta ovládaných politiky ODS. V druhém případě jinak aktivní Benešová zplihla jako svíce. V té době již totiž hledala politickou podporu napříč politickým spektrem v boji s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, a proto v kauze Kořistka sehrála přesně opačnou roli.

Zasvěcení lidé si dodnes s hořkým úsměvem vyprávějí o příhodě, kdy se na utajené schůzce měla sejít Benešová s Topolánkem v sauně. Oba se vzájemně potřebovali, ale natolik si nedůvěřovali, že si bude jeden druhého nahrávat, že jediné místo pro setkání byla sauna.

Autor tohoto článku má osobní zkušenost s Marií Benešovou a proto si dokáže přeložit její slova o „důvěryhodné osobě“, která by stála v čele boje s korupcí. Obrázek rozvalené Benešové v sofa na Nejvyšším státním zastupitelství, kterak mu ukazuje složky na svém pracovním stole a říká „teď tady byla ta fiflena Buzková kvůli kauze svého mužíčka, no ještě uvidíme, jak se k tomu postavíme“, se mi vryl nesmazatelně do paměti a dodnes z něho mrazí.

Ale každý člověk má právo na změnu, tak věřme, že jí prošla i Marie Benešová. Že zpřetrhala své letité a dodnes velmi živé a intenzívní kontakty s Miroslavem Šloufem, symbolem všeho jiného, jen ne boje s korupcí či chomutovským sociálním demokratem Romanem Houskou, který, maje pověst mafiána, jí vyboxoval podporu na místopředsedkyni strany. V opačném případě by se tak novináři, hořící důvěrou, že Marie Benešová je ten správný člověk pro boj s korupcí, mohli nadít toho, že v případě vlády ČSSD bude vládní výbor pro boj s korupcí v čele s Benešovou řídit Miroslav Šlouf, výkonným místopředsedou bude Roman Houska a kartičku asistentky pro volný vstup na vládu bude mít díky Benešové ústecká hejtmanka Jana Vaňhová.

Všichni tři jsou dnes nejbližšími spolupracovníky Marie Benešové a splňují jediné kritérium jí radit v boji s korupcí – to, které nejlépe vystihuje přísloví o kozlu zahradníkem. V zájmu ČSSD i boje s korupcí doufejme, že jsou spolupracovníky bývalými. Jinak je celý program ČSSD pro boj s korupcí, sepsaný Jeroným Tejcem a Jiřím Dienstbierem a podepsaný Marií Benešovou, naprosto k smíchu.