Úryvek z knihy Plnou parou v politice - mediální bublina jménem Vlastimil Dvořák

Úryvek z knihy Jiřího Paroubka "Plnou parou v politice", ve kterém hovoří o své svatbě s manželkou Petrou

Pár týdnů po svatbě jsem se z médií dozvěděl, že Vlastimil Dvořák, majitel hotelu Esplanade v Mariánských Lázních a hotelu Ambasador v Praze, získal v roce 2006 od ministerstva financí (s podpisem ministra financí Bohuslava Sobotky) zpět dodatečně vyměřenou daň z příjmu. Podstatou dlouholetého sporu Vlastimila Dvořáka s finančním úřadem (a ne s ministerstvem financí) bylo, jaký režim základních prostředků zvolit u investice provedené v době výhodnějšího odpisování (tedy do roku 1991). Jak je zřejmé, jedná se o čistě odbornou a relativně složitou otázku. A jestli v této zemi byly v posledních dvaceti letech prakticky všechny instituce zachváceny korupčními skandály a účelovými úniky informací, v případě finančních úřadů si na nic takového nevzpomínám. Žádné úniky informací, žádná korupce. Posuzovat, zda je možné základní prostředek odepisovat podle režimu odpisování před rokem 1992, anebo po změně odpisových sazeb od 1. ledna 1992 opravdu není politickou otázkou. Rozdíl v dani z příjmů, o který šlo, byl na počátku zhruba 4 miliony Kč a k tomu byla připočtena penalizace (20 milionů). Dodatečný platební výměr na 24 milionů Dvořák obdržel po provedení daňové kontroly finančním úřadem někdy v polovině devadesátých let.

Vlastimil Dvořák musel se svou žádostí o opravu projít úspěšně třemi stupni posuzování: finančním úřadem na úrovni okresu a dále kraje a také rozkladovou komisí ministerstva financí. Tedy třemi odvolacími instancemi, které odborně a jistě s plnou odpovědností o věci rozhodovaly. Prý to posuzování trvalo zhruba deset let (!).

Podpis ministra financí po všech těchto instančních stupních byl víceméně formální, poslední v dlouhé řadě, ministr neměl žádný důvod s touto žádostí prošlou třemi odbornými instancemi nesouhlasit či ještě dále otálet. Otálelo se ostatně deset let. Český ministr financí není ministrem krále Slunce Ludvíka XIV. Fouquetem, který si rozhodoval, co chtěl a jak chtěl. Bohuslav Sobotka postupoval zcela lege artis, tedy zákonnou cestou. Já jsem zaplatil v hotelu Esplanade všechny své účty za služby, které mně tam byly poskytnuty. Nevím tedy, v čem byl problém. Více nežli rok staré rozhodnutí ministra financí nikdy nikdo právní cestou, a to až do dnešního dne, nenapadl, protože nebylo co napadnout. Říkat dnes, jak to činí ministr Kalousek, že takový zákon nebyl dobrý, je více než úsměvné. Ostatně, pokud to byl špatný zákon, pak ve volebním období 2002–2006 mohl Miroslav Kalousek sám jako mimořádně vlivný předseda rozpočtového výboru sněmovny a předseda jedné z koaličních stran předložit návrh jeho změny. 

Nepochopil jsem, v čem spočívá má nemravnost v této věci. Proč mě a Petru bylo v této záležitosti nutné vyřvávat. Objednal jsem si v hotelu Esplanade v rámci naší svatby služby a do haléře je zaplatil a musel jsem následně ještě poslouchat podivné úvahy o tom, že hoteliérovi byly odpuštěny daně. Smutná práce českých médií. Odvedená asi proto, že na mě žádnou skutečnou kauzu nikdy neměla. 

Jako bych šel na hamburger do McDonald’s, zaplatil jsem jej, poté snědl americký karbanátek a odjel autem domů. A v nějakém čase po návštěvě se dozvěděl, že McDonald’s je v soudním sporu o nějaké daně s ministerstvem financí. Co s tím mám společného, i kdybych byl příbuzným generálního manažera McDonald’s?

Další úryvky Vám na portálu Vaše věc přineseme v příštích dnech.