Úryvek z knihy Jiřího Paroubka: Přeběhlíci

Úryvek z knihy Jiřího Paroubka: Přeběhlíci

Již atak Pitrova řidiče Šrytra, který přišel těsně po volbách za poslancem ČSSD Pavlem Plocem s nabídkou úplatku 5 mil. Kč za přeběhnutí na stranu vlády, ukázal pracovní metodu, kterou chce náš protivník použít. O pár týdnů později mě upozornila na snahu přetáhnout ji na stranu pravice poslankyně ČSSD Hana Šedivá. Byl jsem jí vděčný, že zůstala věrná našim barvám, byť zřejmě dostala finanční nabídku z říše snů...

V období od podzimu 2006 až do léta 2008 nám z klubu ČSSD ve sněmovně odpadli čtyři poslanci. Tedy ze 74 poslanců zvolených za ČSSD přestali být členy klubu čtyři původně zvolení členové. Pochopitelně, že česká pravice a pravicová média celou věc vždy oděla do závoje údajně nedemokratického charakteru ČSSD a mých údajných diktátorských metod, proti kterým tito utiskovaní patrioti takto protestují.

První z našeho klubu ve sněmovně odešel poslanec Pohanka. Důvodem jeho odchodu byly prý finanční nesrovnalosti v nějaké investiční akci v době, kdy byl ředitelem brněnské Nemocnice sv. Anny. Údajně mu hrozilo trestní stíhání a on dal přednost svému bezpečí, což bylo podmíněné ztrátou stranického dresu. Upřímně, pokud v naší zemi neexistuje pluralita médií a pokud média jsou ochotna přikrýt nemorální chování části politické elity a pokud to je ve prospěch pravice a pravicové vlády, je důsledné uplatňování principu presumpce viny vůči poslancům a dalším politikům ČSSD zavedené uvnitř této strany mnou jako nástroj modernizace, trochu nesmyslné. Obecně přece platí, že pokud gangsteři předem počítají s vaším morálním postupem, je to váš velký hendikep. V praxi by to znamenalo, pokud by poslanec ČSSD byl obviněn policií, že bychom jej vyzvali okamžitě a bez pardonu k rezignaci a vyloučili ze strany.

A on by byl zničen, politicky i lidsky. Nepřijatelný pro všechny by se pak ještě možná chvíli potácel ve sněmovně a pak by potupně rezignoval, předtím zbaven poslanecké imunity a následně odsouzen zřejmě k nepodmíněnému a exemplárnímu trestu. Po celou dobu by byl pochopitelně pronásledován médii jako prohnilý (bývalý) socan. Byl by to krásný terč pro média. A s ním by trpěla jeho rodina a blízcí lidé. Úspory by mu spolkli právníci a z jeho zálib – žen a starých aut – by nezbylo nic. Až by se Pohanka vrátil z vězení, kde by sbíral zkušenosti jako lékař ve vězeňské nemocnici, mohl by jít dělat tak leda obvodního lékaře. Chtělo by se říci, že Michal Pohanka neměl moc na výběr. Ovšemže měl. Měl pracovat i jako šéf Nemocnice u sv. Anny férově. Takhle hodil přes palubu své voliče, kolegy, všechno a všechny. Jeho pohnutky – a u dalších tří odpadlíků to bylo stejné – nebyly ani trochu ideové.

Poslanec Melčák byl rovněž zcela praktický muž. Krátce po skončení volebního období let 2006 – 2010 si Melčák koupil jistě z naspořených peněz byt za 4 mil. Kč. Stavební firma jeho syna prý získávala za Topolánkovy vlády zakázky v míře nebývalé. Faktem je, že Pohanka odešel ze sněmovny již v závěru roku 2008. Melčák zůstal a byl tím poslancem, který ještě přihrál Ústavnímu soudu svou stížnost na zkrácení volebního období, díky níž došlo ke zrušení termínu říjnových předčasných voleb. Zapojil se tak do neuvěřitelné šarády nehodné demokratického státu. Určitě zcela nezištně.

Třetí v pořadí přeběhlíků byl poslanec Snítilý. Ještě v lednu 2008 předseda Krajského výboru ČSSD v Hradeckém kraji. Přeběhl na druhou stranu při prezidentské volbě. Již v knize M. Zemana je uvedeno, jak za ním, jako předsedou ČSSD přišel předseda jedné Krajské organizace ČSSD a řekl mu, že v průběhu základní vojenské služby spolupracoval s Vojenskou kontrarozvědkou (VKR). Byl to nejspíš právě Snítilý. Stačilo pak jenom dát tip našim protivníkům, anebo aby si sami přečetli knihu bývalého předsedy. Ostatně podobné informace mohl Langer a obecně stratégové ODS získat i z Žáčkova Ústavu pro studium dějin... Snítilý, Pohanka a Melčák rozhodli o výsledku prezidentské volby v únoru 2008. Bez jejich podpory by V. Klaus nebyl podruhé zvolen prezidentem republiky. Je zajímavé, že toto téma nikoho z médií, ale ani těch, která píší proti V. Klausovi, nezajímá. Otevírat téma přeběhlíků se nikomu nechce. Zkrátka úžasná pluralita médií.

A čtvrtým přeběhlíkem z klubu ČSSD v řadě byl poslanec Wolf. Když jsem po jeho přeběhnutí viděl materiál kontrolního orgánu Ministerstva životního prostředí, pochopil jsem. Ten člověk ukradl miliony korun z dotace z evropských fondů, kterou dostala jeho rodinná firma. Musím říci, že tak primitivní malverzace provedená od vysokoškolského docenta, mě šokovala. Viděl jsem po Wolfově odchodu z ČSSD materiál ministerstva životního prostředí. Nevím, na co spoléhal. Uvidíme, jak dopadne jeho soud.

Čím, kdo zachází, tím také schází. A tak v březnu 2009 při hlasování o nedůvěře vládě byli proti vládě i dva bývalí (a vyloučení) poslanci ODS a dvě bývalé (a vyloučené) poslankyně Zelených. Pohanka již ve sněmovně nebyl a tři bývalí naši poslanci nestačili. Upřímně, i v jiných zemích dochází v průběhu volebního období občas k přechodům politiků do jiných politických stran. Je to ale vesměs z politických důvodů, kde splývají zejména důvody ideové s osobními.

U nás byl z přeběhlíků vytvořen systém. Dalík s Langerem se inspirovali u Dzurindy na Slovensku. Ten vždy, když se zdálo, že je jeho vláda v koncích, objevil v táboře opozice novou posilu pro svou koalici. Ani u nás, ani na Slovensku praxe vládou zlanařených přeběhlíků nepomohla ke zlepšení politické kultury. Přeběhlíci, kteří de facto revidují výsledek voleb, vůli voličů ve prospěch jedné strany tak, jak se to stalo u nás, to ale bylo něco nového a unikátního. Bez nich by nevznikla a neexistovala pravicová vláda. Topolánkova vláda sice byla legální, ale po celou dobu své existence byla nelegitimní. Bez tří přeběhlíků ze sociální demokracie by nebyl zvolen podruhé prezidentem republiky ani V. Klaus.