Výsledky parlamentních voleb v roce 1946 nasměrovaly Československo k totalitě

obrazek
26.5.2012 17:31
Před 66 lety se konaly v Československu demokratické parlamentní volby. Byly zároveň prvním a posledním svobodným hlasováním před únorovým státním převratem 1948, který naši zemi uvrhl do čtyřicetileté diktatury KSČ. Výsledky voleb reflektovaly jednak složitý mezinárodní vývoj, jednak vnitropolitický aspekt. Společenský a politický život v zemi též ovlivnil radikální obrat doleva, což je po skončení velkého válečného konfliktu zákonitý jev. Tento stav vyhovoval komunistické straně, jež podle nálad obyvatelstva mohla vytyčovat stále radikálnější požadavky, mnohdy jdoucí za schválené poválečné programy (Košický a Budovatelský). V parlamentních volbách zvítězili komunisté, kteří si velmi dobře připravili pole pro další mocenskou expanzi a vyřazení svých politických oponentů.

Komunisté získali 40% hlasů, druhou nejsilnější stranou se stali národní socialisté, kteří dostali 23,66%, třetí lidovci 20,24% a poslední se umístili sociální demokraté se ziskem 15, 58%. Výsledky voleb jen potvrdili hluboké poválečné mocenskopolitické a hospodářské změny, které nastaly po skončení války. Třetirepublikové Československo již nebylo pouhou kopií první republiky. Jak jsme již v úvodu poznamenali, nastal prudký obrat doleva s akcentem na etatizační procesy v ekonomice. V této situaci se tak nejlépe cítili komunisté, kteří přijali za svůj Košický vládní program a svůj oficiální program obsahující diktaturu proletariátu a další ideologické postuláty založené na marxisticko - leninských dogmatech z taktických důvodů veřejně neprezentovali. Využili rovněž přítomnost Sovětů v regionu střední a jihovýchodní Evropy.

U nejsilnější nekomunistické strany, národních socialistů, výsledky voleb způsobily zklamání. Vedení strany očekávalo zisk 1 500 000 hlasů, přičemž strana získala od voličů pouze 1 298 000, což bylo o skoro jeden milion hlasů méně, než získali komunisté. Ústřední výbor ČSNS, který se sešel v červnu 1946, aby analyzoval výsledek voleb a jeho dopad na stranu i republiku, konstatoval, že převládá momentální zklamání nad výsledkem, nicméně strana získala o pět nových poslanců více, o jedno ministerské křeslo navíc, měla posléze i předsedu parlamentu, jímž byl ovšem prokomunisticky orientovaný J. David. P. Drtina i předseda strany P. Zenkl ve svých projevech prohlásili, že výsledek je vlastně dobrý a navíc skýtá slušný potenciál na rozšíření politického vlivu strany v příštích volbách.

Národní socialisté tak měli po volbách 4 vládní křesla, předsedu Ústavodárného národního shromáždění a 55 poslanců, ovšem čeští a slovenští komunisté disponovali celkem 9 křesly (včetně Komunistické strany Slovenska), 114 poslanci (KSČ 93, KSS 21) a jejich mocenský vliv tak znatelně vzrostl. To se ovšem netýkalo Slovenska, kde slovenští komunisté utrpěli porážku. Zde se stala vítězem voleb Demokratická strana, která získala 61, 43%, druhá skončila KSS se ziskem 30, 48%. Pro české a slovenské komunisty bylo vítězství DS šokem, očekávali totiž, že DS skončí až za KSS. Proto ihned po volbách začalo komunistické vedení připravovat plán, jak DS znemožnit uplatnit její vítězství ve slovenských orgánech moci kladením ultimativních podmínek. Jinak, jak naznačil předseda KSČ Gottwald, bylo možné, že DS bude z vlády vyloučena, i když se jí podařilo dosáhnout vynikajícího volebního výsledku.

Po volbách se stal prvním komunistickým premiérem v dějinách země K. Gottwald, který v červenci dostal důvěru parlamentu a hlavní společnou programově politickou platformou se stal Budovatelský program, který stejně jako Košický byl prakticky dílem komunistů. Budovatelský program obsahoval kromě dalších bodů směřující k posílení charakteru státu i pasus, který prosadili národní socialisté - skončí další znárodňování ve výrobě, nikoliv však v distribuci. Komunisté se tím ale necítili být vázáni. Dne 9. 2. 1948 předsednictvo ÚV KSČ ve značně politicky rozjitřené atmosféře vyhlásilo další znárodňovací požadavky, jdoucí za rámec Budovatelského programu.

Po volbách komunisté zahájili další pronikání do mocenského ústrojí státu a postupně si budovali a upevňovali své nabyté pozice. Další vývoj tak již nezadržitelně směřoval k nastolení monokratického systému jedné strany. Ten se stal realitou v únoru 1948, kdy došlo k porážce demokratických sil včetně národně socialistické strany, která byla nejvýraznějším soupeřem komunistů. Další volby se pak konaly v úplně jiném politickém klimatu. Byly doslova fraškou na svobodné a demokratické volby, které tak sami komunisté nazývali.

Nejenže komunisté ze strachu, že ve volbách nedostanou 75% všech hlasů, jak po Únoru deklarovali, rozhodli o jednotné kandidátce, ale byly ostentativně porušovány i základní atributy volebního práva občanů, za které bojovalo dělnické hnutí před více než padesáti lety. V místnostech se veřejně kontrolovalo, jestli volič zaškrtl jednotnou kandidátku Národní fronty, v mnoha místech chyběly plenty, někteří odvolili vícekrát apod. Navíc, aby byla ,,jistota", tak komunističtí funkcionáři falšovali volební výsledky, k čemuž se později sami přiznávali. Komunisté tak podle jednotné kandidátky získali ,,naoktrojovaných" 70% mandátů v parlamentu, zatímco nekomunistické strany pouze 30%.

Další svobodné volby se konaly až za 44 let, v červnu 1990. Stejně jako se v roce 1948 hroutila (omezená) demokracie, v roce 1990 byla odstraněna více než čtyřicetiletá byrokratická vláda komunistické strany. V těchto volbách však paradoxně na rozdíl od komunistů původní ,,historické" strany neuspěly, poněvadž doba již byla někde jinde a zatímco v roce 1945 nastal masivní příklon doleva, tak po roce 1989 se lidé ve své většině po nezdařeném socialistickém experimentu uchýlili k pravici.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

petr-duchoslav

Pane Kulíku, já jsem tím chtěl říci, a vnímejte to prosím jako analogii vývoje po roce 1945, že po roce 1989 byl v Československu všeobecný příklon k pravici, protože 40letý nepodařený experiment zdiskreditoval v té době levici, a to i demokratickou, jako celek. Musíme to vnímat v rámci tehdejší doby. Volit na počátku 90. let pravici bylo prostě v ,,kurzu" a ten, kdo volil levicové strany, ten byl prostě komunista. Relikty takového uvažování jsou u nás zejména díky pravicovým médiím dodnes.

rku

Pane Duchoslave,

vy považujete OF za pravicové?