Zbyněk Fiala: Pozor na hada nad hlavou!

Kde se vzaly teplotní extrémy letošního roku, kdy dokonce i severní část USA přešla ze zimy rovnou do léta, přestože průměrná teplota Země zatím stoupla o pouhých 0,8 stupně Celsia? Jinou tvář klimatického bláznovství zase poznali v Tunisku, kde sněžilo.

Pokud jde o horko, za něco může chybějící zelený pokryv, který normálně funguje jako přírodní klimatizace, protože odpařování vody z listů rostlin váže skupenské teplo, zatímco déšť při sníženém slunečním svitu toto teplo uvolňuje. Do hry vstupuje i výběr rostlin, protože delší kořeny dosáhnou pro vláhu hlouběji.

Jakmile půda vyschne, stává se jen bezmocnou odrazovou plochou pro sluneční záření. Jedná se o obrovské energie, když uvážíte, že pražící Slunce dodává na každý metr čtvereční naší zeměpisné šířky zhruba to, co potřebuje jedna pračka. Vzrostlý les to dokáže ztlumit na polovinu. Pustit tenhle tepelný příkon naplno, nebo moci využít regulace, to je opravdu rozdíl.

Sucho má ještě jedno riziko, které známe z Ameriky. Když se do odhalené vyprahlé půdy v létě roku 1936 opřel vítr, zvedl ji do vzduchu v podobě obrovských prachových oblak. Většina úrodné půdy pak skončila v Atlantiku. To je nezvratný proces, chyba, kterou nelze napravit. Příčinou je také zemědělská praxe, která ponechává část roku půdu zcela odhalenou. V přírodě něco takového – s výjimkou požářiště – nenajdeme. Odhalená půda rychle vysychá a mění se v prach. Ten je snadno unášen jak větrnou, tak vodní erozí.

Jenže co s opačnými extrémy, jako je třeba sníh v Tunisku? Něco podstatného se odehrává nejen pod našima nohama, ale i nad našimi hlavami. Jennifer Francisová z Rutgers University v americkém státě New Jersey vidí zásadní vliv ve změněných drahách jet streams, pravidelného proudění v horních vrstvách atmosféry, které tvoří jeden okruh na severní polokouli a jeden na jižní.

Je tam patrných několik změn, upozorňuje britský týdeník New Scientist, který reprodukuje její práci (http://www.newscientist.com/article/mg21528721.800-how-global-warming-is-driving-our-weather-wild.html). Motorem tohoto kruhového proudu je rozdíl teplot nad rovníkem a blíže pólů. Arktida nyní zaznamenává největší oteplení, to snižuje teplotní rozdíl vůči rovníku. Proud se zpomaluje, ztrácí pravidelný charakter a dostává podobu vlnícího se hada, který často vykolejí z dosavadní dráhy. Tak vzniklo letošní horké jaro na severu USA nebo naopak sněhový příval v Tunisku. Zpomalení proudu má ještě jeden efekt – pokud někde vznikne extrém, působí déle - tlaková výše nebo níže zůstane déle na místě a zesiluje důsledky svého působení. Když prší, tak pořádně a dlouho, takže i záplavy jsou pak rekordní, jako loni v Queenslandu. Když vypukne vedro, tlaková výše zatuhne a rozsáhlý region prožívá to, co loni hořící Rusko.

Rozsah ledového pokryvu Severního ledového oceánu je letos podstatně menší než bylo obvyklé ještě v letech 1979 až 2000 (první éra pravidelných satelitních měření) a led už prakticky ztratil kontakt se sibiřskými břehy. Volné moře už je až k břehům Země Františka Josefa. Rekordní snížení celkové ledové plochy bylo zaznamenáno v loňském roce. Letos překvapilo souběžné odtávání prakticky celého povrchu grónského ledovce. Bylo to poprvé, kdy bylo něco podobného zaznamenáno, předtím led odtával jen na několika vymezených územích tohoto arktického ostrova (http://www.newscientist.com/article/dn22103-97-of-greenland-surface-ice-turns-to-slush.html). Letos také začalo tání dříve, informuje server http://nsidc.org/arcticseaicenews/. V oblasti Karského a Barentsova moře dokonce o dva týdny. Rychlejší tání snižuje albedo, odraznou schopnost zaledněné oblasti, takže vliv slunečního záření na Zemi (a zejména severní polární oblast) zesiluje.

Rychlejší tání v Barentsově moři může mít ještě jinou příčinu. Ruská Arktická plovoucí univerzita, oceánografický ledoborec s ruskými akademiky a doktorandy na palubě (v příštích letech má být otevřená i cizincům) tam zjistila novou větev Golfského proudu. Aspoň to tak vypadá, teď se analyzují data, která to naznačují. Smyslem výpravy je měření míry oteplení Arktidy, protože zkušenost zatím říká, že čím teplejší je tam léto, tím studenější zima. Pramínek Golfského proudu v Barentsově moři se do toho připletl navíc. Pokud by však tání v Grónsku a v Severním ledovém oceánu zrychlilo a přililo studené sladké vody do teplého slaného proudění, je to jako brzděni zadního kola bicyklu klackem do drátů. Golfský proud lze zničit, ostatně už zvolnil (http://www.sciencemag.org/content/304/5670/555.abstract).

Závěr:

· Globální klimatické změny dostávají podobu častějších a větších extrémů počasí.

· Skleníkový efekt je mnohem nebezpečnější, než se zdálo před lety, protože růst průměrných teplot o zlomky stupně Celsia je provázen zásadními teplotními a srážkovými výkyvy v rozsáhlých oblastech. U jezera Michigan se letos zvýšil teplotní rekord spojený s datem 22. března o 17 stupňů.

· Důsledky těchto změn jsou větší ve vyšších zeměpisných šířkách. Česko je na úrovni jezera Michigan. Temperuje nás Golfský proud – méně než dřív. A jak dlouho ještě?

· Nejhůř dopadnou oblasti bez vegetace, ke kterým patří bohužel i zoraná pole. Pokácet vzrostlý strom zbytečně je za těchto okolností zločin.

· O přežití regionu rozhodne zachování vláhy nikoliv v nádržích, ale v půdě a krajině. Rychlý odvod vody a zabetonování koryt je zločin.

· Hodnotu mokřadu lze vypočítat nikoliv z chybějící zemědělské produkce (obzvlášť komodity, která by bez dotací ani nevznikla), ale z hodnoty systémových služeb ekosystému, jako je odolnost vůči horku a pravidelnost místních srážek. Narušení těchto služeb je zločin.