Co si Milada Horáková psala s exilem po únoru 1948

Po tzv. vinařské schůzce na počátku září 1948 Milada Horáková napsala do exilu Petru Zenklovi, že nyní pociťujeme potřebu dáti celému společnému úsilí jednotný podklad. Negativní již máme: boj proti komunistickému režimu - pozitivní potřebujeme vytvořit tak, aby byl jakousi deklarací, která by zavazovala všechny bojovníky z kteréhokoliv tábora. V okupaci to bylo: negativní proti Němcům, pozitivní za Beneše (jako reprezentantem určitého, již známého programu). Dnes by to nešlo takto personálně vyjádřit. Musíme proto vytvořit několik konkrétních bodů politických i hospodářských, které by přijali všichni. Pokoušíme se o to. Chceme pak o nich diskutovat mezistranicky, a až budou přijaty všemi, budeme jejích obsah infiltrovat mezí lidi, aby o nich stále mluvili, aby se staly jejich majetkem, a pak v rozhodné chvíli, abychom je všechny mohli na tuto deklarací sjednotit. Jeví se tu většinový názor, že se nemůže z těch socialistických zařízení, která se osvědčila a která jsou opravdu sociálním pokrokem, jíti zpět. I lidovci pomýšlejí na to, že znárodnění provedené košíckým programem, se ponechají. To můžete směle tvrdit a myslím, že tím potřete Prchaly atd., kteří by chtěli všechno vymazat, co se stalo po r. 1945, i s Benešovými dekrety, a činí z nás kolaboranty komunistů. Ti pánové jsou moc daleko od národa, právě tak jako pan C [míněn J. Černý, předseda exilové. agrární strany) Četla jsem zápis o ustavující schůzi RSČ. Není to pěkné čtení. Máš tam asi obtížnou práci.“

Milada Horáková reagovala na postup agrární strany v exilu zprávou z 1. ledna 1949: Jsme informováni o těch roztržkách venku, což nás velíce mrzí. Nic se zde hůře nekritizuje než nejednota. Ti zelení páni se mýlí a přepočítají se. Doma na ně zrovna jako na stavovskou stranu nikdo nečeká, poměry jsou velmi změněné a roztříštěnost, kterou vyvolávají  vzkříšením živnostenské a národně demokratické strany je něco, co neodpovídá světovému vývoji, ani vůlí našich lidí. Nechceme žádný neofašismus, a tak také ho sem nikdo nebude zanášet stavovskými stranami“.

29. března 1949 Ripka Horákové:

 „Spojené státy počítají s válkou jako s reálnou možností, a proto jednak Atlantickým paktem chtějí sevřít Sovětský svaz a posílit západní Evropu, jednak horlivě zbrojí. Rozhodně žádnou preventivní válku nerozpoutají. Domnívám, se že by nedošlo k žádné intervenci ze strany Spojených států a ostatních západních zemí, kdyby Sověty zasáhly ve Finsku, jako před rokem v Československu.  Zdůrazňuji to proto, že vím, že se doma počítá s brzkou válkou. Na druhé straně je pravda, že mezinárodní napětí stále roste a tím také možnost, že válka vypukne, ačkoliv si ji nepřejí ani tady, ani patrně v Moskvě.  Pro naše doma z toho vyplývá téměř jako příkaz: žádné revolty, žádné demonstrační akce proti režimu, tím se jen poskytuje komunistům záminka, aby utužili a rozšířili teror. Tvrdí-li někdo doma, že by v případě revolty buď Rusko nezakročilo na pomoc vládě, nebo že by dokonce Američané poskytli pomoc povstalcům, je mírně řečeno neodpovědným pošetilec, která nemá ponětí o situaci ve světě. Šetřit silami musí být teď pro nás hlavní kategorické heslo. A kde je možno, tedy obratnou pasivní rezistenci, ale nic více. S heslem o našem osvobození nevystačíme. Proto jsem razil heslo: „Svobodné Československo ve svobodné sjednocené Evropě.“

Při četbě a interpretaci této korespondence je však nutné brát do úvahy, že si jejich autor mohl být vědom možností jejich zachycení například státní bezpečností.  Dr. Zenklovi do exilu paní Horáková psala už 18. listopadu 1948: „Naše bezpečnost si žádá, abychom přesně věděli, že každá zpráva došla. Nyní již zde zprávy také zachytili. Prý od Černého. Musíte na to myslet, když píšete a nepoužívat našich jmen.“ (citováno podle Dvořáková, s.69)

Někdy potom psala Horáková Zenklovi, že „ke konci června 1949 se chystá velké zatýkání a že hodně lidí poputuje do pracovních táborů. Je tu někdy velmi těžko žít. Muž je již delší dobu mimo prácí. Já se ještě držím. Mám však za to, že ještě mohu plnit úkol zde. Modlete se za mne, abych poznala včas, když už to dál nepůjde. (Dvořáková, s.74-75)

Ripka Horákové 9. července 1949:

„Názor, že k válce nedojde, se opírá se o velmi rozšířené mínění, že Rusko je příliš slabé, než aby si mohlo troufat rozpoutat válku. Americká demokracie, právě proto, že je demokracií, nikdy nepřikročí k válce preventivní. Přesto někteří velmi významní činitelé otevřeně mně řekli, že válka bude neodvratným důsledkem nynějšího politického zápasu mezi Západem a Sověty, zápasu, v němž sice může docházet k občasným zmírněním, ale v němž není míru ani kompromisu, ani jakékoli modu vivendi. U těchto politiků projevovaly se také starosti, aby čas nepracoval pro Sověty, upozorňují na to, že zatímco Sověty mohou celou svou politiku účinně koncentrovat a jednotně řídit, mezi západními mocnostmi je jednak mnoho sporů mocenskopolitických a hospodářských, jednak že jejich politika není náležitě koordinována a zejména že nemá společné výrazné ideologie.“

Ripka Horákové 30. července 1949:

„O Československo je stále značný zájem na Západě. Tragedie Československa, které bylo násilně podrobeno sovětskému režimu, dokazuje celému světu nemožnost skutečné spolupráce se Sovětským svazem. V poslední době nejvíce zájmu vyvolává boj pražské vlády proti českým a slovenským katolíkům, který podává světu viditelný důkaz, že je v zemi aktivní odpor proti režimu a že je k němu více odvahy, než se předpokládalo. Není jen trochu důležitější zprávy buď o pronásledování našich lidí, nebo o jejich odporu, která by nezajímala západní svět. V tuto dobu nejvíce zajímá, jak se projevuje rezistence rolníků proti kolektivizaci, jaké jsou známky nespokojenosti dělnictva a zejména ovšem také, jsou-li nějaké rozpory uvnitř komunistické strany. I taková událost, jako byla poprava generála Píky, vyvolala na celém Západě, a to v Evropě i v Americe ohlas daleko větší než by se očekávalo. Tento velký vlastenec a čestný muž svou mučednickou smrtí ohromně se zasloužil o naší národní věc. Bylo by rozhodně předčasné a doslova sebevražedné podnikat nebo do konce vyvolávat jakákoliv povstání, spiknutí, okázalé sabotáže apod., tím by se jen pomohlo režimu, aby rozšířil masový počet svých obětí a rozdrtil aktivní elementy rezistence.Na druhé straně je třeba jednak důkladné zpravodajské služby, jednak promyšlené pasivní rezistence, zejména ve výrobě průmyslové i zemědělské. Pokud se tvoří spontánně partyzánské skupiny, je samozřejmě nutno, aby jim lid poskytoval všemožnou podporu. Dobře promyšlené akce, zejména ve formě individuálních anonymních dopisů na zastrašování aktivních komunistických činitelů, přičemž pokládám za daleko účinnější zastrašovat takto méně významné komunistické funkcionáře v obcích a okresích nebo v úřadech a závodech či jiných veřejných organizacích než přední komunistické politiky. Pokud možno soustavné zasílání zpráv o ukrutnostech páchaných na našich perzekvovaných lidech a o bezohledném postupu komunistů v jednotlivých samosprávných a jiných veřejných organizacích a institucích (pokusíme se je zastrašovat v rozhlase).  Mezinárodní situace se v posledních dvou třech týdnech značně přiostřila. Neznám dobře příčin, které k tomu vedou. Podle toho, co jsem se jednak dověděl, jednak co jsem vykombinoval z některých rozhovorů, domnívám se, že znepokojení ve vedoucích politických kruzích západních, především amerických, vznikla asi z těchto důvodů: Rusové mají téměř jistě atomovou pumu. V Moskvě nabývá vrchu Malenkov, který je pokládán za přívržence nejostřejší politiky proti Západu, nelekaje se ani války. Rusové podniknou všechno, aby ještě letos likvidovali Tita. Podle pozorovatelů Tito bude finančně a hospodářsky podporován Amerikou a papežem vůbec, a je jisto, že se v každém případě bude vojensky bránit. [Tedy o žádný boj s komunismem nešlo – pozn. J.Ř.] Α Rusové roznítí vzpoury mezi bulharskou, albánskou a maďarskou menšinou v Jugoslávii. Moskva vystoupí proti Jugoslávii podobně, jako vystoupila proti Řecku. Rozvíření guerilly v Jugoslávii mohlo snadno vést k vážným mezinárodním komplikacím a ty se nyní Západu nehodí, protože by Amerika chtěla získat alespoň dva roky na vyzbrojení svoje a západní Evropy. Čím dál tím víc proniká poznání o dalekosáhlých důsledcích vítězství čínských komunistů, které jsou krajně neblahé pro západní demokracie, a také to zřejmě vede ke snaze urychlit vojenskou pohotovost Západu. Cesta tří amerických generálů do Evropy byla víc než jen aktem, který by bylo možno charakterizovat jako zastrašovací manévr v psychologické válce vedené Západem proti Sovětům. Zřejmě prorazila francouzská teze hájící nutnost vojenského boje v Evropě. Francie se tedy stává centrem vojenského odporu na kontinentě, čímž se zmírňuje nebezpečí, které by plynulo z toho, kdyby se Německo stalo hlavní evropskou silou proti Rusku. Stále převládá snaha, nebo chcete-li naděje, že se podaří získat alespoň dva roky na vojenské vyzbrojení Západu. Ale nyní v odpovědných kruzích proráží názor daleko realističtější na celkovou mezinárodní situaci, názor, aby čas nepracoval spíše pro Sověty než pro Západ.

Na tyto Ripkovy požadavky 27. září 1949 reagovala Milada Horáková následující výzvou exilu: Pro naši prácí zde potřebujeme vědět, abyste nám vlastně řekli, co chcete, aby lidé konečně slyšeli z kompetentních míst, že o návratu Němců se nebude vůbec jednat a že jejich transfer je definitivní. Za druhé, že dobré sociální reformy zavedené u nás budou ponechány. Za třetí, že lidé, kteří utíkali z důvodů zištných, nebudou po návratu za toto své hrdinství odměněni. Za čtvrté, že stát zaručí všem občanům právo na práci a jejich klidné stáří, zajištění v nemoci a invaliditě. A za páté: že levá diktatura nebude nahrazena pravou.

Už dříve v r. 1947 napsala v článku „Tváři v tvář vesnici“ (namířenému proti kolektivizaci) , že „Je nejvyšší čas, aby si uvědomili, že lid považuje revoluci za skončenou a že chce klid a ve všem. Nelze šířit nejistotu v době budování, nelze rozvracet ve chvíli, kdy nejvyšší zájmy volají po solidaritě a vzájemné důvěře. Lidé rozvracečské povahy, zrození pro permanentní revoluci, jsou dnes v rozporu se zájmy národa a na odpovědná místa nepatří.“ (Citováno podle Dvořáková-Doležal, s.56)

Ve světle této korespondence tedy vážně otázkou, co by radila paní Milada Horáková bratrům Mašínům před přepadením policejní stanice v Chlumci nad Cidlinou, když i Ripka požadoval, že partyzánské akce nejdříve musí podpořit lid, a teprve pak si je mohou dovolit podpořit politici. A je vůbec otázkou, zda znárodňované agrárníky Mašíny, usilující o pravou diktaturu, by Milada Horáková nepovažovala za příliš nebezpečnou alternativu k národnímu socialismu.

Co sdělila Milada Horáková do policejního protokolu o své korespondenci po 12.listopadu 1949

V posledních rozhovorech s dr. Z e n k l e m před jeho útěkem tento se mi vyjádřil, že má k dr. Nestávaloví naprosto kladný poměr a žádal mně, abych mu to tlumočila. Během jednání doporučila jsem, že by bylo možno o výsledku naší dohody podati zprávu do zahraničí, přičemž jsem myslela dr. Zenklovi a dr. Ripkovi . Toto jsem také učinila a sestavila jsem zprávu o dvou stranách, kde jsem vylíčila tehdejší situaci ve straně, chystaný nábor členů a školení funkcionářů.

Vylíčila jsem tam také stanovisko, jak jednotliví členové stojí ke straně, někteří že spolupracují, jiní ze jsou pasivní a konečně, že určitá část členů by si přála nějakou aktivitu mimo tuto stranu. Uvedla jsem tam také stanovisko, jaké bylo dohodnuto na schůzce. Současně jsem se ptala, zdali je pravda, že je dr. Zenkl s ně­kterými funkcionáři ve styku a zda pověřil někoho k nějakému úkolu nebo akci mezi straníky. Tuto zprávu jsem sestavovala v kanceláři, napsala jsem ji na stroji sama a odevzdala jsem ji spolu s průvodním dopisem pro pí Annu Kvapilovou v Oslo v Norsku, která uprchlá ilegálním způsobem z ČSR, a odevzdala jsem jí v obálce dr. Kašparkovi, t. č. v zahraničí, byv. diplomatickému úředníku ministerstva zahraničí. Odevzdání se udalo v kavárně DALIBORCE v Praze IV. O tom, že jsem tuto zprávu již odeslala a způsob odeslání jsem členům schůzky neřekla. Asi za dva měsíce po odeslání zprávy dr. Zenklovi obdržela jsem od něho odpověď opět prostřednictvím dr. Kašparka v kavárně DA­LIBORKA, kde jsme si telefonicky ujednali schůzku

Z obsahu odpovědi bylo vidno, že moje zpráva odeslaná Zenklovi byla jím skutečně čtena a bylo k ní zaujato stanovisko. Ačkoliv nebyla nikým podepsána, svým smyslem i obsahem potvrzovala moji domněnku, že byla přímo od dr. Zenkla . Obsah zprávy, psané asi na půl druhé strany, byl v celku asi tento:

Že není ve styku se žádným z představitelů strany v Československu a s nikým si nedopisuje, což byla odpověď na moji otázku. a že nikdo nebyl pověřen k nějaké akcí. Pokud jde o světovou politiku, bylo sděleno, že zájem se právě soustředí na konferenci čtyř v Paříži, kde se bude jednati o Německu a že další světový vývoj bude možno odhadnouti lépe po jejím výsledku a pokud Jde o dobu, kdy bude naděje na nějaké skutečné řešení, on sám že nevěří ani na příliš krátké, ani na příliš dlouhé termíny. Na moji otázku z mé strany, jakým politickým směrem jde světový vývoj a zda se neformuje příliš vpravo, bylo odpověděno doslovně: „Co bude jednou nalevo, je dnes těžko říci, jisto však je, že my budeme stát na zásadách Masarykova lidství, pokrokového socialismu a demokracie. " Dále ve zprávě bylo zdůrazněno, že jakékoliv ilegální akce a aktivní resístence jsou nežádoucí  a že se nemají mezí členstvem podporovat, aby nepřinesly zbytečné oběti. Zprávu jsem četla na příští schůzce v bytě dr. Račanského, kde tehdy byl přítomen dr. Nestával, íng. S ch o b e r, já, dr. R a -č a n s k ý, zdali tam byl Čupera, nemohu již udati, avšak podotýkám, že o zprávě se dověděli všichni, včetně dr. Sýkory , jak se domnívám.

Já jsem obvykle podávala rozbor světových událostí podle zpráv, které mí byly sdělovány ing. Kašpaříkovou, sekretářkou bývalého kancléře Smutného a podle zpráv z MONITORU a z výstřižků z cizího tisku, které mi ona rovněž zapůjčovala. Zprávy z MONITORU mi většinou dávala v opise, takže jsem si je mohla ponechati, kdežto výstřižky z novin jsem jí vracela zpět. Opisy zpráv jsem někdy ničila a jindy je opět předávala dalším osobám, které si Již přesně nepamatuji.

Začátkem srpna letošního roku obdržela jsem dopis od byv. ministra Ripky - byla to zpráva o rozboru světové politické situace a zpráva o jeho cestě do Itálie a připojeno bylo vylíčení poměrů v emigraci a v Radě svobodného Československa. K tomu, pokud se pamatuji, byla připojena zpráva o poměrech v uprchlických táborech v Německu, která popisovala celý postup cesty od překročení hranic až k pobytu v táboře, o postupu prověřování, najímání do práce a o možnostech emigrace do jiných zemí. Rovněž tam bylo uvedeno, že každý, kdo přejde hranice, je vyslechnut orgány CIC, dále byla uvedena jména táborů, kam jsou uprchlíci dopravováni a popsán způsob, jak tam žijí. Bylo tam ještě doporučení, aby nikdo nebyl nabádán k útěku, jelikož jsou malé možnosti odsunu uprchlíků do jiných zemí. Od koho byla zpráva o táborech, nevím, politic­ká zpráva byla však určitě od Ripky , ačkoliv nebyla podepsána, neboť z obsahu to jasně vysvítalo, poznala jsem to z popisu cesty do Itálie, o které jsem věděla z MONITORU a z poslechu cizího rozhlasu. Ve zprávě bylo ještě upozornění, které platilo pro nás, abychom se vyvarovali aktivní resistence, sabotáží a podobných ilegálních činů, že by však bylo žádoucí, aby mu byly podávány zprávy o politických i hospodářských poměrech v ČSR a to přímo na jeho osobu. Také tam bylo uvedeno sestavení Rady svob. Československa a vy­jmenovány některé osoby, které v ní pracují a zastoupení jednotlivých politických stran. Vzpomínám si konkrétně na jména: Procházka, HEIDRICH, ZENKL, RIPKA, atd.

Tuto zprávu mi předával pan Anderson, norský stát. příslušník, kterého jsem poznala v r. 1947 při zájezdu norských politic­kých vězňů v Praze. Dopis mí předával osobně v dopoledních hodinách na schůzce, kterou jsme sjednali telefonicky před kanceláří Čsl. aerolinií na nám. Republiky a zároveň mi vyřizoval pozdrav od pí Anny Kvapílové, přes kterou zpráva od R i p k y byla posílána. Zprávu od Rípky jsem četla na jedné ze schůzek v bytě dr. Račanského za přítomnosti dr. Nestávala, Račánského a Schobera. Ostatním, kteří na této schůzce nebyli, pokud se pamatuji, jsem o dopise nic sama neříkala. Tato schůzka byla poslední, které jsem se zúčastnila před svým zatčením.

Ze schůzek, kterých jsem se účastnila, podala jsem o skutečnostech tam projednávaných ještě dvakrát zprávu, mimo té, kterou jsem předala dr. Kašparkovi k odeslání a o které jsem již vypovídala. O obsahu těchto zpráv dohodla jsem se s dr. Nestavalem. Na základě této dohody Jsem si udělala poznámky, které jsem projednala v obou případech v kavárně PAŘÍŽ s ing. Schobérem, který je pojal do obsahu celkové zprávy a zařídil Jejich odeslání. Podotýkám, že moje poznámky se týkaly politické části zprávy, kdežto Schober měl vypracovati stáť hospodářskou. Přes koho nebo jakým způsobem Schober zprávy odesílal, mi není známo a také nás o odeslání neinformoval. Měly být odeslány dr. Zenklovi a Ripkovi do ciziny.

Dr. Kašpárek Jiří, bývalý úředník ministerstva zahraničí byl mi znám za okupace jako spoluvězeň. V roce 1946 jsem se s ním sešla v Moskvě, kde byl úředníkem na našem vyslanectví. Po únoru 1948 potkala jsem jej náhodně na ulici, pokud se pamatují, na Perštýně a delší dobu jsme se spolu procházeli a hovořili jsme o poměrech doma i v zahraničí. Dr. Kašpárkovi jsem se zmínila, že bych potřebovala spojení do zahraničí, domluvili jsme se, že oba známe paní Annu Kvapilovou, která je tč. v Norsku, kam odešla ilegálně a on mi nabídl, že budu-li potřebovati, je ochoten expedicí mých zpráv do zahraničí opatřiti. Proto jsem se také na něho obrátila o expedicí zprávy dr. Zenklovi a Ripkovi, pres Annu Kvapilovou, jak jest v protokole uvedeno. Zprávu jsem mu předala v kavárně DALIBORKA v Praze IV, kam jsem jej telefonicky pozvala. Dr. Kašpárek po delší době asi dvou tří měsíců mně také doručil odpověď, kterou byl dopis dr. Z e n k l a , o němž jest výše v protokole podrobněji uvedeno. Odevzdání  se stalo rovněž v kavárně DALIBORKA. Jakým způsobem dr. Kašpárek zprávu odesílal a přijímal, mi není známo a o způsobu odeslání jsem s ním nemluvila. Vzhledem k jeho postavení a službě v zahraničí mohl míti těchto způsobů více. Dr. Kašpárek ji znal osobně z práce v okupaci a Svazu národní revoluce.

Paní Kvapilové jsem poslala při zprávě odevzdané dr. Kašpárkovi průvodní dopis, v němž jsem kromě pozdravů a osobních slov jí žádala, aby připojenou zprávu rozmnožila a zaslala oběma jmenovaným bývalým představitelům strany dr.Zenklovi a dr. R i p k o v i a aby mně opatřila také jejich odpověď a zprávy. Když mi odevzdával dr. Kašpárek dopis od dr. Z e n k l a, neříkal, zda je přes Kvapilovou, ale pří odevzdáváni dopisu, který mně doručil norský příslušník p. Anderson způsobem, jak je v protokole uvedeno, řekl, že mně jej posílá paní Kvapilová a také byl připojen kratičký na stroji psaný lístek s pozdravem a sdělením, že zpráva od dr. Ripky je v příloze připojena. Jakým způsobem se dostala pí Kvapilová do Norska, není mi známo. Zprávy, které jsem přes Kvapilovou zasílala, byla jednak zpráva týkající se naší schůzky a odpověď, kterou Jsem dostala od dr. Zenkla a dopis od dr. Ripky s jeho zprávou, které Jsem rovněž na schůzkách četla.

Anderson, norský státní příslušník, tajemník Svazu politických vězňů v Norsku, byl mi známý z návštěvy norských vězňů, která zde byla v roce 1947 a opatřoval zájezd našich dětí z rodin politických vězňů k pohostinské návštěvě do Norska v letě 1947 a já jsem s ním o této věci Jednala jako předsedkyně sociální komise SOPVP. Při odevzdávání dopisu, bylo to začátkem srpna 1949, sešla jsem se s ním u kanceláře Československých aerolinií vedle paláce Kotva, byla J´jsem jím telefonicky vyzvána, ke schůzce, telefonoval mi do mé kanceláře, kte­rá byla nedaleko, takže Jsem se mohla ihned dostaviti. Telefonoval mí zřejmě nějaký úředník z aerolinií, neboť mluvil nejprve hlas český, který předal druhému a tento mluvil německy. Pří setkání p. Anderson mluvil se mnou německy, odevzdal mi dopis a řekl, že odjíždí ihned letadlem do Norska. Měla jsem dojem, že Prahou pouze projížděl. Rozmluva byla zcela, kratičká, neboť pasažér jíž nastupovali do autokaru připraveného k odjezdu na letiště.

Zmínila se mi Pelantová, že k ní přišel muž, který se prokázal vlastnoručně psaným dopisem dr. Ripky a žádal o vydání šatů, které si u ní po únoru uschovala pí Zenklová, a rovněž žádal peníze pro sebe. Představil se jako Snopek. Tomuto šaty vydala, peníze však ne. Byl u ní celkem dvakrát. Při návštěvách Pelantové hovořily jsme o stranických i politických událostech a dovídala jsem se od ní zprávy zahraniční, o kterých byla informována, neboť, se velmi věnovala četbě cizích časopisů. Zda byla s někým z cizinců ve styku, nevím. Ale měla velmi mnoho přátel v cizině, zejména v Americe, s nimiž si dopisovala. Říkala mi také, že před odchodem dr. Z e n k -l a do ciziny jej několikrát v jeho bytě navštívila. Na můj dotaz, zda byla informována o jeho útěku, odpověděla záporně. P e l a n t o -v o u Jsem také informovala o stanovisku dr. Z e n k l a k věcem stranickým, které mi tlumočil před svým odchodem a také Jsem ji uvědomila o schůzkách v bytě dr.Račanského. Rovněž jsem jí sdělila obsah dopisu dr. Ze n k l a, který jsem dostala.

Dr. Josef Nestával podle dohody revidoval se mnou dvakrát zprávy, které jsem připravovala k odeslání do zahraničí.

Na schůzky u dr. Račanského jsem pozvala mg. Schobera já sama, protože jsem věděla, že je to člověk, který má stejné názory jako já, pokud se týká strany nár. soc. Zda se zúčastnil všech schůzek, si nepamatují, ale myslím, že na většině z nich byl přítomen. S ním jsem se sešla dvakrát v kavárně PAŘÍŽ a projednávala jsem s ním poznámky k politické zprávě, kterou on pak společně se zprávou hospodářskou, kterou sám vypracoval, měl odeslati do zahraničí.

Obrátila jsem se na N e u m a n-n o v o u jednou také ohledně vyučování hudbě mojí dcerky, aby mí poradila odbornou učitelku, neboť byla profesorkou klavíru na konservatoři. Měly jsme řadu společných známých žen, které s námi byly vězněny, mezi nimi také Annu K v a p i l o v o u. Po únoru 1948 Jsem se s Neumannovou možná sešla pouze náhodně, ale nepamatuji se, kdy to bylo. Někdy na podzim 48 přišla ke mně do úřadu v Masné ulicí a sdělila mí, ze jí přišel pro mě dopis od na­ší společné známé Anny Kvapilové, která po únoru, jak v do­pise sdělovala, odešla ilegálně do Norska. Obsah dopisu byl pouze osobní, Kvapilová v něm sdělovala, že žije v Oslo v Norsku, že se již zachytila existenčně a že pracuje sociálně mezi naší emigrací,  že jí vycházejí její norští přátelé vstříc, zejména spoluvězeňkyně z Rawensbruecku, že je většinou mezi sociálními demokraty, ale že politicky něm činná a popisovala celý svůj život v Norsku. Žádala také, abychom jí napsali, co se zde děje. Na tento dopis jsem za nějakou dobu odpověděla Kvapilové a odpověď  jsem odevzdala Neumannové, která řekla, že zprostředkuje jeho odeslání. Jakým způsobem odesílání dopisu prováděla, mi neřekla ani později. Byla jsem však přesvědčena z okolností i z řeči N e u -m a n n o v é, že odeslání ji prostředkují její známí Norové, s nimiž se poznala ve vězení. Kdo to skutečně je a děje-li se tak přes vyslanectví, či jinou cestou, mi Neumannová neříkala. Ujistila mne jenom, že tato cesta je naprosto bezpečná. Později mi odevzdala ještě další tři dopisy a já na ně vždy odpověděla. Přesné termíny odeslání ani příjmu dopisů si nepamatuji.

Nevím, zda u všech, ale domnívám se, že nejméně u dvou dopisů byl také připojen dopis od Kvapilové pro Kleinerovou, který jsem této osobně odevzdala. Byly to dopisy čistě osobní a jejích obsah si nepamatuji.

Pokud jde o obsah mých dopisů a mých odpovědí, nemohu již přesně je reprodukovati, vím jen, že jsem v prvé své odpovědi Kvapilo v o u žádala, aby se pokusila navázati přímý styk s našimi bývalými stranickými představiteli dr. Z e n k l e m a dr. R i p k o u. Uvedla jsem jí adresu v Paříži, na kterou by mohla dr. R i p k o v i poslati dopis a žádala jsem ji také, aby nám poslala od těchto rozbor světové  situace, jak se venku jeví.  V dalším dopise Kvapilo v a mi sdělila, že již vstoupila do styku s oběma jmenovanými a že jakmile dostane přímé zprávy, že mi je zašle. Popisovala dále světovou situaci tak, jak ji vidí její norští přátelé, s nimiž se stýkala, psala mi  o některých svých zkušenostech z emigrace, o utvoření ženské základny v emigraci, o tom, že byl v Norsku poslanec VILÍM, že se setkala s poslancem Sedlákem, o tom, že navštívila německé tábory a opatřila některým naším emigrantům možnost existenčního zachycení v Norsku za pomocí svých přátel, kteří jí vycházejí velmi vstříc. Na další podrobností dopisů si nepamatuji. Ještě si vzpomínám, že psala, že má býti také navržena do Rady svobodného Českosl. To byla odpověď na můj dotaz, který jsem v jedné své odpovědi učinila, proč v RSČ není žádná žena z politických představitelek v emigraci. Na to mi také sdělila, že vytvořily ženy v emigrací Radu demokratických žen, které je předsedkyní pí  Žačková-Bátková a dosti obsáhle mí vypisovala její složení a sdělovala, že byla jmenována místopředsedkyní.

Na základě sdělení K v a p i l o v é, že navázala spojení s dr. Z e n k l e m a dr. R i p k o u, jsem také pak prostřednictvím dr. Kašpárka poslala Kvapilo ve zprávu, o níž jsem vpředu vypověděla a na níž mi potom dr. Kašpárek donesl odpověď, rovněž zaslanou přes Kvapilovou, od dr. Z e n k l a .

Kvapilovou jsem žádala, aby tlumočila dr. R i p k o v i i dr. Zenklovi, že od nich žádám rozbor světové situace politické a jejích stanovisko k ní a jejich přímou zprávu. Dopisy, které jsem posílala Kvapilové do Norska, jsem podpisovala „ MILADA", nebo „DADA", což jest moje rodinné jméno. Krycí jméno nemám a nikdy Jsem neměla, pouze v odboji z doby okupace jsem mela několik krycích jmen.

O útěku Pelantové jsem nevěděla, jakým způsobem se dostala do zahraničí, mně není známo, ze zahraničí jsem od ní žádnou zprávu ani dopis nedostala, ale předpokládám, že byla její zpráva o poměrech při přechodu a v německých táborech, která byla připojena k dopisu, jež jsem dostala koncem srpna 1949 se zprávami od dr. R i p k y

Otázka: Kolik jste odeslala zpráv do zahraničí a prostřednictvím koho?

Odpověď: Jak Jsem už vypověděla, odeslala jsem jednu zprávu spolu s dopisem pí Anně Kvapilo ve prostřednictvím dr. Kašpárka, dále jednu zprávu církevní od dr. Sýkory . jsem odevzdala Ing. Kašparikové pro kancléře Smutného, který, Jak soudím, Ji sám odeslal nebo odevzdal, dále jsem dvě zprávy spolukoncipovala s ing. Snoborem a to jejich politickou část, která byla výsledkem jednání na schůzce, resp. schůzkách u dr. R ačanského a dále jsem odevzdala pí Neumannové čtyři odpovědí pro pí Annu KVAPILOVOU. Hospodářskou zprávu, kterou jsem si vyžádala od dr. H e j d y a kterou jsem chtěla zaslat! dr. Zenklovi prostřednictvím dr. Kašpárka, jsem neodeslala, nebol jak podle mého názoru, tak i podle jeho /Kašpárkova/ tuto zprávu nebylo třeba posílati, nebol, jak on řekl, mohla být získána z jakéhokoliv statistiky, kterou venku znají. Odepřel mí expedicí a já už se dále o její expedicí nestarala a zprávu jsem zničila.

V kolika vyhotoveních jste zprávy odeslala a kolik opisů jste si ne­chala pro sebe nebo si uschovala?

Odp.: Zprávy, které jsem psala já, to jest zpráva odevzdaná dr. Kašpárkovi a dopisy pro Kvapilo v o u, odevzdané pí Neumannové, jsem dělala pouze v jednom exempláři, který jsem odevzdala k odeslání, žádný opis Jsem si nedělala a nikdy jsem žádný neuschovala. Pokud jde o zprávy, které jsem spolukoncipovala s Ing. S ch o b e r e m, jejich expedici i napsání prováděl on sám a nemohu věděti, zda si nějaký opis pořídil a rovněž tak nevím, zda si od zprávy církevní pořídil dr. Sýkora opis a kde jej uschoval. Také nevím, zdali dr. H ej d a od zprávy, kterou mi dal, měl opis čí nikoliv. Mně odevzdal originál, psaný na pevném kancelářském papíře norm. formátě, asi 4-5 str.

Co obsahovala zpráva od dr. H e j d y a co Vás vedlo k tomu, abyste jej požádala o vypracování takovéto zprávy?

Odpověď: Obsah zprávy dr. H e j d y nemohu již dnes přesně reprodukovati, neboť jsem jí pouze přečetla a nijak jsem šiji zvlášť nevští-píla v paměť. Vzpomínám si, že zpráva měla spíše formu článkového pojednání nebo rozboru a dotýkala se hlavně dvouletky a to v těch statích, kde nebyla proti oficiálnímu tvrzení splněna, zejména ve stavebnictví; jedna část se týkala také živností snad ve směru jejích združstevňování a zániku soukromého drobného podnikání. Zpráva měla, všeobecný ráz a pojednávala o vývoji hospodářství od dvouletky k pětiletce, myslím, že tam byly také nějaké vývody o tom, zda je možno splniti pětiletý plán a závěry na mne dělaly dojem subjektivních názorů dr. H e J d y. Když přečetl zprávu dr. Kašpárek, řekl mi, že je toho názoru, že tyto věci Jsou venku Již všeobecně známy a že jsou někde subjektivně viděny a že nemá smyslu zprávu odesílati a odmítl Její expedici. Pokud se pamatuji, u statí, která se týkala barevných kovů, udělal dokonce poznámku, že cifry tam uvedené neodpovídají skutečnosti. Já jsem pak další expedici zprávy nevyhledávala a zprávu jsem zničila.

O vypracování zprávy jsem požádala dr. H e J d u proto, poněvadž jsem chtěla poslati dr.Zenklovi zprávu, v níž by byl přehled hospodářské situace od února a v níž by se odráželo, jak nový režim do hospodářství zasáhl a co a jak změnil proti struktuře předúnorové. Protože jsem se domnívala, že dr. H e J d a do věcí dobře viděl, jelikož byl dříve v ústřední plánovací komisi, požádala jsem ho o to. Zda jsem mu řekla, že zprávu chci pro dr. Z e n k l a, jíž nevím, ale v každém případě jsem mu naznačila, že ji pošlu do zahraničí. Jakým způsobem ji chci odeslati, jsem mu však neřekla.

Proč jste tuto špionážní zprávu chtěla poslati dr. Z e n k l o v i ?

Odpověd; Měla jsem v úmyslu poslati dř. Zenklovi zprávu, která by vyjádřila politicky hodnocené změny v hospodářské struktuře, které nastaly od února 1948 a jejich důsledky, jak se promítají podle zásad hospodářského programu strany nár. soc. Požádala jsem proto dr. H e j d u o sepsání zprávy, jelikož byl národohospodář pracující v naší straně. Žádnou výzvu jsem od dr. Z e n k l a neměla a popud k poslání zprávy byl čistě můj osobní. Špionážní povahu této zprávy nemohu už dnes určiti, neboť si přesně nepamatují obsah zprávy, ale pokud vím, dělala na mne dojem všeobecný, aniž by se dotýkala některých jednotlivostí, která jako tajemství by byla vyzrazována.

Otázka; Uvědomila jste si tehdy, když jste měla v úmyslu ji odeslati, že její obsah je špionážního rázu?

Odpověď Že Je obsah zprávy špionážní. jsem si neuvědomila, věděla jsem však, že zpráva je obsahu nepříznivého úředním tvrzením, která říkají, že od února 1948 postupujeme k blahobytu, kdežto zpráva tvrdila pravý opak.

Otázka: Vysvětlete tedy, když říkáte, že jste tehdy nevěděla, že zpráva je špionážního obsahu, proč jste ji chtěla odeslati ilegálním způsobem do zahraničí osobě, pracující proti dnešnímu lidově demokratickému zřízení.

Odpověd: Protože byla zpráva obsahu odporujícího úředním tvrzením a kritická k opatřením dnešního režimu, nebyla by mohla bytí expedována normální poštou a proto jsem ji chtěla zaslat! dr. Z e n-k l o v i přímo, nebo nepřímo prostřednictvím někoho v cizině, a i Petr Z e n k l jako adresát by byl závadný.

Otázka: O tuto zprávu vás žádal dr. Z e n k l, nebo jste měla v úmyslu ji poslati z vlastního rozhodnutí a co jste chtěla docíliti tím, že byste dr. Z e n k l a informovala o stavu hospodářství v ČSR?

Odpověď: -Dr. Z e n k l mne o tuto zprávu nežádal, sama jsem pojala úmysl mu takovou zprávu poslati, neboť jsem byla přesvědčena, že ho taková věc musí zajímati a chtěla jsem, aby byl objektivně informován, neboť jsem často slyšela v cizím rozhlase, že hospodářské věci nebyly vždy objektivně a podle skutečnosti posuzovány a bylo jich také velmi málo. Měla jsem v úmyslu dr. Zenklovi tímto způsobem poskytnouti spolehlivý materiál.

Otázka: Proč jste chtěla, aby dr. Z e n k l jako osoba pracující proti dnešnímu zřízení v ČSR byl správně informován?

Odpověd: Protože Je mi známo, že dr. Z e n k l je předsedou Rady svobod. Československa a jako takový je představitelem emigrace čsl., která stojí proti nynějšímu režimu v ČSR, měla jsem názor, že je správné, aby byl přesně informován, aby mohl také všechna tvrzení a akce, která přicházejí, zejména rozhlasem, postaviti na správnou informaci a neudělal chybný krok ve své práci celkové, tudíž i v práci proti režimu.

Otázka: Proč nebyla zpráva odeslána?

Odpověď: Když jsem zprávu předložila dr. Kašpárkovi s požadavkem, aby jí expedoval do zahraničí, tento si ji přečetl a pak mi řekl, že podle jeho názoru věcí ve zprávě uvedené jsou již všechny venku známy a že některé závěry jsou příliš subjektivní a že nepovažuje za nutné tuto zprávu odeslati a expedici nepřevzal. Proto jsem další expedici zprávy nehledala a zprávu jsem zničila.

Jakou cestou jste posílala souhrnnou zprávu z prvé schůzky dr. Zenklovi do ciziny?

Tuto zprávu jsem napsala sama a předala jsem ji dr. Kašpárkovi z ministerstva zahraniční . věcí k odeslání. Dopis skutečně došel, neb jsem také na něj obdržela odpověď. O mém písemném styku s cizinou a cestě, kterou byl veden, budu vypovídat později v souhrnné výpovědi.

Kolikrát jste se sešla s dr. Hejdou, jaké zprávy jste od něho dostala a koho jste na tyto schůzky přizvala?

S dr Hejdou jsem se sešla asi čtyřikrát nebo pětkrát, vždy v jeho bytě a asi dvakrát mne navštívil v kanceláři.

Dostala jsem od něho zprávu hospodářskou, která pojednávala o výsledcích dvouletky. v čem nebyla splněna, o možnostech pětiletky a jaké jsou její předpoklady, křitisovala některé hospodářské skutečnosti po únoru atd. Tuto zprávu Jsem chtěla poslat prostřednictvím dr. Kašpárka Zenklovi, ale tento expedicí odmítl s poukazem, že o těchto otázkách jsou již v zahraničí informováni.

Na jednu z příštích schůzek Hejda pozval mě, dr. Nestávala a předmětem jednání byl hospodářský elaborát, který on vypracoval a ke kterému Jsme měli zaujmout své stanovisko. Tento elaborát obsahoval i politickou část.

Co tento elaborát obsahoval a jaký byl jeho účel?

Mimo otázek politických, o kterých jsme v celku nejednali, obsahoval stanoviska k znárodnění, zemědělství, distribuci, k bytové politice, měnové a finanční, k soukromému podnikání a k úpravě státní administrativy. Dr. Hejda jej předložil jako nástin svých názorů, který by mohl být podkladem k diskusí mezi osobami, jež by pak mohly ze svých stanovisek vytvořit program zásad pro uspořádání poměrů při zvratu režimu.

Za jakým účelem jste dr. Hejd u informovala o vašich stycích se Zenkle m ?

O stanovisku dr. Zenkla, které vyjádřil před svým odchodem do ciziny, ke stranickým otázkám, i o obsahu dopisu, který jsem od něho dostala, jsem dr. Hejdovi říkala. Dále jsem jej informovala o jednání se soc. demokraty a lidovci způsobem všeobecným. Informovala jsem jej proto, že náš styk byl forma spolupráce a chtěla jsem, aby byl o všem informován.

Koho jste přivedla k H e i dovi za účelem, spolupráce, mimo dr. Nestavala. a o čem jste jednali?

K Hejdoví přivedla jsem v druhé polovině srpna 1949 byv. poslance Šulika a posl. Kleinerovou.s nimiž jsem mluvila o Hejdovu elaborátu a oni projevili zájem jej poznat. Během návštěvy se elaborát neprojednával, ale jednalo se hlavně o teoretických otázkách měnových a finančních. Rozmluvu převážně vedl Hejda a Šulik. Elaborát, který jsem dostala jsem od. Hejdy na schůzce, které byl přítomen Nestával, jsem mezitím dala přečíst Pelantové, potom Přeučilovi. Se souhlasem Hejdy jsem slíbila, že tento předám Kleinerové, ale to už jsem dělat nemusela, neb Kleinerov8 si jej vyzvedla u Přeučila sama.

V předešlých odstavcích se zmiňujete o byv. poslanci Přeučiovíl, v jakém styku jste byla s tímto?

V r. 1949 asi koncem srpna jsem potkala byv. posl. Přeučila, kterého jsem požádala, aby mne navštívil, že mám pro něho něco zajímavého. Myslela jsem tím elaborát dr. Hejdy .

Zakrátko nato mne navštívil a já jsem mu elaborát dr. Hejdy předala s tím, že mi ho v krátké době musí vrátit. Při té příležitos­tí mi Přeučil nabídl k prostudování hospodářský elaborát, který, jak řekl. vypracoval s nějakými odborníky. Skutečně také v několika dnech mi přinesl do kanceláře svitek spisu, zabalených v papíře a odevzdal mi je jako slíbený hospodářský elaborát, který jsem pak téhož dne, aniž jsem ho rozbalila, předala dr. Hejdoví s tím, že si jej u něho vyzvednu, abych si ho také i já mohla prostudovat. Současně s hospodářským elaborátem předal mi Přeučil obálku, v které byla zpráva o dodávkách vagónů do SSSR. Tuto zprávu mi nabízel již dříve a Já jsem mu řekla, že ji mohu potřebovat, neb jsem ji chtěla zaslat Ripkovi, který o zprávy hospodářského rázu ve svém dopise žádal. K použití zprávy vůbec nedošlo, neboť jsem ji bez přečtení odložila do skříně ve své kanceláři, kde byla zabavena po mém zatčení.

Jste si vědoma, že jste připravovala k odeslání zprávu rázu špionážního?

Podle prohlášení Přeučilova, které učinil pří předání zprávy. že jde o dodávky vagónů do SSSR a podle označení „Důvěrné", které jsem zahlédla na prvním listě, mohla jsem soudit, že šlo o materiál špionážního rázu. Vlastní vědomí o povaze zprávy nemám, neb jsem tuto nečetla, ani obsah obálky neprohlédla. K tomu jsem neměla čas a byla jsem krátce nato zatčena.

Proč jste chtěla zprávy rázu hospodářského Ripkovi zasílat? Chtěla jsem tuto zprávu zaslat proto, aby R i p k o ví při jeho práci v cizině pomáhala, a to podáním informací, které by byly zaměřeny z našeho hlediska.

Má schůzkách u Račanského jste jednali o zprávách do ciziny. Jaké zprávy jste dostala a kolik 1ste jich odeslala?

Dostávala jsem zprávy od Kvapilovéz Norska, v kterých by­ly i zprávy od Zenkla a Rípky. U Kvapilové se soustřeďovaly všechny zprávy z ciziny, které byly určeny pro mě a tato mi je zasílala,. Také moje zprávy do ciziny byly posílány na Kvapilovou až na 3, z nichž jedna šla prostřednictvím dr. Smutného a S odeslal ing. Šobr.

Jakého obsahu byly zprávy, které jste odeslala a jaký byl jejich účel

Zprávy, které jsem odesílala, měly ten účel, aby informovaly Zenkla a Ripku o výsledku jednání na schůzkách u dr. Račanského. Jednak to byly zprávy, které se dotýkaly stranických poměrů, zprávy politického rázu k nejrůznějším skutečnostem, v té chvíli aktuálním, ku kterým jsem uvedla své stanovisko. Význam byl ten, že jsem chtěla, aby byli Zenkl a Ripk a objektivně informováni, poněvadž jsem se snažila, podávat zprávy nezkreslené, ovšem, že jsem jasně vyjádřila svůj i ostatních postoj k režimu i naší snahu dosáhnout změny tohoto.

Také jsem se v těchto zprávách ptala, jestli je možno očekávat takové světové události, které by umožnily uskutečnění této změny.

Význam těchto vašich zpráv byl ten. aby Ripka a Zenkl byli o vaší činnosti informováni, schvalovali váš postup a dávali vám směrnice, jak máte postupovat.

Tento význam mé zprávy sledovaly, měly byt jak pomůckou informativní pro R i p k u a Z e n k l a , tak i nám ukazatelem jejich stanovisek a názorů na náš postup. Ovšem nebylo naším úmyslem se bezvýhradně jejich směrnicemi říditi, když by tyto byly v rozporu s našimi názory.

Kolik zpráv jste od Ripky a Zenkla dostala a kdo další vám tyto z ciziny zasílal?

Od Zenkla jsem obdržela jeden dopis a od Ripky rovněž jeden spolu se dvěma zprávami, z nichž jedna se týkala rozboru světové politické situace a druhá jeho zájezdu do Itálie. Také v dopisech, které jsem dostala od Kvapilové, byly obsaženy vzkazy, nebo odpovědi na mé dotazy od Ripky nebo od Zenkla. Při zprávě od Ripky byla také zvláštní zpráva, která podrobně pojednávala o poměrech v německých uprchlických tá­borech a o způsobu prověřováni a přechodů, o níž se domnívám, že byla od Pelantové. Jinak jsem od nikoho zprávy z ciziny ne­dostávala.

Kromě zpráv výše uvedených dostávala jsem od ing. K a s p a r i -kove, sekretářky kancléře Smutného, různý výstřižkový ma­teriál z cizího tisku, opisy zpráv z MONITORU, které se týkaly událostí v cizině i v životě naší emigrace a různé zprávy časopisecké.

Co obsahovaly zprávy od Ripkv a Zenkla?

Zenklův dopis byl z velké částí odpovědí na dotazy, které jsem já ve zprávě jemu položila. Předně vyjadřoval jeho ujištění, že zde nikoho ze stranických kruhů, ani jinak, nepověřill k nějakým akcím, nebo stranickému formování ilegality, že není s nikým ve styku, dále vyjadřoval jeho souhlas s naší činností a dohodou ze schůzky u Račanského. Jak jsem mu ji ve zprávě sdělovala, dále byly uvedena výzva a Varování, aby se nepřistupovalo k žádným akcím, sabotážím a, vůbec aktivní resístenci, aby nebylo zbytečných obětí, byl tam pokyn, že s jinými straníky, např. soc. dem. můžeme spolupracovat, ale nezavazovat se ještě k nějakým politickým novým formacím. Pak obsahovala zpráva osobní stanovisko Zenklovo na aktuální světové události. Dopis dr. Ripky i vzkazy v dopisech od Kvapilové byly v zásadě shodné se Zenklovým stanoviskem, obsahovaly zejména upozornění, že vývoj událostí bude dlouhodobý. Dále nás informoval o své cestě do Itálie a o jednáních, které tam měl jednak s kruhy vatikánskými, Jednak  s vedoucími italskými politiky de Gasperim, Sforzou a Saagatem a dalšími. Jednal o možnostech a podmínkách života československých uprchlíků a o vytvoření základny „Rady svobodného Československa" v Itálii. Zpráva byla opisem referátu pro „Radu svobodného Československa".

Druhá zpráva byl obsažný rozbor světových událostí, jak se jevily v červnové době minulého roku.

Jakým způsobem jste získala spojení na zrádnou emigraci a kdo vám zprostředkoval toto spojení?

Spojení na Z e n k l a a R i p k u jsem udržovala pres Annu Kvap i l o v o u , která odešla íleg. způsobem do zahraničí, zdržuje se v Norsku a ve svém prvém dopise mi tuto službu nabídla. Dopis od Kvapilové mně doručila moje známá, prof. hudby Neumanová, která také doručovala další zprávy od K v a -pilové a přijímala mé odpovědí k odeslání. Kromě toho odeslala jsem zprávu pro dr. Z e n k l a na adresu Kvapílové prostřednictvím dr. Kašpárka, byv. úředníka ministerstva zahraničních věcí, který se mi k tomu nabídl a do­ručil mi po delším čase také odpověď. S touto zprávou pro Z e n k l a šla současně zpráva pro R i'p k u. Byla to zpráva totožného obsahu.

Dopis od R i p k y a připojené zprávy doručil mně známý tajemník Svazu norských politických vězňů Anderson.

Dr. Kašpárka Jsem znala Jako politického vězně z doby okupace, úředmka min. zahraničí. Z tohoto titulu jsem se s ním občas stýkala jíž před únorem 1948.

Na podzim 1948 jsem ho potkala náhodně na ulici a při tomto setkání jsem se rozhovořila o svém stanovisku k novým poměrům politickým a k režimu, které Jsme měli shodné. Říkala jsem mu všeobecně, protože byl sod. dem., o jednání se soc. dem. a lidovci, o emigraci a při tom se mi nabídl, že mi může zprostředkovat odeslání dopisů do ciziny. Tato nabídka vyplývala z rozhovoru o naší emigrací, o působení jednotlivých vedoucích venku a vzájemném spojení.

Použila jste jeho nabídky?

Ano. Nabídky dr. Kašpárka jsem použila a on mi zprostředkoval odeslání zprávy pro dr. Z e n k l a a R i p k u pres K v a pilovou, Jak jsem Již vypověděla na str. 80 odst. 4. Rovněž tak mně doručil odpověď dr. Z e n k l a a ji doprovázející dopis od Kvapilové.

Kromě toho jsem se na něj obrátila ještě se žádostí o odeslání hospodářské zprávy, kterou jsem si vyžádala od dr. Hejdy, což on odmítl s poukazem, že o skutečnostech, které zpráva obsahuje, jsou již v zahraničí informováni. Z toho Jsem viděla, že dr. Kašpá­rek spojení s cizinou má.

Tím naše spolupráce začala i skončila. Nevylučuji, že bych se byla snažila navázat spojení další s dr. Kašpárkem, ale on mezitím odejel za hranice.

Co je vám známo o tom. jakvm způsobem udržovala K l e i n e -r o v a spojení do ciziny?

Je mi známo, že si dopisovala sKvapilovou, neboť jsem jí odevzdávala asi 2 nebo 3 dopisy, které mně pro ní předala Neumanová. V těchto dopisech jí K v a p i l o v a děkovala za zprávy a z toho soudím, že jí je Kleinerová zasílala. Já Jsem o zprávách, které jsem dostala od Kvapílové Kleinerovou informovala, někdy jsem jí je dala i přečíst. Dala jsem jí přečíst dopis od Z e n k l a a zprávy od R i p k y . Také jsme společně četly zprávu o uprchlických táborech v Německu, která byla, jak se domnívám, od Pelantové. V této byla některá slova psaná číslicemi a K l e i -n e r o v a mi říkala, že se to nechá rozluštit pomocí otčenáše. Ptala jsem jí, jak to chce rozluštit a ona řekla, že se o to pokusí. Jak to dělala a jestli tuto zprávu rozluštila, nevím

Jaké spojem, které souviselo s vaší protistátní činností, jste měla s cizinci?

V souvislosti se svojí protistátní činností jsem se setkala s 2 osobami: francouzskou státní příslušnicí Essertíer a norským státním příslušníkem Andersenem.

Jakým způsobem se toto spojení projevilo?

Někdy v létě 1948 upozornila mne telefonicky byv. tisková referent­ka ministerstva zahraničního obchodu Hana Šklíbová, že přijela z Paříže Essertier, která chce se mnou mluvit. Sjednali jsme si schůzku na nábřeží nedaleko mého úřadu. Essertier mí vyřizovala vzkaz od ministra R i p k y , podle něhož on i Jeho rodina jsou usazení ve Francii a osobně mi vzkazoval, abych setrvala zde, pokud to poměry dovolí, neboť existenční situace v emigraci je značně obtížná. Dále ml říkala, že R i p k a vzkazuje, abych v případě potřeby se obrátila na francouzského velvyslance D ej e a n a. Essertier mi tím umožnila základní styk s R i p k o u. Víc jsem se s ní nesetkala ani s ní nejednala

Andersena jsem poznala v r. 1947, když zde byl s výpravou norských politických vězňů, Jako tajemník Svazu. V srpnu 1949 telefonoval mně do kanceláře Anderson z bu­dovy čsl. aerolinií, abych se tam dostavila, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Když Jsem tam přišla, byl již autokar na letiště připraven k odjezdu. Anderson mi předal celý balíček, který obsahoval dopis ministra R i p k y, 8 jeho zprávy a dopis od K v a -pilové. Tyto zprávy, mimo všeobecný obsah, obsahovaly pokyny k naší činností. Také mí Anderson vyřizoval pozdrav od K v a p i l o v é a poněvadž byl iž hlášen odjezd, náš rozhovor skončil. Měla Jsem dojem, že Anderson pouze Prahou projíždí. Více Jsem se s ním nesetkala.

Zprávy, které jsem byv. předákům nár.soc. strany do ciziny posílala, měly ten účel, aby tito bylí objektivně informování o politické situaci zde a také o naší stranické situaci a to z hlediska nás, kteří zde žijeme a vidíme klady i zápory i nespravedlivé činy, které dnešní režim mnohdy působí. Nikdy bych nesouhlasila s tím, aby byla vyvíjena politika, která by náš stát dostala do područí západních imperialistů. Nemohu souhlasit zásadně vůbec s tím, aby můj stát byl v jakémkoliv područí. Přirozeně, že  bych si přála, aby vedle prospěchu, které má ze svých spojeneckých smluv a vztahů, měl také náš stát prospěch z přátelského spojení s ostatními státy, také západními. To ovšem neznamená žádné jeho područí. Také bych se nikdy nikomu nepodřídila, kdo by podobný cíl sledoval.

Paměť národa mezi Mnichovem a Moskvou

Iračán Kadhím Džuburí, který vedl dav lidí, svrhávající po pádu Saddáma Husajna jeho bronzovou sochu v centru Bagdádu,  po čtyřech letech řekl pro britské noviny The Guardian:  "Saddám byl jako Stalin, ale ukázalo se, že okupace je ještě horší" (citováno podle článku Radka Nedvěda: „Násilí bere Iráčanům naději, že bude lépe“ Ihned 20.3.2007 (http://svet.ihned.cz/c4-10030300-20706070-003400_d-nasili-bere-iracanum-viru-ze-bude-lepe)

  To je přesně ono, oč tu běží. Náklady, které byly spojeny s diktaturou, jsou zapomenuty, a do popředí se dostaly náklady spojené s okupací. Jde tu o volbu mezi organizovaným násilím a chaosem, přesněji mezi náklady státně organizovaného násilím a mafiánsky organizovaného násilí.  Avšak existuje rozdíl mezi vnímáním nákladů a efektů ex ante a ex post. 

Je zřejmé, že nelze odsuzovat jednotlivce, optujícího např. pro Stalina, protože nákladem likvidace nejprve bolševického, později stalinského režimu by byl chaos, respektive i okupace  A samozřejmě oplatí současně, že pokud vítěznou volbou byl stalinský režim, tak případné vnímání nákladů chaosu prostě ustoupilo do pozadí,  

V Česku, respektive v bývalém Československu tato volba získala podobu volby mezi Západem a Východem, respektive pokud chceme přesněji vyjádřit náklady každé této volby, šlo tu o volbu mezi Mnichovem a Moskvou.

Vnímání nákladů Mnichovské dohody čtyř velmocí r.1938 bylo přehlušeno Moskevskými protokoly v r.1968, nicméně faktem zůstává, že následky Mnichova nebyly ještě v r. 1968 umazány, a proto i optování pro Moskvu po tomto roce není možné považovat za něco zcela zavrženihodného.

Rozhodující zlom přinesly v tomto směru přinesly až Helsinky v r.1976. Ale dodnes náklady Mnichova zanechávají stopu v českém chování a myšlení a jsou živé (sudetoněmecký problém, ne zcela dořešená otázka hranic s Německem).  Naproti tomu náklady Moskevského protokolu jsou umazány zcela, mezi Moskvou a Prahou existuje řada států, které vlastně vytvářejí hradbu bránící nějakým dalším recidivám v tomto směru.

  Z těchto faktů také vyplývá poučení pro české národní zájmy a další zahraničně politické směřování Česka, nutnost překonání tohoto dnes falešného bipolárního uvažování ukotveného v minulosti, mezi syndromem Mnichova a syndromem Moskvy.

Na jedné straně jde o politiku zaměřenou na další prohlubování evropské integrace, na straně druhé jde o snahu orientovat se na atlantickou vazbu, jinak řečeno pohybujeme se mezi náklady spojené s volbou mezi Washingtonem a Bruselem. Je přitom zřejmé, že volíme mezi náklady rozpuštění se Česka, Německa atd. v EU jako kostky cukru v šálku kávy a Ruskem integrovaným do Evropy a náklady na favorizování poměrně nejistým spojenectvím se vzdálenými USA, které však opět oživuje starý rozpor volby mezi Mnichovem a Moskvou.

Volíme mezi Evropou regionů a Evropou států. A nejenom my. Jen za předpokladu dovršení evropské integrace a Ruska integrovanému do Evropy lze zcela vytěsnit z paměti národa onen dualismus nákladů volby mezi Moskvou a Mnichovem.  Václav Klaus nás svým tzv. eurorealismem vrhá zpět do časů, kdy jsme se museli rozhodovat mezi Mnichovem a Moskvou.  Nejenom to, pokud si přečtete webové stránky KSČM Brno (http://www.kscmbrno.cz/brno-html/echotext.php?echoid=77), snadno dospějete k závěru, že také Moskevská linka není nefunkční.

Evropa států má pro nás může mít ten důsledek, že oživne německý fašismus i ruský bolševismus v nějakém novém balení.  Právě toto nebezpečí má na mysli kancléřka Merkelová, když se tak zasazovala o  ratifikace euroústavy a dnes o záchranu eura.. A pro ty, kteří namítnou, proč bychom v tom Merkelce měli pomáhat, důrazně upozorňuji, že náklady tohoto vývoje poneseme především my.

Použitá literatura:

Dvořáková, Zora – Doležal, Jiří, O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě. Praha: nakladatelství Eva – Milan Nevole 2001. Vydal Klub Milady Horákové, 320 s.  ISBN: 80-238-9161-8

Kaplan Karel, Největší politický proces „M. Horáková a spol.“ 2. vydání.  Praha: Doplněk ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Archívem hl. města Prahy 1996. 350 s.  ISBN 80-85765-58-6.