Národní divadlo může závidět, BIS hraje nejlepší hru roku

Ona nakonec ta BISka beztak je, jak se jeví, jenom taková bulvární, pavlačová drbna, ve které hostují občas spřátelení presstituti, hrající své kundrovské kusy s obdivuhodnými talenty rozvíjet své fabulace nevídanými, až půvabně hloupými způsoby.

Nedávno někdo, nějaká hlava pomazaná (evidentně hodně žluklým už máslem) z kuturní fronty, napsal, že kultura je po vodě ta nejpotřebnější věc k přežití a kulturníci že jsou v podstatě elity, patřící k nejpotřebnějším lidem ve státě.

Ó nikolivěk, milí neumětelové, co si říkáte umělci! Vás zvoleje nahradí, i bez těch vašich nekonečných a tučných dotací a grantů, naši, nutno říct, že též slušně honorovaní, zpravodajci, informátoři a hostující presstituti. Ti všichni dohromady dokáží zahrát takové estrády, frašky, komedie i tragikomedie, až přechází zrak a divactvo z řad Čechů, Moravanů a Slezavů, ze všech koutů naší krásné země, nestačí žasnout, byť žádná ruka netleská. Protože nestíhá, chytá se za hlavu, která se nevěřícně kroutí úžasem.

Dramaturgové, scénaristé a režiséři spoza hranic a oceánů při tvorbě všech těch přehrávaných kusů ovšem, což je u nich přirozené a pochopitelné, nemohli počítat s tím, že v každém človíčkovi zde, který rozumu alespoň trošku pobral, neustále dříme ta naše nenapodobitelná švejkovina. Také obrovská schopnost, vycvičená a lety vytrénovaná u těch trošku dřivějc narozených, číst mezi řádky, slyšet nevyřčené a rozumět i tomu, co se nesmí ani naznačovat. Ono stačí s porozuměním pozorovat, přemýšlet o tom, co čím chtěl básník, teda ten autor, říct, komu z toho pšenka pokvete.

Kdepak, nechybí nám tady teď, v době koronavirové, kultura šmíry ufňukané, řvoucí o skývu chleba na vládu, naši nebezpeční až informátoři slouží na všech frontách a prknech, baví dlouho karanténovaný lid obecný až tak, že hodně.

Kdesik za sedmero horami, řekami a moři se zřejmě napsalo drama, nazkoušelo a začalo se tady hrát, nějací tři mamelukové byli angažováni do hlavních rolí, tolik to dalo lopoty a vypětí, napětí, aktivizmu na jevištích a výsledkem je tato fraška, tento mimořádně veselý kus představení. A kdo není Čech, ten se neřehtá až skoro k slzám.

Inu, drama se nepovedlo, ale baví národ, lid obecný, čím dál, tím víc, byť některá dějství jsou hnusně smutná, aktéři jakbysmet. Talik snahy, tolik zápletek, až špionážně detektivkových, přirozeně, tolik jedu ricinového, který se proměnil v ten olej a následky předpožití ti hlavní hrdinové, rekové přímo, mají už v gatích!

No není to srandy kopec?

Díky informátoři pořád ve službě, díky hostující presstituti, pobavili jste, ale reprízy si můžete odpustit, všeho moc škodí, vaše umění je stejné jako těch šmír profesionálních, které teď umírají hlady.