Nesnesitelná tíha bytí

Je přeci nemožné, aby naprostá většina voličů volala po odchodu vlády a přála si nové rozdání karet a vláda se tvářila, jakoby neslyšela. Je přeci nemyslitelné, aby se odborníci zleva i zprava, naši i zahraniční v souvislosti s vládními návrhy zdráhali mluvit o reformách a vláda, jakoby byla hluchá. Je přeci naprosto šílené, aby dvacet let po cinkání klíči byli lidé zpátky v hluboké deziluzi a vláda dělala, že to nevidí.

Kdo na své kůži nezažil normalizaci, litovat nemusí. Prožívá ji právě teď. Politickým špičkám je zcela lhostejné, co si lidé dole myslí. Jaký rozdíl je v tom, že za minulého režimu veřejně kriticky psát a na na veřejnosti mluvit se nedalo a dnes za to nikomu nic nehrozí, když výsledek je tentýž? Vládnoucí elita si vystačí sama, hlasy zvenčí nevnímá, nepotřebuje je, to až před volbami.

Ano, normalizace neskončila, normalizace trvá. Snad změnila se jenom znaménka, podstata zůstala. Možná jen to naše bytí se ještě více zmaterializovalo, zkomercionalizovalo a amoralizovalo. Jedincům, co mozek zůstal k přemýšlení se tíha takového bytí nese těžce. Chápou, či alespoň tuší, že tohle opravdová demokracie není. Jakápak vláda lidu, když jde svými kroky vláda proti němu? A ještě k tomu drze a přezíravě tvrdí, že má k tomu od svých voličů mandát. A když lid vládě vzkazuje, že ke krokům, které činí ji mandát nedal, má voskem vláda zalité uši. Tak jakápak demokracie?!

Smutné je, že naděje vkládané do opozice se naplnit nemusí. Ta totiž s vládou hraje na stejnou demokracii. Pro vypuštění rybníka nedělá nic, vyjma ovšem poslaneckých, resp. senátorských půtek. Po těch ovšem lid nevolá. Přeje si změnu. Slyší, či neslyší to volání opozice? Asi ne. Jinak by totiž její čelní představitelé museli využít každé příležitosti a dnes a denně velmi hlasitě volat po demisi Nečasovy vlády, zastavení nezodpovědných kroků, zvaných reformní a vyslyšení přání většinové veřejnosti. Ticho po pěšině.

Arabské jaro, evropský podzim je za humny slyšet stále razantněji. Ne tak u nás doma. Je to škoda a je to zlé. Toho ticha se vláda nebojí. To ticho normalizaci jenom prohlubuje. Kdo začne, kdo se přidá? Cesta se nabízí. Říká se ji islandská. Proč ji nevyzkoušet?

tíha