Rudé ohně nad Kanadou

Ještě před tím za jasného dne 28. března 1950 havaroval několik minut po startu v 8,20 ráno po vznícení motoru na pravém křídle, což mělo za následek výbuch benzínových nádrží nedaleko od letiště Rockliffe u Ottawy dvoumotorový transportní letoun Douglas C-478-50-DK, patřící americké ambasádě, s kapacitou 28 cestujících s továrním označením 45-1065 pouze s pěti cestující na palubě,

Jednomu z nich, M/Sgt. GWYNNE A. LONGOVI z Vannoy, N.C se podařilo seskočit padákem, ostatní byli nalezeni spáleni na uhel, trosky letadla se byly rozhozeny na  ploše do velké vzdálenosti (stovky yardů). Sgt. LONG řekl vyšetřovatelům před převozem do nemocnice, že stroj zachvátil oheň ve výši 2000 stop (tedy asi 600 metrů Po otevření dveří skočil s padákem ve výši 700 stop (si 200 metrů): I knew we were going in. I knew we had to jump or die." Ostatní pasažéři se rozhodli zůstat na palubě, protože údajně věřili, že se pilotům podaří přistát, i když šefpilot je vyzval k seskoku (despite the pilot's orders to bail out). Z hlediska googlovacího přezkumu se po této události po Gwynnem slehla země.

30. října 1950 The New York Times psaly, že dosud nebylo objeveno nic takového, co by vysvětlilo, proč letoun C47, v němž ztratili předevčírem ráno své životy Laurence A. Steinhardt, velvyslanec Spojených Států v Kanadě,a čtyř i další zachvátil oheň a explodoval. Počáteční šetření vyloučilo sabotáž, [ale nevyloučilo únos – pozn. J.Ř.]. Statistika nehod strojů tohoto typu je uvedena zde (Douglas DC-3) viz zde (http://aviation-safety.net/database/type/type-stat.php?type=210) Ještě tedy v r.1950 použiti tohoto typu letadla k přepravě bylo možná bezpečnější, než kdykoliv po tomto datu (graf však asi nebere do úvahy počet provozovaných strojů v daném roce).  Zdá se býti zvláštním, že žádný z pilotů nevyužil možnosti použít padák.

Lze spekulovat s tou variantou průběhu, že jediným živým tvorem, který odstartoval ze země s tím letadlem, byl právě a toliko jenom ten parašutista. Do místa přistání na letiště v New Yorku  nikdy tedy nedorazili tři piloti (CAPT. THOMAS G. ARCHIBALD, 34, of Union Springs, Ala., pilot of the plane and assistant air attache at the Ottawa embassy,LT. COL. WAYNE F. TRUEBLOOD, 35, Kansas City, Kan., attached to the R.C.A.F. as an exchange officer.LT. MARCEL (MARK) BELANGER, 29, New Bedford, Mass., an exchange officer attached to the R.C.A.F.), a dva cestující ALAN C. HARRINGTON, (20, son of JULIAN HARRINGTON, the U.S. minister to Ottawa). který se vracel do školy. a LAURENCE A STEINHARDT, 57 let , jeden z diplomatických veteránů po obou stranách železné opony, bohatý právník a čelný představiutel četných koroporací, který od r. 1948 byl velvyslancem v Kanadě od r. 1948. Svou diplomatickou kariéru začal v r. 1933 jako šéf diplomatických misí ve Švédsku, Peru, Turecku a Českoslovenku v kritických obdobích před, během a po druhé světové válce  Identifikace ostatků Lawrence byla provedena podle zbytků šatů. The body of the 57-year-old Steinhardt, his clouthing still smoldering, was dragged from the shattered tail section of the plane. (The Evening Journal 03-29-1950) Tyto noviny se vůbec nezmínily o tom Alanovi.Jak vypadaly pozůstatky těch zbývajících obětí, tak o tom v novinových zprávách nebyla řeč.  

Kontroverze pana velvyslance

Z hlediska pana velvyslance šlo přitom o zneužití státních prostředků na soukromé účely, protože mělo jít o bussines trip, resepektive bussines mission. Není divu, že pan velvyslanec, obviněný v březnu 1948 z provokování komunistického puče v Československu bývalým víceprezidentem USA Henrym Wallacem a tehdejším šéfem levicově orientované Pokrokové strany, kterou sám založil, a kandídátem na prezidenta: (Henry A. Wallace made the sensational charge that United States Ambassador to Czechoslovakia Laurence A. Steinhardt had provoked the Communist coup in that country by lending himself to "Rightists" planning a similar coup), byl přece jenom po čase odvolán z Prahy. Asi Wallace narážel na tu Mosteckou špionážní aféru.  

Walace, který opíral asi své obvinění o zbytky nějakýcch informací, poletujících vzduchem sem a tem přes Atlantik, hodil zpátečku,  když Steinhardt prohlásil, že od 24. listopadu 1947 do února 1948 nebyl v Československu, že se léčil v New Yorku (The [Huntington] Daily News 17. Března 1948), kde se 3. ledna 1948 podrobil a surgical operation.Early in December I had booked passage on the SS America to sail from New York on Feb. 11, and consequently arrived at Cherbourg Feb. 11, and did not arrive in Prague until Feb. 10. The government crisis in Prague began on Feb. 17, when non Communist ministers left the cabinet and thereafter did not take part in further cabinet meeting. Futhermore, I did not see or communicate in any manner whatsover with any member of the Czechoslovak government, Communist or non-Communist, between Nov. 24 and until long after the government crisis was over and the new Commnist goverment was in power. The American public will draw its own conclusions for the foregoing unlesse Wallace inmediateely retracts his statement and apologues. (The Pittsburgh Press. Mar.17, 1948).

 Národně socialističtí ministři se 19. února 1948 sešli u Steinhardta. Americkývelvyslanec jim řekl: Neztratili jsme ještě všechny naděje, že Československozmění své rozhodnutí a účastní se Marshallova plánu (viz Karel Pacner. Příliš snadné úorové vítězství. Zavěšeno na portálu idnes).

 Jan Masaryk v době jednohodinové tzv. generální stávky na podporu Gottwaldovy vlády 24. února 1948 odešel v přestrojení za americkým velvyslancem L. A. Steinhardtem. K jednání došlo v lese u Hradišťka, což dokládá, že i v době vyhrocené vnitropolitické situace v ČSR zde byly důležitější věci. K jednání došlo tak náhle, že nemohlo dojít ani k plánovanému jednání s britským velvyslancem. Tajemník Jana Masaryka tak sdělil velvyslanci šokující vysvětlení neúčasti k jednání – totiž, že „Pan ministr stávkuje.“ O únik informací se postarala 17letá dcera amerického velvyslance Steinhardta, která se zamilovala do svého českého učitele tance na Žofíně a prozradila mu důvody otcovy nepřítomnosti, kterou plánovali oba mladí lidé „využít“. Tento muž mi sdělil toto tajemství v roce 1986, aniž tušil, co je v pozadí, ale jak řekl, celý život ho trápilo a udivovalo, co se tehdy dozvěděl.   (Více zde: http://www.exopolitika.cz/news/vedel-cesky-politik-jan-masaryk-o-roswellu-/ )

 A 26. 2., 8.3 a 9.3. navštívilo  Masaryka asi jenom strašidlo, které se pouze vzdáleně podobalo Laurencovi. A jak to strašidlo z operačního sálu vyřizovalo ten americký úvěr na nákup bavlny, také není zcela mi jasné. Marcia Davenportová která s velvyslancem běžně stýkala zvláště během krizových údalostí byla u něj pečená vařena (například v době odmítnutí Marshallova plánu), ve svých pamětech sdělila, že v únorových dnech navštěvovala Masaryka  každý den. Ve čtvrtek jsem zjistila, že je opravdu nemocen. Měl asi horečku. Nebylo divu. Ten den měl jet do Ruzyně (s.81), aby přivítal Laurence Steinhardta, který se vracel z krátké cesty do Washingtonu, ale  nemohl. Měli spolu uzavřít dohodu o úvěru ve výši dvaceti pěti miliónů dolarů na nákup americké bavlny. Jan řekl: „Stejně už je pozdě,. Dneska přiletěl také Zorin. Skoro ve stejnou hodinu. Tedy 19.2. Ve světle té Wallaceho denunciace to vypadá, že to Masarykovgo rozčilení po té Zorinově krátké návštěvě v jeho ministerském bytě vyplývalo z toho, že ho ten Steinhardt tajně podpořil v jeho ochotě vstoupit do vlády obrozené Národní fronty a sloužit lidu, kdežto ten Zorin mu za totéž vynadal.

  Kontroverze s Wallacem vyšuměla do ztracena, ale pan velvyslanec opustil  po jejím odeznění svou milovanou rezidenci v Praze, kterou rovněž zakoupil poněkud překvapivě ještě v r. 1948 za státní peníz, dle paní Davenportové šlo o nepředstavitelně vulgární milionářské sídlo, o Petschkovu vilu. Asi tedy s Prahou měl jiné plány, ale už 24. Září 1948 se musí s ní loučit. Pozoruhodné je, že podle zprávy The Paris News 13.8. 1948 ještě předtím byl nominován jako velvyslanec USA v Kanadě. 22. Října 1948 se hlásil v Kanadě jako velvyslanec.. Nebo šlo o jeho podíl v angažovaní se ve financování dodávkách zbraní pro Stát Izrael, o nichž ve zprávě o únorových událostech a jejich přičinách pro americkou vládu mlčí jako hrob.

30. ledna 1950 oznámil prezident Truman projekt výroby vodíkové pumy jako reakci na dřívější než očekávané zvládnutí výroby atomové pumy sovětskými vědci, vhodně koncentrovaných v gulazích. Koncem března 1950, přesněji 26. a 27. března americké sdělovací prostředky se hemžily zprávami o tom, že ty sovětské bomby jsou kopiemi těch amerických.

Bylo nutné se rozejít se všemi, kdož byli v podezření ze nelegálního exportu tajemství atomových hračiček. A jak nám sdělil nedávno pan Čermák, Beria výměnou za sovětskou podporu Izraele získal tajemství výroby atomových zbraní. Divil bych, kdyby si Izraelci nenechali kopie těch dokumentů pro svou potřebu

Ještě před tou leteckou nehodou se pan velvyslanec účastnil (24. února) společných arktických her amerického a kanadského námořnictva v kuličky a ještě předtím v r. 1949 jednání o společném radaru a účasti obou států v NATO.  Ono tedy v tom březnu 1950 nešlo o žádný bussiness trip, ale o podnikatelský trapas, o zatčení pana velvyslance agenty FBI. To je jediné,. co tak pan velvyslanec mohl čekat po vstupu na výsostné území USA- Asi z vděčností za to, že zvolil řešení, jaké zvolil, tak dostal posthumously čestný doktorát od Hamilton College trust.

Země zaslíbená

Není tedy divu, že pan velvyslanec raději odešel za Janem Masarykem do země, z níž už není návratu, kam chtějí všichni židé, co touží při každém rozloučení se setkat napřesrok v Jeruzalémě, jak už se na tom dohodli v tom únoru 1948 v Praze s Janem Masarykem. A že se jim dobře vedlo, o tom svědčí ten výřez z toho fota z kibucu Masaryk, jak Lawrence sedí proti Honzovi na těch plastových židlích někdy na počátku 70. Let.  Viz skupinové foto pěti starších mužů, spokojeně sedících v přírodě ( http://www.kfar-masaryk.org.il, kliknout na anglickou verzi, pak na čudlík historie ), které je zavěšeno na oficiálních webových stránkách Masarykovy vesnice. A aby tomu uvěřili všichni nevěřící Tomášové, tak přidávám výrezy foto z alba pana velvyslance, zvláště tu, jak se něj usmívá Honza v Karlových Varech (vpravo dole). A ti tři zbývající to budou asi ti tři piloti.  

Steihardt a Masaryk

Panu velvyslanci, ubytovaném v kibucu Masaryk, muselo rovněž pít krev, že New York Times i po jeho zuhelnatění přebíraly ochotně zprávy z monstrprocesu který alespoň dle titulků soudě, braly velmi vážně, se salónní diskutérkou Horákovou a všemi účastníky jejího diskusního kroužku, jak jeden z jeho členů sociální demokrat Pešek obviňuje Steinharda z vměšování do vnitřních záležitostí Československa. Ještě na tom obrázku se tváří jak kakabus.  

Tento list sdělil pohotově (PRAGUE, Czechoslovakia, May 31), že main defendant, Dr. Milada Horakova, pleaded guilty today to charges of high treason, spying and sabotage at the trial of thirteen Czechoslovaks accused of fifth column treachery. Among those for whom they were accused of working was Laurence A. Steinhardt, former United States Ambassador to Prague who was killed in a plane cash“ (June 1, 1950)

Pokud tedy o šlo o monstrproces, o show trial, pak zprávy o něm by patřily do kulturní rubriky. Panu velvyslanci to vměšování šlo docela dobře, v červnu 1947 si protestoval u československé vlády, že jistý český básník označil Trumana  as 'Rapacious'. A toto jeho hrdinství opět vytroubil New York Times. Zřejmě tento jeho protest byl jedním z podnětů pro zavedení cenzury na počátku r. 1948. Nejenom sovětům tedy vadila svoboda tisku. A jasné, kde a kým se dnes mohou a inspirují islamisté. Kam by dnes český ústavní soud pana velvyslance poslal, je zřejmé.

Tyto noviny informovaly své čtenáře už 16. Března 1942: FIGHT TO THE FINISH, MASARYK URGES JEWS; In United Appeal He Stresses Equality for All Minorities

Addressing 3,000 representatives of Jewish fraternal and benevolent organizations of Greater New York, Jan Masaryk, Minister of Foreign Affairs of the Czechoslovak Government-in-exile, declared yesterday afternoon that he considered the Czechoslovakian question inseparable from the question of all minorities and that he would never consent to a settlement that would not provide for equal rights of all minorities, including the Jews.  Jenom se divím, že se k Masarykovi nehlásí Apači. A že nezačal už v mládí vyzývat k ozbrojenému odporu také je.

Stejně tak přinesly informaci 21. Prosince 1943: MASARYK EXPLAINS PACT WITH RUSSIA; Czechoslovak Minister Says Small Nations Cannot Live Without Soviet Friendship In his first address since the signing of the Soviet-Czechoslovak Mutual Assistance Pact, Jan Masaryk, Czechoslovak Vice Premier and Minister of Foreign Affairs, hailed Russia as a great and essentially necessary factor in the present and future fortunes of Europe

Tyto noviny musely také zkousnout  30. Října 1946, že MASARYK DEFENDS HIS COUNTRY'S ACTS In his first public speech since his arrival here on the Queen Elizabeth, Jan Masaryk, Czechoslovak Minister of Foreign Affairs, defended his country last night for nationalizing a great part of its industry and signing a treaty of alliance with Soviet Russia a diagnózu Jana Masaryka, publikovanou přesně 21. Let před návštěvou spřátelených armád v ČSSR, kterou později velmi ochotně zamlčely a zamlčují mnozí tzv. jeho přátelé, hlavně ti, co později utekli za kopečky: MASARYK STRESSES TREND TO THE LEFT; Says Others Should Recognize That Europe Has Changed -- He Fears German Revival. Jan Masaryk, Foreign Minister of Czechoslovakia, asserted in the general debate of the United Nations General Assembly at Flushing Meadow yesterday that "Europe has gone definitely to the Left." He declared that it might be well for every member country to face that as a reality. Byli to přesně ti údajní přátelé Jana Masaryka,kteří už 10. Března 1948 přesně věděli a The New York Times 11. Března 1948 to pohotově zveřejnily , že MASARYK ESCAPE FOILED BY POLICE; Czech Ex-official in Munich Says Friends Planned His Flight Into Germany  MUNICH, Germany, March 10 -- Efforts were made to smuggle the late Jan Masaryk out of Czechoslovakia, but they failed because twenty-three secret police were assigned to guard him, a former Czechoslovak official said here today. Okamžitě EUROPE IS SHOCKED BY MASARYK DEATH; Attlee, Churchill, Auriol and Bidault Voice Sorrow -- Bene's Fate Weighed LONDON, March 10 -- The Jump to death by Jan Masaryk, Czechoslovak Foreign Minister, was widely interpreted as a gesture of defiance to his country's new Communist rulers today as the British Government and people mourned the loss of an old friend and associate. (The New York Times 11. Března 1948)

Později velmi ochotně tyto noviny přebíraly o již zesnulém panu velvyslanci zprávy tohoto typu z monstrprocesu se Slánským, což byl přesně účel tohoto procesu, dostat se do hlavních zpráv New York Times: SLANSKY SPY TRIAL HELD SOVIET DEVICE TO SMEAR THE WEST; CLEMENTIS SAYS HE WAS AGENT OF U. S., BRITAIN AND FRANCE AND LED TITOIST MOVEMENT FIELD BROTHERS ACCUSED DULLES AMONG THE DIPLOMATS ASSAILED -- CHARGES MADE AGAINST JEWISH GROUPS SLANSKY Today's proceedings in the Prague show trial of Rudolf Slansky, former Secretary General of the Czechoslovak Communist party, Dr. Vladimir Clementis, former Foreign Minister, and twelve other prominent members of the Czechoslovak Communist party, indicated this was a major effort by Moscow to give a global aspect to the alleged conspiracy by the Western world against the Soviet Union.  (THE NEW YORK TIMES, November 22, 1952,)

U Stalina si to ten bohatý právník rozlil už předtím, když pomohl jedné vyhladovělé americké občance z gulagu.Asi se inspiroval odvážným činem velmi mladého Bruce Lockharda, který pro svou slabost pro něžné pohlaví  takto už jedné britské guvernantce sloužící  za carského Ruska u bohaté rodiny k odchodu ze země. Jak to řekl Mistr Tossccanini paní Daventportové, ti Slovani jsou primitivové.

Bruce se ale tím pochlubil obecenstvu až ve svých pamětech po ruské revoluci, kdy by tu mu i Lenin musel přičíst k dobru, ale Seinhardt ty své zásluhy nechal zvečnit ihned v New York Times. Že by to byla kamufláž?  Diplomat by měl měl o podobných svých zásluhách mlčet během služby jako hrob, aby nepoškodil jméno státu, v němž působí. A zvláštní je, že nedostal od sovětských hostitelů padáka, tedy že nebyl okamžitě vyhoštěn jako nežádoucí osoba.

Další použitá literatura

 New York Times (co vyhledavač dovolil zdarma)

The Evening Journal 1950-03-29.

Ramsayville, ON Ambassador Dies In Plane Crash, Mar 1950

http://www3.gendisasters.com/air-disasters/11056/ramsayville-on-ambassador-dies-in-plane-crash-mar-1950

http://www.nicap.org/waves/1950fullrep.htm