Prokaučovaná důvěra - jen takový povzdech

    Již dlouho se ve veřejném prostoru v souvislosti s covidózou, «dějí věci». Nevim, zda se nemýlím, ale zdá se mi, že postupný vývoj situace byl mj. provázen postupným vývojem ztráty důvěry. «Někdo» tady tak trošičku a potichu tu důvěru prokaučoval. Měl by se s tím umět vyrovnat jinak než přehazováním zodpovědnosti za zbytečná úmrtí. A vyžadovat důvěru dříve, než je znovu nabyta, to nějak ztrácí logiku.

Aktualizace 14.2.2021 - měl to být stručný povzdech, ale nejde to: 

   Teprve reakce pana Moskalíka, který mě přinutil k odpovědi, mě také inspirovala k úvahám jiným směrem. 

   Rozpomněl jsem se totiž na své dřívější připomínky, kterými jsem odvracel setboly v diskusích, pokud  mne skalní diskutéři tlačili k vyjádření nějakého názoru  na zjevné nepravdy či malformace (místo "zrůdnosti" lépe číst "úlety") z úst čelních politiků, potažmo vlády. Bylo jedno jestli se to týkalo Topolánka (ne nemůže za to, že je "vzorovým" příkladem, je jen jedním z mnoha), či kohokoliv jiného.

     Vždy jsem  v těchto případech vyjádřil předpoklad, že takové "výroky" posuzovaného politika jej diskvalifikují předem, pokud by třeba nastala nedejbože válka, či  něco podobně osudného. Končil jsem obvykle řečnickými otázkami nezvýšeným hlasem: 

    "Kdopak Ti chlapče uvěří, až národ bude opravdu potřebovat skutečného vůdce do nepohody, kdopak Ti uvěří, že myslíš výzvy - k vlastenectví, k obraně republiky a  k sebeobětování se - opravdu vážně, upřímně a říkáš je zodpovědně. Já to nebudu a kdoví, jestli to nebude hodně, hodně dalších lidí s normální pamětí a zdravým rozumem.

    Co potom budeš dělat? Svedeš to na jiné? Nakonec třeba na občany? Nebo utečeš od zodpovědnosti? Už to trénuješ?

      Nebo využiješ zákonů a silou moci zákona a silou moci výkonné tzv. "vrchnostenského práva" donutíš občany k vlastenectví podle Tvých představ? Bude se v tom případě střílet dříve než vezmou občané zbraně do ruky na obranu vlasti?

     [ Noticka na okraj k  tomu, proč takový způsob myšlení. Vědomí, že konkrétnímu politikovi v dobách míru důvěřuji tak pevně, že dopředu vím, že bych jej bral naprosto vážně i v kritických situacích, je jedním z kritérií, podle kterých posuzuji jeho vhodnost na posty nejvyšší. K dalším kritériím patří jeho schopnost se rychle a správně kdykoliv zorientovat v dané situaci a rychle rozuzlit jakoukoliv situaci nebo třeba praktické umění spojit ty, kteří mohou přispět k řešení situace, dopracovat se k uvážlivému rozhodnutí na základě vyhodnocení podstatných faktorů a vedlejších účinků atd.. Jazyková vybavenost vůči těmto kritériím stojí hodně nízko. Servilní  čtyřjazyčné prohlášení vůči cizím státům či uniím hodnotím výrazně méně než pouhé české "NE" popř. "BUDE TO JINAK".  ]

    Nepředpokládal jsem - ovšemže uvedené řečnické otázky byly hrubou nadsázkou - že bych zažil válku či něco podobného.  Teprve při koncipování odpovědi panu Moskalíkovi,  jsem si uvědomil, že jsem téměř nepostřehl, jak se kolem mne plíží historie a vláda mi převádí "soft" variantu (tj. nouzový stav jako nástroj k výkonu státní moci) toho, co jsem hlásal jako "hard" variantu v čistě hypotetické situaci.

 Závěrem: Je úplně jedno, jak bude folklór kolem nouzového stav vypadat, nouzový stav jsem původně v příspěvku ani nezamýšlel zmínit; hlavním tématem byla důvěra a obsahem sdělení bylo, že jednou ztracená důvěra bude draze vykoupená. Zaplatí to i opozice a další se svezou s nimi. Moje obava je, aby nezvali k placení účtů bezbranné a nevinné.