Šafr by nám dovolil kritizovat jen to, co by vybral

Ale ani s českými „zrádci národa“ z Václavského náměstí se Šafr nepáral, a kromě národních zrádců je označil i za „barbarskou hordu služebníků nového Hitlera“.

Zajímavější než Šafrova sprostota je však jeho zmínka o tom, co je, dle jeho názoru, pro konání našeho lidu ještě přípustné, a co už ne. „Nesouhlas s vládní politikou je nepochybně legitimní, kritika vlády patří k základním vymoženostem demokracie“, píše Šafr a má přitom viditelně na mysli výhradně jen vládní politiku domácí, sociální, hospodářskou atd., ale určitě ne českou politiku zahraniční. To je věc odborníků, jakým je též on, ale určitě ne záležitost prostých lidí, třeba i takových, co byli 28. října na Václaváku. A pokud by se k této otázce přece jen i oni vyslovit odhodlali – a vyslovili by se jinak než odborníci a Šafr, což se stalo, pak je třeba je klepnout přes prsty a případně i přes ústa. S poučením, které si lze lehce vyvodit z následujících Šafrových slov: “Dobře, ale lidem, kteří zdaleka dorazili na Václavské náměstí, nejde vůbec o to, aby si vymohli vyšší sociální citlivost státu. Oni prostě hlavně chtějí změnit kurz a obrátit nás ze Západu na Východ“.

COŽ SE JIM NESMÍ POVOLIT! DO ZAHRANIČNÍHOO SMĚŘOVÁNÍ NEMÁ LID CO MLUVIT! doslova řve a dopovídá Šafrův text, a my všichni, kteří si ještě pamatujeme, že demokracie znamená vládu lidu nad všemi, a to doslova nad všemi oblastmi života, tane na mysli otázka, co se náš vládní establishment, včetně Šafrova týdeníku Fórum 24, rozhodne po zahraniční politice vytrhnout z demokracie příště. A tím z ní udělat jen jakousi domácí kuchtičku.

A i to jen zatím.

Lubomír Man