Srbsko - otloukánek Evropy

obrazek
2.9.2011 08:54
Zdecimované, územně okleštěné a ponížené Srbsko se rozhodlo vyjít vstříc Západu a vydalo do Haagu bývalého velitele bosensko-srbské armády Ratka Mladiće a bývalého vůdce tzv. Republiky Srbská Krajina v Chorvatsku Gorana Hadžiće, což byly hlavní podmínky Bruselu pro zahájení jednání o přistoupení Bělehradu k EU. Vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić byl vydán už v roce 2008. Německá kancléřka Angela Merkelová však během své návštěvy v Bělehradu prezidentovi Borisi Tadićovi oznámila, že pokud neuzná nezávislost Prištiny a nezahájí s ní dialog, bude mít brány Evropské unie zavřené. Znamená to, že i oblasti severního Kosova, obývané převážně Srby, musí být uznány za albánské.

Německo dále požaduje, aby srbské úřady posílily tržní ekonomiku. Otevření trhu neznamená nic jiného než kontrolu průmyslových podniků a bank zahraničními (i německými společnostmi). Až donedávna se srbský prezident domníval, že jeho země má k členství v EU blízko. V reakci na slova kancléřky, která v lecčems evokovala rakousko-uherské ultimátum Srbsku v předvečer první světové války, prohlásil, že „Srbsko nezávislost své bývalé provincie neuzná, dokud je on prezidentem a ani nevěří, že tak učiní jakýkoliv jeho nástupce.“ Dále dodal, že „politika buď EU, nebo Kosovo je špatná a podobá se ultimátu, což je v rozporu s evropskými hodnotami.“ Tón německé kancléřky nenechal nikoho na pochybách, že Srbsko nebude hodnoceno podle stejných kritérií, jako ostatní kandidáti na členství v EU.

Postoj Berlína, který praktikuje konzistentní protisrbskou politiku už déle než sto let, není nijak překvapivý. Německo vždy usilovalo o maximální fragmentaci jihoslovanského prostoru a obzvláště Srbska, jako tradičního spojence Ruska, jež mělo na Balkáně vždy nemalé strategické zájmy. Na počátku 90. let se kancléř Helmut Kohl maximálně zasadil o rozpad Jugoslávie, když koalice křesťanských a liberálních demokratů uznala Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu a Hercegovinu jako první a protlačovala toto rozhodnutí v EU a OSN. V roce 1995 letadla Bundeswehru bombardovala pozice bosenských Srbů. V této politice pokračoval i zelený ministr zahraničních věcí Joschka Fischer, který podpořil „humanitární bombardování“ Bělehradu v roce 1999.

Z českých politiků praktikoval nejvíc vstřícnou politiku vůči Srbsku Jiří Paroubek, který pochopil, že pokud neuspěje koncepce prozápadního a proevropského prezidenta Tadiće, mohou se v Srbsku vrátit k moci nacionalisté a radikálové, kteří razantně odmítnou další ultimáta Západu a budou se orientovat jiným směrem. Jiří Paroubek v zahraniční politice vždy prosazoval politiku všech azimutů a jeho cesta po balkánských zemích v polovině listopadu 2005 měla za cíl nejen najít odbyt pro české firmy, ale především navázat na tradičně přátelské vztahy Československa a Jugoslávie. Tento potenciál zcela promarnily následující pravicové vlády, které západnímu Balkánu nevěnovaly prakticky žádnou pozornost. V této souvislosti je třeba ocenit některé postoje Václava Klause, který se v roce 1999 postavil proti Havlem vzývanému „humanitárnímu bombardování“ Jugoslávie a rovněž odmítl diplomatické uznání nezávislosti Kosova, které prosadila Topolánkova vláda. Díky jeho negativnímu postoji Praha dodnes nemá v Prištině svého velvyslance, kterého prezident odmítá jmenovat. Klaus také podpořil ambice Bělehradu stát se co nejdříve členem EU, která by měla se Srbskem jednat stejně jako s jinými kandidátskými zeměmi.

Srbsko zažívá období historického úpadku a bude pro něj velmi obtížné odolat nátlaku ze strany EU. Půl milionu Srbů pracuje v SRN, ekonomika země je zdevastovaná bombardováním a závislost na Německu je již značná. Pro definitivní rozklad Srbska ještě chybí odtržení Vojvodiny, charakteristické svým multietnickým složením. Možná na tom německá diplomacie do budoucna zapracuje. Už nyní je však vyloučeno, že se Bělehrad někdy v budoucnu stane rozhodující silou na Balkáně, čímž jsou značně limitovány i ruské ambice v regionu. Představitelé EU by si měli uvědomit, že příští srbský prezident nemusí být tak vstřícný a prozápadní jako Tadić a mohli by vyslat do Bělehradu místo ultimát nějaký pozitivní signál.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.