Ve věci vrchního státního zástupce JUDr. Vlastimila Rampuly

obrazek
14.6.2012 08:32
se také necítím zcela nestranný a přikláním se k myšlence, že jde o exponenta sledujícího určité zájmy určitých vlivových skupin. Ale, kdo je vlastně nesleduje, dodávám pro úplnost. A jeho odvolání, dělané na pokračování také sledovalo nějaké zájmy, byť trošku jiné a trošku jiných osob. Je důležité si však povšimnout, řečeno slangem právníků, jakou zásadou byl proces odvolávání ovládán. Tou zásadou bylo známé pravidlo: 1) Šéf má vždy pravdu a 2) V pochybnostech platí bod č. 1. Povšimněme si tohoto pravidla trošku blíže.

V nedávné době byl takto odvoláván např.  policejní ředitel Martinů. Odvolání si přál tehdejší ministr vnitra Radek John.  Media tedhy v podstatě nebyla k němu příliš  kritická, ovšem psala, že, pokud si něco přeje nadřízený, tak ten podřízený tahá za kratší konec provazu. A že bylo by tak nějak špatné, kdyby tomu tak nebylo.
Vlastimil Rampula byl jedním z těch velmi mála lidí, kteří se snažil svému odvolávání čelit aktivně.
Uspěl dokonce u odvolacího soudu, ovšem po celou dobu řízení, jak ministr spravedlivosti, tak nejvyšší státní
zástupce Zeman dávali najevo svou vůli pokračovat ve snaze docílit úspěchu a dosáhnout odvolání jim podřízeného Rampuly.

Pokud si vzpomínám, jediného úspěchu se povedlo dosáhnout předsedkyni Nevyššího soudu JuDr. Brožové,
proti snaze jí odvolat od prezidenta Klause (http://www.novinky.cz/domaci/95522-brozova-dal-vede-nejvyssi-soud-us-zrusil-klausovo-rozhodnuti.html ).
To je příliš málo ve demokratickém státě.
Asymetrie služebního postavení se tak projektuje do rozhodování před soudem, kdy zákonná rovnost stran se tak vychyluje ve faktickou nerovnost.

Zde je pole neorané, ale pochybuji, že by některá politická strana chtěla kousnout do tohoto jablka a doplnit
do právního řádu ČR potřebné instituty.
Jako takové je možno uvést:
1) Institut protiodvolání
Samotné odvolávání je tak závažným úkonem v činnosti nadřízeného, že by mělo být spojeno s jeho současným hodnocením ze strany dotyčného odvolávaného pracovníka. Případně na jeho popud by mělo být současně projednáváno protiodvolání nadřízeného.
2) Institut vyjádření k rozsudku
Soudní rozhodnutí by mělo být vždy doplněno o vyjádření toho, proti kterému bylo rozhodnuto.
Tato vyjádření by měla tvořit východiska pro práci Ústavního soudu.

Ale nedělám si iluze, že slogan:
Všichni jsme si rovni, ale někteří (vesměs nadřízení) jsou si rovnější
bude platit ještě dlouho.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Trošku se mohu podivit níže podepsaným diskutérům.
Totiž leccos z toho, čemu se podivují bylo nějak zmíněno.
Takže po pořadě:

Zásada
Vedoucí má vždyčky pravdu a jinak platí bod 1
platila dost účinně již před Listopadem 89,
po něm byla dovedena ještě k vyšší dokonalosti.
Pánům asi trošku  uniklo, že
jsou asi sami ovládáni zásadou:

komu dal pánbůh úřad, tomu dal i rozum.


U protiodvolání lze řetězení zamezit, tak, že
odvolávající, pokud by neuspěl, tak má smůlu.
Pak se dost zamezilo odvoláváním, kdy:
1) někdo někoho odvolává, aby dokázal, že má tu moc odvolávat
2) také případům, kdy někdo je odvoláván proto, aby uvolnil místo
kamarádovi odvolávajícího


U vyjádření dotčeného v rozsudku

by šlo mj. o jistou eliminaci těchto právních (ale jen slovních perel):

...tak jsem dospěl/a k rozhodnutí a možná, že správnému
a jen doufám, že mi to nějak podaří (písemně) zdůvodnit.

Odvolací soud leckdy (velkomyslně) leccos přehlédne
a poté cesta k nápravě je téměř uzavřena.
Nehledě na to, že nemalá část účastníků se neodvolává,
protože třeba nemá peníze, nemůže se dostat k patřičným důkazům,
a také se bojí toho, že nadřízená instance
mu tu "troufalost" nějak připočte k dobru.

Ale to pánové asi věděli, patrně se s tím i setkali,
takže, že by jistý komplex dědičného hříchu...?



rku

Pane Černíku, výborný nápad.

Představuji si to takhle: Náměstek ministra chce odvolat řiditele odboru, ten se odvolá a navrhne odvolat náměstka, ministr odvolání uzná a odvolá náměstka, náměstek navrhne protiodvolání ministra, předseda vlády dá za pravdu náměstkovi a odvolá ministra, ten se rozlobí a navrhne odvolat předsedu vlády. Pak to půjde asi do Bruselu. Doufám, že jsem to nikde nepopletl. A vyjádření krozsudku? Proč, rozsudek přece vynáší soud. Pokud se někdo chce odvolat, tak se musí vyjádřit k rozsudku sám.