Volby do PSP v r. 2013 byly údajně v pořádku.

To prosazoval i Gustav Husák, president ČSSR, který obhajoval podle linie KSČ  politiku, že zde nemůžeme zavádět bezbřehou svobodu pro každého!

Nyní mohou své názory v ČT prezentovat jen strany s  vysokými preferencemi zjištěnými příslušnými agenturami za úplatu toho, koho se průzkum týká. A je pak jasné, že kdo má peníze na tyto účely, tak má i finance na předvolební kampaň v  tištěných médiích a jako bonus se mu dostane prostoru v ČT. Pak není důležité, zda takto vybavená politická strana nabízí řešení současných problémů občanů.  Významná část občanů se neptá, kde se vzaly ty miliony a co za to budou politici muset sponzorům splnit? Jsou to přece správní hoši, kteří dle svých hereckých výkonů budí na první pohled i důvěru.

V závěru roku 2013 se NSS na základě několika návrhů, aby zrušil poslední parlamentní volby pro zjevnou diskriminaci většiny politických stran, které kandidovaly do parlamentu, v přístupu do veřejnoprávní televize, vyjádřil, že u nás podobně jako za minulého režimu nemůže platit stejná rovnost pro všechny politické strany. 

 Za současného stavu musí nejdříve politická strana získat volební preference u pečlivě vybraného vzorku respondentů. Tedy to předpokládá, že si vedení takové perspektivní strany sežene dostatek peněz, aby si za ně sjednala profesionální průzkumnou agenturu k provádění dotazování u občanů, zda onu novou politickou formaci znají a projevují ji své sympatie. Průzkumy jsou pak prováděny tak dlouho až se preference respondentů začnou shodovat s přáním vedení objednatele průzkumů.  Pak teprve vznikne  jistá omezená šance, že se politici strany s preferencemi nad 5% mohou dostat do vysílání veřejnoprávních médií s časem vystoupení delším nežli nicotným.  

Zatím se nenašel za 25 let poslanec, který by navrhnul a prosadil přijetí zákona k ochraně svobodné politické soutěže. To předpokládá i Listina základních práv a svobod ve svém článku č. 22, která je součástí českého právního systému již z doby federace:

Článek 22 – Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti

Deficit v ochraně svobodné politické soutěže je zjevný, protože po listopadu 1989 neřeší česká sbírka zákonů důsledně svobodný přístup všech aktivních politických stran a hnutí do vysílání veřejnoprávních médií ve vyváženém poměru. Volební zákon sice  praví ve svém §16:

(4) Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 13 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice.

V praxi se však onen vymezený čas pro vystoupení politiků smrskne na pouhou minutu, která je několikrát opakována v čase, kdy televizi sleduje minimum diváků. To je zcela v rozporu se záměrem článku 22 Listiny základních práv a svobod. Kdo z politiků dokáže vyjádřit svým potencionálním voličům v čase jedné minuty, že je pro ně ten správný kandidát na poslance? Pak se mohou prosadit jen strany, které dostanou prostor v televizi nad rámec uvedeného ve volebním zákoně v §16 v nejsledovanější části vysílání ve večerních hodinách. Takovými stranami jsou výhradně ty, které si zaplatily své vysoké preference u průzkumových agentur.

 Tento stav udržuje svými rozhodnutími i NSS, který o stížnostech na parlamentní volby vydal několik usnesení, která lze svojí absurdností klidně srovnat s císařovými novými šaty z pohádky Andersena. Tento soud prohlásil, že považuje princip odstupňované rovnosti v přístupu politických stran do ČT za normální („nosný“), a systém přiměřenosti při určování časové proporce v přístupu do vysílání zpracovaný vedením ČT v jejích pravidlech za bezproblémový. Přece se politicky ovlivnění soudci nebudou ohlížet na nějakou Listinu základních práv a svobod (Jsou přece jmenováni prezidentem s kontrasignací předsedy vlády).  Ta je pro ně asi zcela nezávaznou částí našeho právního řádu.

Tak nám tedy Nejvyšší správní soud potvrdil, že zde panuje odstupňovaná rovnost politických stran. Ještě by mohl vydat prohlášení, že jsou u nás občané, kteří mají vyšší práva než zbytek populace, s výčtovým seznamem, koho se to týká.

A klidně by mohlo zaznít oficiální heslo naší současné vrchnosti:  Demokracii ano, ale musíme se ptát, pro koho.

Volební zákon nyní kromě uvedených nedostatků neřeší například přístup aktivních politiků neparlamentních stran do veřejnoprávních médií v období mezi volbami. Je přece známo, že nová volební kampaň pro příští volby začíná ihned po vyhlášení výsledku voleb.