Známe své hrdiny? Žijí i umírají kolem nás.

22.3.2013 09:45

17. listopadu 1999, kdy si celá republika připomínala výroční den sametové revoluce, zemřel ve svém domku v Dílech u Domažlic nenápadný starý pán. Jeho smrt by jinde ve světě byla událostí, která by zaplnila titulní listy deníků a zaplavila rozhlasové a televizní vysílání. U nás…ticho po pěšině. A přece to byl člověk, jehož dobrodružný a statečný život se stal inspirací dvou hraných filmů, z nichž ten známější je dnes součástí zlatého fondu světové kinematografie.

Jako mladík se v roce 1939 nesmířil s okupací své vlasti a postavil se na odpor. Odvážným způsobem získal zbraň a použil ji k přímé akci. Místem činu bylo Kladno, noc ze 7. na 8. června. Obětí se stal představitel okupační moci, německý četník Kniest. Okupanti zuřili a gestapo pátralo. Posléze se dostalo Janovi, jak se onen mladík jmenoval, na stopu. Za cenu dalších výstřelů unikal a stával se legendou. Gestapácké pasti sklaply naprázdno. Bylo jasné, že v protektorátu zůstat nemůže a tak se vydal na cestu. Slovensko, Maďarsko, Řecko, Turecko, Sýrie a potom lodí do Francie, kde vstoupil do Československé zahraniční armády. Po porážce Francie ho čekala další cesta. Přes Bermudy a Kanadu do Anglie, kde se stal příslušníkem Čs. letectva. Když skončila válka, vrátil se tak jako tisíce jiných, kteří se také zúčastnili bojů v zahraniční armádě na frontách II. světové války.

Po únoru 1948 se nesmířil s totalitním režimem a podruhé odešel do zahraničí. Tentokrát byl exil dlouhý. Velmi dlouhý. Do vlasti se vrátil až po roce 1989. Tiše a nenápadné. Legenda, která inspirovala dva filmy. Slavný film Casablanca a gruzínský snímek z roku 1943. Ten se jmenoval Uchinari Jani. Česky – Nepolapitelný Jan.

Ten nenápadný statečný pán, který 17. listopadu 1999 zemřel ve svém domku na Chodsku, se jmenoval Jan Smudek.