ČSSD: je stále ještě možná pozitivní změna!

V koronavirové krizi přitom předseda ČSSD, ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Hamáček, v zásadě láme všechny, když ne rekordy, tak tedy mety voličské přízně. Ať vezmu, jaký chci průzkum veřejného mínění z posledních týdnů, vychází z nich J. Hamáček příznivěji nežli A. Babiš a další viditelní představitelé hnutí ANO. Nemluvě již ani o bezbarvých šéfech stran opozice. V průzkumech veřejného mínění z posledních týdnů hnutí ANO ale nejen, že vévodí, ale ono ještě posiluje. Naopak ČSSD, byť má ve svém čele velmi dobře s veřejností komunikujícího Hamáčka, mluvícího jasně a srozumitelně pro širokou veřejnost, jemuž  se podařilo předběhnout frontu osmdesáti zemí žadonících o dodávky zdravotnického materiálu v Číně a zajistit tyto dodávky přednostně před všemi pro Českou republiku, se nedaří zatím přetavit v růst preferencí své strany. 

Kriticky uvažující část veřejnosti, a to je zdá se její většina, ví, že bez Hamáčkova  zásahu, který  způsobil  dostatek zdravotních pomůcek a zdravotnického  materiálu pro nemocnice, hasiče, další exponované profese i pro širokou veřejnost, by nebylo tak úspěšného výsledku v bitvě s koronavirem. 

Proč volební preference ČSSD stagnují a naopak proč preference hnutí ANO rostou? No, prostě proto, že hnutí ANO je silnější politickou stranou v rámci vládní koalice a tudíž mu významná část veřejnosti za zvládnutí koronavirové krize dává preferenční bonus navíc. J. Hamáček a  J. Maláčová jsou v sociální demokracii v tuto chvíli jedinými viditelnými figurami na politické šachovnici státu. Ministr Petříček svými vyjádřeními dělá velmi často  radost  pravicové opozici (měl by se nad tím zamyslet, proč tomu tak je). Ať už se jedná o jeho vyjádření  ve vztahu k Rusku anebo k Číně, což je pro řadu levicových voličů mírně řečeno nesrozumitelné a ve svých důsledcích kontraproduktivní, vůči zdravé levicové  politice dua Hamáček – Maláčová.

Teď však nastane další část dramatického politického  děje. A to je obnova společenského a ekonomického života země. A pokud sociální demokracie rychle nepřijde s konkrétními návrhy komplexního řešení tak, aby zastínila například návrhy z NERVu či z jiných iniciativ, její hlas prostě  zanikne v davu.  

Jinou kapitolou je odchod několika krajských představitelů ČSSD v poslední době ze  strany. Za nejcitelnější považuji ztrátu Jiřího Zimoly v Jižních Čechách, ale hejtmanka Stránská je viditelná a naprosto racionální a aniž bych měl k dispozici krajské  průzkumy veřejného mínění, odhadoval bych, že spolu s hejtmanem Vysočiny Běhounkem je schopna s přehledem překonat 5% hranici pro vstup ČSSD do nového krajského zastupitelstva. Je to sice hra malých čísel, ale za daných okolností je to úspěch. Oba dva hejtmani jsou tedy silné figury ČSSD a je možné na ně spoléhat.

U plzeňského hejtmana Bernarda se už dlouhé měsíce ví, že pan hejtman prostě podepsal přestupní lístky jinam. Nejspíš se v podzimních volbách objeví na kandidátní listině STANu v Plzeňském kraji. To, že jeho nominace na hejtmana byla politickou chybou bývalého prvního místopředsedy a druhého muže ČSSD Chovance, není třeba připomínat. Aby hejtman ČSSD chodil na akce milionchvilkařů, jako jejich nadšený účastník, je politická schizofrenie. Prostě pan hejtman měl skončit  ve funkci dříve. J. Bernard je výtečný technokrat, nebyl vůbec špatným hejtmanem, ale nikdy nebyl názorovým  socialistou. Byl to jen člověk, který se připletl straně do cesty a šel s ní  nějaký kus cesty společně. Nemyslím si, že jeho odchod je pro ČSSD nějakou ztrátou. Zejména proto, že J. Bernard by zcela nepochybně v září, tedy před volbami, pokud budou možné akce milionchvilkařů, byl nepochybně aktivním účastníkem těchto akcí...A to by bylo ve vztahu k voličům levice zcela kontraproduktivní. Plzeňská ČSSD musí hejtmana Bernarda rychle ve funkci nahradit jiným svým nominantem, který nebude jen věrným straníkem, ale bude také mít určitý marketingový potenciál....

Za zvláštní komentář stojí vyjadřování senátora M. Štěcha vůči novému ústřednímu volebnímu manažerovi strany, Haškovi. Štěch zřejmě nechce být znovu zvolen senátorem... Že prý strana „…žádného centrálního manažera nepotřebuje (me)“. A že si prý senátoři budou dělat volební kampaň sami. To je ale cesta do pekel. A je to cesta před rok 2006, ve kterém ČSSD poprvé představila veřejnosti celistvou, centrálně vedenou kampaň, která skončila navýšením počtu senátorských míst ze sedmi na třináct. V následujících letech od roku 2008 včetně tyto centrálně řízené kampaně pro senátní a krajské volby, pracovaly jako dobře seřízený stroj. Tento stroj se sice za Sobotkova předsednictví začal zadrhávat, ale ještě před šesti lety strana získala v senátních volbách dvanáct mandátů. Pokud se ale Štěch a někteří další, jím ovlivnění kandidující senátoři, vydají cestou předvolebního kutilství v organizaci volebních kampaní v jednotlivých obvodech, nemůže strana dosáhnout  ve volbách na podzim na více  nežli jeden až dva mandáty v Senátu . A tento volební výsledek půjde plně na vrub negativistické politiky M. Štěcha.

Doufejme, v zájmu ČSSD, že Štěchova iredenta ve volební kampani do Senátu, nebude mít mnoho následovníků.

ČSSD má šanci dokončit v krátké době zpracování uceleného ekonomického programu, směřujícího k obnově a rozvoji českého hospodářství. V této chvíli by ČSSD měla pracovat rychle na zásadách svého nového programu, který by dala k diskuzi široké veřejnosti. Což prostřednictvím sociálních sítí by neměl být problém. A Jan Hamáček by měl spustit také plán obnovy a modernizace ČSSD. Zákonodárci ČSSD by se měli v nejbližších týdnech  soustředit zejména na oblasti, které potenciální voliče ČSSD nejvíce zajímají. A to je např.  oblast bytové politiky. A samozřejmě také sociální politika.

Jiří Paroubek