Uprostřed vrcholící vlny pandemie v únoru či březnu se ovšem vládu neodhodlala svrhnout ani radikalizující se pravicová opozice. Pěkně si počkala, až bylo pozdě...Zejména konzervativní předvolební aliance SPOLU napadá nejvyšší činitele vlády a vlastně celou vládu a její vládnutí velmi expresivními výrazy. Od vlastizrady až po zloděje, a ještě má pocit, že jí to přináší politické body.

Volební blok Pirátů a Starostů celkem inteligentně pochopil, že vyjádření nedůvěry vládě vlastně nic neřeší. Naopak, pouští do hry jednoho velmi silného hráče - prezidenta. Ten ovšem může být velmi nevypočitatelný.

Pokud sněmovna vyjádří nedůvěru vládě, pozice premiéra se oslabí a naopak prezidentova se posílí. Prezident samozřejmě může celé čtyři měsíce až do voleb (prakticky nejméně šest měsíců, nežli se sestaví nová vláda) nechat úřadovat Babišovu vládu v demisi.

 Anebo může přijmout její demisi a pověřit A. Babiše sestavením nové vlády. To by stále ještě bylo v rámci prezidentových vyjádření, že i když Babišova vláda nezíská důvěru poslanecké sněmovny, zustane nadále u moci. Ale pokud bude A. Babiš znovu jmenován premiérem , nepochybně by se zvýšila prezidentova role. Neboť prezident by mohl zasahovat i do personálních návrhů na ministry.

Proto chtěli Piráti se STAN rozpustit poslaneckou sněmovnu. Toto jejich zbožné přání ale nikdo jiný nevyslyšel. Uspíšilo by to nové volby. Ty by se mohly konat nejspíš začátkem září, což také příliš nedává smysl, neboť by to bylo zhruba měsíc před řádným termínem sněmovních voleb.

K tomu, aby pravice (tedy obě předvolební pravicové koalice) svrhla Babišovu vládu, potřebuje podporu komunistů. A samozřejmě také podporu Okamury a jeho poslanců. Jinak to prostě nezvládnou a utrpí politickou blamáž.

Je pravda, že si opoziční pravicové koalice budou moci v průběhu jednání o vyslovení nedůvěry vládě říci, co jim slina na jazyk přinese. Umím si to představit. Je ale otázka, zdali to bude někdo ještě poslouchat, protože ze strany pravice bylo už vlastně vše řečeno. žvásty i reálné výhrady. Všechno již známe nazpaměť. Navíc není žádný plán B nğ, prezident ho prostě neumožní.

Pravice se může štětit spolu se svými ideovými spřízněnci z řad ústavních právníků nad tím, jak prezident postupuje. Ale prezidentovi to bude srdečně jedno.

Předseda Filip manévruje velmi dobře. Má snad devět politických životů. V týdnu o dva hlasy přestál obhájení své koncepce postupu v KSČM, pokud jde o řešení obsazení nejvyšších stranických funkcí. Bude se o tom rozhodovat až po volbách a ne před nimi, jak chtěli jeho političtí protivníci. Pokud by stranický sjezd komunisté uskutečnili v průběhu prázdnin, nejspíš by to znamenalo Filipův politický konec, prosazení důraznější politické linie vůči vládě a A. Babišovi a jeho hnutí.

Prostě komunisté se sami stylizovali, a bylo to od nich politicky chytré, do pozice „vládotvorců“.

Pokud odejdou ze sněmovny, což nelze vyloučit, bude to znamenat, že návrh na vyslovení nedůvěry vládě ze strany pravice nejspíš spadne pod stůl. Komunisté tak budou nohama hlasovat proti vládě a tím vlastně pro ni. Pravice bude nahraná a A. Babiš a sociální demokraté budou mít čas na přípravu své volební kampaně.

Není to samozřejmě jisté, do hry mohou vstoupit ještě emoce, ale skoro bych se vsadil, že to tak bude. A pokud nekomunistická opozice prohraje hlasování o nedůvěře vládě, samozřejmě, že to zatřese i jejich politickou pozicí a volebními preferencemi. Prostě neúspěch v takovéto senzitivní otázce budou lidé trestat.