Jiří Paroubek (MfDNES): Více než půl roku jsme bez léků - a je ticho po pěšině...

Na banány se fronty už nestojí, začaly se stát na léky. Vláda a zcela popleteně působící ministr Válek vše omlouvali. Je to prý problém „celého světa“ a nikoli jejich chyba. Média je jen zřídka usvědčovala ze lži jednoduchým důkazem, že nedostatkové léky jsou k sehnání i na Slovensku, či v Německu. Nebo si je lidé vozili i z Turecka. Problém se nepodařilo vyřešit dodnes. Stále chybí desítky, možná stovky léků, antibiotik, cytostatik, pro která se jezdí třeba na Slovensko. Situace se mění den ze dne, je nepřehledná, chaotická, ztrácí se v ní lékaři a lékárníci. Nikdo dnes není schopen pacientovi říci, zda předepsaný lék sežene, případně kde. Takový chaos v dodávkách léčiv jsem za celý svůj život nezažil. Skandál kolosálního rozsahu a životy ohrožujícího dopadu média nepochopitelně tlumí. Jsem přesvědčen, že kdyby se něco podobného stalo za mé vlády, bylo by to první zprávou všech médií, po dlouhé týdny s výzvami k odstoupení ministra zdravotnictví a premiéra. Dnes převažuje mlčení. První stránky plní havárie miniponorky nebo posun rusko-ukrajinské fronty o 10 metrů. Věci, které náš život ovlivňují a ohrožují skutečně zásadně, jsou mimo hledáček zájmu. Kdo to ale vlastně má zájem problém s léky zastírat?

Je veřejným tajemstvím, že drtivá většina léků je dnes vyráběna v Číně, pak Vietnamu a Indii. Především Čína je u nás dlouhodobě vykreslována jako „nepřítel“. Co by se asi stalo, kdyby se toto zatím verbální nepřátelství změnilo na skutečný konflikt, jehož součástí by byly různě pojaté oboustranné sankce. Je reálné očekávat, že by Čína za těchto okolností, tedy byla-li by podrobena sankcím, posílala do EU a USA dál strategické léky? Jak bychom konflikt ustáli třeba bez antibiotik? Napadlo to vůbec u nás nebo v EU někoho? Pokud ano, pak hluboce mlčí. Za této situace máme vlastně jen dvě možnosti. Buď udržovat s monopolními výrobci strategických léčiv dobré vztahy a podle toho se chovat, nevyhledávat s nimi konflikty. Anebo urychleně začít životně důležité látky vyrábět u nás, což ovšem bude "něco" stát. EU řeší zákaz spalovacích motorů, zákaz silných vysavačů a umělohmotných tyčinek na čištění uší nebo dopady říhání krav, ale léky ji nezajímají. Alespoň tak to vypadá. Stejně k věci přistupuje i česká vláda. Jinak by přeci už jednali o „dotacích a pobídkách“ pro vybranou farmaceutickou výrobu na našem území.

Jinak řečeno, co takhle obnovit výrobní schopnosti a vlastně i slávu firem, jakými byly Léčiva (dnes Zentiva), Penicilinka, Spofa… Místo hektické aktivity na tomto strategicky zásadním poli ale vidíme jen výmluvy a bezradnost.

Jiří Paroubek

(Tento text byl publikován v sobotu 1. července na stránkách deníku Mladá fronta Dnes.)