Volební blok levice pro sněmovní volby?

Došlo tedy na mé předpovědi, že výsledky evropských voleb zchladí hlavy věčným optimistům v Lidovém domě, kteří se opájejí myšlenkou, že by mohli proniknout do sněmovny bez širší politické podpory jiných levicových stran.

Jsem rád, že po necelých dvou letech se ujímá prakticky myšlenka spolupráce levicových sil v jednotném bloku, se kterou přišel spolek Nespokojených v lednu 2023. Samozřejmě, že započatá jednání vzbuzují několik zajímavých otázek. Více než kdy jindy v minulosti je zahraniční politika Česka (odvozená od politiky EU) určujícím faktorem pro politiku vnitřní. Obvykle tomu totiž bývá naopak. A tak Česká republika, díky válce na Ukrajině a následnému růstu cen surovinových komodit a také díky oligopolnímu charakteru české ekonomiky, zažila v souhrnu dvou let (2022 a 2023) růst cen až o 30%. Pokud jde o oligopolní charakter české ekonomiky, ten trvá. Lze tedy říci, že pokud v ČR bude vláda bez snahy usměrňovat cenovou tvorbu oligopolních skupin většinou nadnárodního charakteru (a tedy i úroveň inflace), čeští občané zažijí opět inflační lázeň a pokles své životní úrovně. V krátkém nebo delším časovém horizontu jsou tady faktory, které to bezesporu ovlivní. Je to jednak „turecké“ hospodaření současné vlády, která není schopná řešit obří schodky státního rozpočtu. A naopak svou politikou militarizace ekonomiky jejich tvorbu podporuje. Za několik let, pokud bude trvat současná vláda, může dojít k zavedení eura, kterýžto krok povede k dalšímu růstu cen základních druhů zboží.

Je nanejvýš žádoucí, aby zde existoval funkční blok levice, který by ve spojení s dnešními opozičními silami ve sněmovně, byl schopen změnit v příští sněmovně vládní politiku a zejména chování oligopolů. 

Klíčem k ekonomické stabilizaci státu je ovšem ukončení války na Ukrajině. A tady je potřeba, aby SOCDEM, resp. Šmarda a celá skupina „Amerikánů“ z establishmentu SOCDEM (Dienstbier, Poche, Ostrá, Petříček ad.), byli schopni přijmout myšlenku mírových ujednání nikoliv jako formu Pax Americana, ale jako východisko z patové vojenské situace ve válce, kde Rusko ani Západ (prostřednictvím ukrajinských vojsk) nejsou schopny získat zásadní vojenskou převahu. Vedení SOCDEM dosud v zásadě, až na Luboše Zaorálka, přejímalo ve vztahu k ukrajinské válce pozici Fialovy vlády. A stanoviska SOCDEM se příliš nelišila od reakční politické pozice např. TOP09. Prostě, neumím si představit, jak by se dal sloučit současný politický přístup Šmardova vedení, vč. podpory dodávek zbraní na Ukrajinu, s rozumným přístupem komunistické strany a dalších levicových stran v této věci. Stejně tak SOCDEM bude muset ubrat ze své babišofóbie. Jinou vládní koalici namísto té současné, nežli koalici s Babišovým hnutím ANO, případně i s SPD, levice nevytvoří. Prostě, část SOCDEM funkcionářů musí zapomenout na staré, skutečné a zejména údajné křivdy způsobené v minulosti A. Babišem jejich straně či jim osobně.

Je to tak, že v demokracii dochází ke konfrontaci myšlenek a k boji o vliv. Nejsme před volbami v Severní Koreji, kde se všichni drží za ruce a pějí sborové písně. A politický boj v demokracii je někdy krutý. A pokud byl někdejší předseda Sobotka, s nímž je Šmarda spojen pupeční šňůrou, politicky hloupý a diletant, tak v důsledku toho hnutí ANO vystřídalo SOCDEM de facto v pozici nejsilnější levostředové formace v zemi. Ale i přístup a politika A. Babiše se mění a pro řadu levicových voličů může být tato změna v orientaci politiky hnutí ANO nezajímavá, nepřijatelná. A mohou uvažovat znovu o volbě levicové alternativy.

Zkrátka otázek, které budou provázet zahájení rozhovorů o případném společném předvolebním postupu KSČM a SOCDEM za rok, je celá řada. aA obávám se, že ten kdo bude muset zásadně modifikovat svoji politiku, pokud chce vstoupit do takové spolupráce, je současné vedení SOCDEM. Je ovšem otázka, jakou podobu bude mít toto vedení po říjnovém sjezdu této strany.