Zajímavý rozhovor prezidenta Zemana

Ještě před pár týdny česká mainstreamová média, jak už jsem uvedl v jiném článku v tomto týdnu, postupovala při popisu situace v Afghánistánu stylem zcela dezorientovaného nadstrážmistra Flanderky z Osudů dobrého vojáka Švejka: „Naše zbraně postupují vítězně vpřed“. Je nutné dodat, že tato optimistická slova strážmistr pronesl ve chvílích, kdy rakouská vojska dostávala na frak na východní frontě a ruská vojska byla na východním Slovensku.

Pokud dnes někdo vyčítá české vládě anebo v širším měřítku prezidentu Bidenovi, že měli přistoupit k věci jinak a zajistit včasnou evakuaci spolupracujících Afghánců, měl by ostří své kritiky obrátit především vůči zpravodajským službám. Pokud Spojené státy mají dokonce šestnáct zpravodajských služeb a česká zpravodajská služba BIS s nimi úzce spolupracuje, jak ukázalo vyznamenání jejího prozatímního šéfa Koudelky v centrále CIA v Langley, pak nelze mluvit o tom, co se stalo v Afghánistánu jinak, než jako o kompletním selhání západní zpravodajské komunity. Zpravodajci měli dávno vyhodnotit, že afghánská armáda je k ničemu a že to s ní vezme - po odchodu spojeneckých vojsk - rychlý konec.

Pan prezident vyslovil ve zmíněném rozhovoru velmi zajímavé a podnětné myšlenky, pokud jde o potřebu navyšovat armádní výdaje na úroveň 2% HDP. Konečně. Konečně někdo z vysokých ústavních činitelů má odvahu říci to, co já už říkám dlouhou dobu. Navyšovat vojenské výdaje na úkor výdajů na školství, zdravotnictví, sociální péči, vědy a výzkumu, je hloupost. Tím uděláme radost jen americkým zbrojařským koncernům. A naše zbrojařské firmy v zásadě stejně ostrouhají, pokud jde o možné vládní zakázky, např. z jiných zemí NATO.

Na rozdíl od pana prezidenta si ale nemyslím, že v Afghánistánu bylo možné dále bojovat prostě proto, že národ (respektive lid Afghánistánu, který se skládá z mnoha národností a náboženských skupin) nelze vyměnit.

Jak to řekl zhruba 230 lety velký francouzský revolucionář: „Národy nemilují ozbrojené misionáře“. Je to přesně tak. Onen francouzský revolucionář tehdy varoval své kolegy v jakobínském klubu a v Konventu před intervencí francouzských armád do zahraničí. Revoluční a napoleonské války pak trvaly více než dvacet let a vedly k velkému hospodářskému vyčerpání Francie. A také k obrovskému poklesu počtu francouzských mužů. To mělo za následek snížení porodnosti ve Francii. A tak se Francie z nejlidnatější země Evropy 18. století, kdy každý osmý Evropan byl vlastně Francouz, dostala do situace, že v demografickém vývoji začala zaostávat za Německem. Také v důsledku toho pak prohrála Francie s Pruskem válku v roce 1870 – 1871. Německo již v té době mělo v počtu obyvatel převahu nad Francií.

Stejně tak si myslím, že teprve další vývoj ukáže, zda Talibán bude chtít se svou poněkud zvrácenou ideologií expandovat do okolních zemí a vlastně do celého světa. Uvidíme, zda se podaří pokus Číny zajistit Afghánistánu, výměnou za afghánské suroviny (měď, lithium), vybudování např. potřebné dopravní infrastruktury. První úvahy již hovoří o vybudování odbočky dálnice, která vede od čínských hranic až k pákistánskému přístavu Gvádár, který u Indického oceánu vybudovala spolu s dálnicí přes celý Pákistán rovněž Čína. Pokud přijde do Afghánistánu dálnice, přijdou i investice, a to nejen do těžebního průmyslu. Pokud vláda Talibánu bude dostávat peníze z prodeje surovin, může postupně opustit pěstování rostlin (především mák), z nichž jsou produkovány. A tyto drogy jsou následně distribuovány na Západ, což zajišťuje Talibánu stamilionové příjmy v amerických dolarech.

Čína na rozdíl od Západu jde v tomto případě správnou cestou. Nechce válčit, ale chce obchodovat. Uvidme, jak bude tato metoda vůči Talibánu úspěšná.

Ještě si dovolím jednu malou poznámku. Mezi příjmy Talibánu v částkách v řádu set milionů dolarů se každoročně objevovaly také subsidie a dary z některých bohatých arabských i jiných států (Katar, Saúdská Arábie a snad i Írán ad.). Nepochopím, pokud západní státy a mám tím na mysli především západní velmoci, mají zpravodajské služby a ty nebyly schopny vypátrat a přetnout tyto penězovody, které udržovaly Talibán dvacet let při životě.

Kdyby Západ byl schopen přerušit tok drog z Afghánistánu do světa, na němž se ovšem podílela kromě Talibánu zřejmě také parazitická vládní garnitura Afghánistánu a kdyby byl schopen přetnout tok peněz od sponzorů Talibánu, nemuseli jsme dnes zažívat trapné ponížení Západu před celým rozvojovým světem.