Co je vlastně rasismus?

Co mám na mysli. Britská společnost, když se podívám i na  velmi seriózní britská média (The Gueardian, The Independent, The Observer ad.) se už dlouhé týdny zabývají rozhovorem vlastně dnes už bývalých členů britské královské rodiny, Megan a Harryho, pro bulvární média. Přesněji řečeno, pro bulvární novinářku. 

Pokud jsem dobře četl, tak pár, který sám sebe de facto vyloučil z královské rodiny, respektive z povinností královské rodiny, zkasíroval za toto interview krásných devět milionů liber.. . Rozhovor byl vcelku banální a tak jej osvěžila manželka Harryho Windsora, Megan, že prý někdo z královské rodiny projevil obavy, zda dítě, které s Harrym čeká, nebude příliš tmavé. Možná, že mám příliš kritického ducha a proto všechny drby beru s velkým odstupem. Přece, kdyby někdo z královské rodiny měl problém s barvou pleti této krásné mladé dámy, kterou Megan nepochybně je, bylo by asi pro Harryho Windsora velmi obtížné, aby si tuto ženu vzal. Možná by mu to rozmluvil otec, možná samotná královna nebo trochu neomalený princ-manžel královny. Naopak, rodina Windsorů, projevila velkou toleranci a respekt vůči Harryho volbě. Pak tedy logicky, proč by se měl kdokoli z rodiny starat o to, zda dítě tohoto páru nebude poněkud snědší. Britská média se tím ale opravdu velmi podrobně zabývají. Královská rodina na podobné mediální pšouky většinou vůbec nereaguje, tedy nikoliv ústy královny. Ale část britské veřejnosti vidí rodinu Windsorů na veřejném pranýři, coby již vlastně notorické rasisty. Na základě jednoho tvrzení, jedné, poněkud exaltované ženy, která se nedokázala srovnat se svou rolí de facto zaměstnankyně britského státu.

Nyní ke Slavii. Sleduji fotbal už více než 60 let. Viděl jsem mnohé a také jsem mnohé slyšel i z fotbalové prehistorie od starých fotbalových fandů, zejména pražských fotbalových klubů Slavie a Sparty.

Nikdy jsem ale neviděl něco tak zákeřného, jako to, co se objevilo ve čtvrtek večer na hřišti v Glasgowe, kde Slavia hrála proti místním Rangers FC. Málokdy jsem viděl scény, které se objevily v závěru zápasu a zejména po zápase.

Nemůžu se zbavit dojmu, že skotský trenér anglického původu Gerrard, nastavil pro svůj tým takovou herní strategii pro zápas, která by vedla k divoké konfrontaci se Slavií. Šlo o to, úplně rozbít hru, rozkopat soupeře a donutit ho k odvetným brutálním zákrokům a k slovním konfrontacím. A pak by se vidělo. 

Izraelský rozhodčí zápasu byl pozoruhodně slabý a doslova přehlížel zákroky skotských hráčů, které byly opravdu o zdraví. Pokud by začal pískat od začátku „rovinu“ a důsledně trestal skotské hráče za úmyslné fauly, nemohlo by se stát to, k čemu došlo ve druhé půli. Trenér Gerrard je ambiciózní mladý muž, který se chce co nejrychleji etablovat ve světovém fotbale. Rangers jsou jeho první zastávkou k některému z týmů první anglické šestky. Samozřejmě, že Gerrardovým snem je především Liverpool.

Do zápasu se Slavií neprohráli Rangers 32 zápasů v domácí lize a vyhráli 12 zápasů v Evropské lize. Najednou přijede tým z východní Evropy a začne je učit hrát fotbal. Už první zápas v Praze byl pro Skoty užitečný, aby poznali sílu Slavie. V prvním poločase pražského Zápasu se Skotové přes třicet minut nedostali vůbec k ničemu. Gól, který dali, byl po standardní situaci a po chybách obrany Pražanů a kvůli určité ležérnosti brankáře Koláře. A pak Slavia nechtěla dostat druhý gól, který by jí vlastně ztížil situaci pro odvetu. I tak tedy měla Slavia zápas plně v rukou. Skotové si v pražském zápase vůbec nevytvořili šanci. Takže Gerrard udělal jednoduchý závěr. Jsme fotbalově horší než Slavia, tak do nich budeme šlapat. Narazili na vstřícného izraelského rozhodčího. Zjistili, že v zásadě nechává jejich brutální hře volný průchod a brutalitu svých zákroků stupňovali. Kdyby Gerrard chtěl, mohl o poločase svým hráčům říci, aby se přeci jen pokusili hrát fotbal. Že to sice neumějí tolik jako Slavia, ale že by to měli zkusit. To se nestalo a v druhém poločase jsme viděli seriál ukrutných, ba přímo kriminálních faulů vůči hráčům Slavie. Gerrard chtěl prostě udělat ze zápasu bramboračku. Hráči Slavie ale až do závěru utkání na provokace Skotů vůbec nereagovali. Znovu jsem si včera pouštěl záběry v souvislosti s faulem hráče Roofeho na brankáře Koláře. Kdyby Roofe šel s kopačkou jen trochu vedle do oka Koláře, Kolář mohl přijít o zrak. Nebo také o život. Myslím, že Slavia by měla tento kriminální, vražedný kop kung-fu zažalovat a žádat odškodnění. Jak od hráče Rangers FC, tak od tohoto klubu.

Ale chci mluvit o něčem jiném. Hráči Slavie si Roofeho po tomto zákroku vůbec nevšímali. Seběhli se kolem ležícího Koláře a Roofeho ponechali rozhodčímu. Žádná konfrontace, žádná strkanice, žádné facky, žádné nadávky. Nic. Slavisté byli Trpišovským skvěle připraveni. Když byl Roofe vyloučen, začala hrát Slavia opatrně. Její hráči už příliš nešli do soubojů, protože mohlo jít o život. Až po pár minutách došlo k dalšímu brutálnímu zákroku, tentokrát na Masopusta, zhruba 25 metrů od branky. Exekutorem přímého kopu byl Nico Stanciu, který nádherným kopem dal druhou branku soupeři Slavie. A bylo vymalováno.

Pak už se Slavie chovala, jako když mladá guvernantka prochází nočním Bronxem. Byla velmi opatrná. A jak jsme se naučili říkat v době, kdy jsem ještě hrál fotbal, házela balón soupeři kolem „huby“. Ale bohužel, tři minuty před koncem řádného času, došlo opět k osobnímu střetu, když byl Skoty faulován hráč Slavie Kuchta. Do ležícího hráče Slavie si šli, naštěstí tedy přes míč, kopnout dva nebo tři Skotové. Jako kdyby byli nepříčetní. Zkrátka, chtěli něco vyprovokovat. Smějícímu se Kamarovi, který stál u toho,  něco sdělil šeptem obránce Slavie Kúdela. Kamara z toho hned udělal rasistickou urážku. Kousek od Kamary stojící další pošuk mezi skotskými hráči se připojil k pronásledování Kúdely s tím, že to všechno slyšel. To by ale opravdu Kúdela musel šeptem řvát, aby to přes ruku, kterou měl v nastalé vřavě na ústech, slyšel někdo jiný nežli Kamara.

Po skončení zápasu trenér Gerrard mluvil o tom, že kdyby jeho hráči odešli do kabin kvůli rasistické urážce, tak by jim v tom nebránil. O to asi šlo... Vyprovokovat slavisty k něčemu, vlastně k čemukoliv a zneužít toho. Upřímně, kdyby se takový incident stal dvacet minut před koncem zápasu, mohla by možná UEFA přistoupit na vyloučení Slavie ze soutěže. Ale přeci jen si myslím, že UEFA je poněkud konzervativní instituce, která se musí nutně zabývat především fakty. Ta fakta jsou následující:

1. Něco jiného říká slavista a něco jiného hráč Rangers FC
2. Hráči Rangers FC prohráli zápas na vlastní půdě o dva góly
3. Není problém shlédnout celý zápas a vidět seriál skotských faulů, mám na mysli ne ty běžné, ale ty opravdu brutální.
4. A jako „třešničku na dortu“ ukázat kriminální zákrok Roofa na brankáře Slavie, kvůli kterému bude Kolář v nejlepším případě řadu týdnů, ale možná i měsíců mimo hru. Je také otázka, zda se po takovémto divokém ataku neztratí jeho brankářská jistota, což by mohlo narušit jeho kariéru.
5. Hráči Slavie byli podrobeni persekuci ihned po zápase na glasgowském stadionu. Třicet minut nebyli vpuštěni do šatny. Dalším podezřelým činem bylo to, že jaksi přestaly fungovat v místnosti, kde došlo k fyzickému útoku Kamary na Kúdelu, kamery. Ale svědků útoku by snad mělo být dostatek. Možná, že se dokonce zachová čestně i trenér Gerrard, který napadení Kúdely svým hráčem viděl (tak, jako trenér Trpišovský).

Prostě, Skotové se chovali ke Slavii jako k méněcenným Východoevropanům, což při obvyklé znalosti geografie Evropy v Británii není tak nezvyklé. Konec konců i jejich premiér v roce 1938 řekl na adresu tehdejšího Československa, že by bylo hrozné jít do války kvůli lidem (tím myslel nás, Čechoslováky), o kterých nic nevíme....

Teď si Skotové „namrskávají gatě“, že UEFA Slavii vyloučí ze všech soutěží na nějakou dobu a že Kúdela bude vyloučen z „řad sportovců“ (jak rádi říkali komunisté) alespoň na rok. No prostě nesmysl na nesmysl.

Já ale věřím, že UEFA se bude muset zabývat fakty a ne dojmy rozvášněného hráče Rangers FC a jeho hecíře, trenéra Gerarda.

Prostě Skotové, skotský mistr ligy, abych byl přesný, by si měli přiznat, že byli sportovně horší než Slavie, omluvit se za způsob boje (protože nic jiného než boj to z jejich strany nebyl), a snažit se být za rok lepší. Přiznat, že byl soupeř lepší by neměl být takový problém. 

Jiří Paroubek