Eman Pluhař: Americká „vakcína“ proti populismu

Výroba fake-news, které si odporují, je novinkou. Propaganda už nechce přesvědčovat. Stará přesvědčuje či nasazením strategií jako byla „asymetrická demobilizace“ ovlivňuje veřejné mínění. Jak nedávno poznamenal Economist, šíření rozporných zpráv je záměrem, který má veřejné mínění utopit v kakofonii divokých tvrzení či jak pravil nedávno britský žurnalista P. Pomerancev, „když je člověk obklopen teoriemi spiknutí, neexistuje nic, podle čeho by se měl orientovat.“ Cílem útoku nejsou jednotlivé osoby nebo témata, ale celý informační prostor. Anebo slovy Steva Bannona: „celou zónu je třeba zaplavit svinstvem.“ Anebo v citátu známého amerického juristy Tim Wu: „Proč tedy namísto informací nezablokovat pozornost? Zaplaví- li se prostor odváděním pozornosti a svinstvem, vyčerpá se pozornost publika, které se pak nechá znásilnit“ . Anebo podle Der Spiegelu „ nikdo už neví, co je správné a co ne, a je ochoten uvěřit i tu největší pitomost“.

Je tedy jedno zda se napíše to či ono, že je to jednou tak a pak zase jinak, obojí je v tomto systému prospěšné v zničení pravdy. Jeden nesmysl se nahradí druhým, anebo kritická rasová teorie nahradí jiné strašidlo k mobilizaci lidí, kteří ze strachu o budoucnost země jsou schopni zaútočit a zdemolovat sídlo parlamentu. Těm obeznámeným s dějinami jistě napadne i jistá teorie spiknutí z dílny carské tajné služby. Ovšem nové je, že novým a účinným nástrojem šíření nihilismu a epistemologického ničení pravdy je internet. Bývalá poradkyně D. Trumpa pro Evropu a Rusko a ředitelka národní bezpečnostní služby USA říká, že je to o to horší, že na to nejsou zapotřebí nějaké složité volební stroje, které lze nařídit tak, aby někdo vyhrál volby, ale na polarizaci společnosti tady stačí něco málo uživatelů (možná to neplatí pro Evropu). Rauch popisuje Trumpovu strategii tak, že „systém“ se zatíží nesmysly, nehoráznostmi a vyloženou lží jako taktikou ozbrojené informační války, která efektivně napomáhá polarizaci, tedy rozdělení společnosti do dvou nesmiřitelných táborů, kde ve volbách vyhrávají populisti.

Ale kritéria pravdy, jak autor považuje za nutné připomenout, existují a mají kořeny v rozmachu vědy v 18. a 19. století, který vykazuje mimořádné úspěchy s vědeckými objevy jako je „atomová teorie, elektromagnetismus, teorie choroboplodných zárodků, thermodynamika, radioaktivita, evoluční teorie, genetika, relativita, kvantová mechanika a experimentální psychologie.“

S přihlédnutím k dnešní situaci, „kdy se každým dnem rozšiřuje kánon znalosti o víc než za celých dvěstě tisíc let dějin lidstva před Galileem“, je tedy nutné stanovit pravidla znalosti podobně jako jsou stanovena pravidla vytvoření vlády formulovaná ústavou. Ta by měla zabránit kontrole znalostí tou či onou skupinou či osobou, ale současně zachovat svobodu danou ústavním řádem, ve kterém hrají rozhodující úlohu především dvě základní pravidla. První praví, že „nikdo nemá poslední slovo... nikdo, žádná autorita, žádný aktivista, nemůže debatu definitivně rozhodnout nebo zakázat rerspektive její výsledek určit předem. Kdo tak učiní, vzdaluje se produkci znalosti“. Druhé pravidlo řádu znalosti požaduje zřeknout se individuální autority: „Každá výpověď musí být přezkoumatelná pro každého. Nikdo, kdo vystaví tezi, neobdrží volnou jízdenku, lhostejno kdo je nebo ke které skupině patří. Výrazy, které začínají ‘jako křesťan‘ nebo ‚jako gay‘, ‚jako papež‘ či ‚jako ministr informací‘ nebo ‚jako šéf Nejvyššího sovětu‘ dávají smysl jako informace o kontextu nebo reference, ale jako argument porušují pravidlo o vyloučení individuální autority“. Snad ještě pro objasnění této teze stojí za překlad i dalších pár vět z autorova článku k německému vydání knihy: „Objektivní znalost v nejistém světě nespočívá na poznatcích individua, ať už je geniální jak chce, ale na sociální síti. Evoluce nás dovedla k tomu, že dokážeme třídit obrovská množství informací a odmítnout, co není správné či škodlivé. Zda, kdy a jak často, dobře a správně myslíme, záleží na tom, jak dobře se nám daří utvářet naše sociální prostředí, formovat naši společnost.“