Jiří Paroubek: Měnit ústavu s každým novým prezidentem je cesta špatným směrem

obrazek
16.7.2013 09:40
Současné úvahy o změnách Ústavy ČR, o kterých začali hovořit politici "velkých" parlamentních stran v souvislosti s některými rozhodnutími prezidenta Zemana, jsou především důsledkem neschopnosti dotyčných politiků dohodnout se. Současná parlamentní reprezentace státu má tendenci měnit ústavu vždy, když její znění neodpovídá představám a cílům hlavních politických hráčů a když chce zakrýt vlastní bezradnost. To považuji nejen za nemístné, ale i za nebezpečné.

Prezident Zeman složil prezidentský slib na platnou Ústavu ČR. Měnit její znění v průběhu mandátu současného prezidenta směrem k jeho zásadním pravomocem tudíž nepovažuji za vhodné. Budeme snad měnit ústavu vždy, když bude zvolen nový prezident?

Nepříliš často se v současné diskusi uvádí jako příklad přímo volení prezidenti v okolních státech. V Rakousku i na Slovensku, kde si občané sami volí hlavu státu, má prezident podle ústav těchto zemí daleko menší pravomoci, nežli u nás. A nevadí to ani prezidentům těchto zemí, ani jejich občanům. Nevidím jediný důvod pro to, abychom se u nás vydali jinou cestou, nežli se vydali v zemích nám historicky nejbližších.

Pokud bychom měli o něčem vážně přemýšlet, pak tedy o tom, zda je v zájmu státu, aby hlavou výkonné moci v naší zemi byl člověk starší např. sedmdesát let. A zda je vhodné, aby veřejnost nevěděla o zdraví hlavy výkonné moci státu prakticky nic. Například ve Francii či ve Spojených státech je téměř nemyslitelné, aby veřejnost nevěděla o sebemenším zdravotním problému svého prezidenta. A má to jednoduché opodstatnění: zdravotní stav prezidenta úzce souvisí s výkonem jeho víceletého mandátu a s kroky, které mohou mít dlouhodobější dopad.

Ačkoliv nepovažuji některé poslední kroky prezidenta Zemana za vhodné a rozhodně neschvaluji jeho postup při jmenování Rusnokovy vlády, musím velmi důrazně odmítnout výroky předsedy TOP 09 a neúspěšného prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga na adresu prezidenta Zemana v rakouském tisku. Režim osobní moci a dále prosazování vlastních osobních ambicí, ke kterému směřuje Miloš Zeman, není shodný s nacismem ani komunismem. Podobnými výroky Karel Schwarzenberg silně poškozuje již tak vládou české pravice silně poškozený obraz země v zahraničí. Měl by se za ně občanům naší republiky omluvit.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

stvan

Pane Schlimbachu, pan Paroubek napsal

Prezident Zeman složil prezidentský slib na platnou Ústavu ČR. Měnit její znění v průběhu mandátu současného prezidenta směrem k jeho zásadním pravomocem tudíž nepovažuji za vhodné. Budeme snad měnit ústavu vždy, když bude zvolen nový prezident?

Pokud bychom měli o něčem vážně přemýšlet, pak tedy o tom, zda je v zájmu státu, aby hlavou výkonné moci v naší zemi byl člověk starší např. sedmdesát let. A zda je vhodné, aby veřejnost nevěděla o zdraví hlavy výkonné moci státu prakticky nic. Například ve Francii či ve Spojených státech je téměř nemyslitelné, aby veřejnost nevěděla o sebemenším zdravotním problému svého prezidenta. A má to jednoduché opodstatnění: zdravotní stav prezidenta úzce souvisí s výkonem jeho víceletého mandátu a s kroky, které mohou mít dlouhodobější dopad.

Z toho je kromě toho, že se nepřiklání k účelovým změnám presidentských pravomocí, patrné, že jste si jeho volání po slabém prezidentovi, neboť Slovensko nemá slabého presidenta, prostě vymyslel. I proto, že pravda o zdravotním stavu, když už je nutná u uzavírání sňatku či pojistek, by ho slabším také neučinila, neboť ve zdravém těle je zdravý duch....

schlimbach

Co se týká ústavních zvyklostí -  jsou skutečně idiotské - s tím s prezidentem naprosto souhlasím. Musím připustit, že mě pokřik v této věci od některých osob z "pravice" celkem dosti štve, protože skrze svoji blbost ti jedinci nepostřehli, že Ústava má také své psané "jádro".

Tito tvorové nepostřehli, že se podmínky výkonu mandátu prezidenta zcela zásadním způsobem změnou ústavy změnily a že tedy je na prezidentovi Zemanovi, aby začal uvádět do života nové ústavní zvyklosti.  K tomu jen ještě malá douška - ústavní zvyklosti jsou úkony, které jsou všeobecně akceptovány a to DLOUHODOBĚ...

Volání pana Paroubkla po slabém prezidentovi a sdělováním jeho zdravotního stavu je velmi úsměvné, když za vzor předkládá prezidenty USA a Francie, tedy země se silným prezidentským systémem.

Ano, je třeba změnit systém naší země na prezidentský, kdy prezident je odvolatelný a plně zodpovědný za svoje činy, za neplnění slibů, se kterými vyhrál volby. Prezident, který má právo vybrat si svoji vládu a který má právo rozehnat i sněmovnu za určitých podmínek.

Stav, kdy se v politice potácejí šedivé myši z prava do leva a naopak, kdy evidentně duševně vyšinutí jedinci kydají svá moudra skrze média, aby oblažovali svojí blbostí občany, aniž by měli vůbec ponětí, co je to služba lidu, národu, je nadále neúnosný a jeho pokračování nemůže vůbec dobře skončit.

stvan
S tím souhlasím a dodávám. Stejně tak by měl M.Zeman slyšet, že ani přístup k ústavním zvyklostem není dobré ráz na ráz měnit, neboť žijeme v demokratické společnosti a ne v prezidentském vzduchoprázdnu. Jinými slovy řečeno. Není kouře bez ohně.