Jiří Paroubek: Nechutné divadlo v Kyjevě

Reaguji pouze na komentář pana Jiřího Volného.

Po přečtení Vašeho „provokativního“ (jak jste to sám nazval) odstavečku ve Vaší Odpovědi na komentář jsem nechtěl na takový (s prominutím) kydanec  jakkoliv reagovat. Ale vím, že sem píšete poměrně často.

Ještě k tomu kydanci: dostal byste se do úvah ukrajinských nacistů a také do úvah skupiny „Mašínů a spol.“ Představitelé  obou těchto kategorií  odůvodňovali svůj hysterický únik na Západ tím, že tam chtěli požádat západní mocnosti o rozpoutání  třetí světové války. Jak ukrajinští nacisté, tak Mašíni byli poděláni až za ušima z toho, co je čeká.  Přitom bylo evidentní, že  Evropa, tehdy v čele s Velkou Británií byla nepředstavitelně vyčerpána. 

Pokud se týká možných variant poválečného vývoje v Evropě, tak si dovolím dvě malé provokace: 1/Kdyby (kdyby jsou chyby) Josif Vissarionovič si ponechal celý Berlín (který jeho vojáci dobyli) s tím, že by USA, V.Británii a Francii přenechal  část „své“ zóny v Německu, potom by ten přechod na samet šel i po těch řádově třiceti letech podstatně hůře.  A druhá provokace: kdyby ministr zahraničí, jakýsi Jan Masaryk, uměl dělit číslem dva, potom by se alespoň trochu jinak vyvíjela situace v naší republice. Buď by těm hochům rozmluvil včas ty demise, anebo by přesvědčil alespoň jednoho z váhajících soc- dem. a spolu s ním (s nimi) by podal demisi také. Historici se této záležitosti neustále vyhýbají. Jeden z nich mi řekl, že Jan Masaryk byl Klémou ubezpečován, že on bude po Edvardu Benešovi prezidentem. O špatném zdravotním stavu tohoto značně nedoceněného člověka se vědělo. Svobodná media svorně mlčí.

Ale zpět na Ukrajinu: také v tomto případu si neodpustím faktické tvrzení, že Stepan Bandera rozhodně nebyl v průběhu 2. světové války nějakým  „velkým šéfikem“ ukrajinských nacionalistů, kteří  (s prominutím) lezli Němcům do zadku. (stačí se mrknout alespoň na jeho životopis na Vikipedii).

Nesedí ani  ta poznámka, že slovenští vojáci či policisté po „banderovcích“ nestříleli. Je třeba si uvědomit, že slovenská armáda nemohla „z kádrových důvodů“ aktivovat tu podstatnou část, která sloužila i za jejich „Štátu“.  A proto tam byli mladí a nezkušení kluci. Pochopitelně se vědělo, že „banderovci“ nechtěji napadnout ani Slovensko či české země, že by měli hrůzu se dostat do Rusy kontrolovaného Rakouska. Museli to vzít přes šumavskou část do „západní zóny“. Vznikl o tom film, který (včetně pozdějšího atentátu) učinil z Bandery hlavní osobu.

Protože mám na Ukrajině plnou známých a jezdím tam, tak Vás ubezpečuji o tomto:

a)Pomníky jsou stavěny celé řadě jiných ukrajinských nacionalistů

 b)Veliký rozdíl je v oslavování těch banditů v severozápadní části Ukrajiny, kde neměli rádi nikoho kromě sebe (vraždili  Poláky, Maďary, Židy atd.)

c)Nebetyčný rozdíl je v názorech na tyto bandity v té části Ukrajiny, která chce minimálně federalizaci země.

Dalšími nepominutelným faktorem je také poznatek z doby Majdanu, kde  po rychlém a zřejmě nikdy neprozkoumaném „přerodu“ jejich Parlamentu, tento „ctihodný“ orgán jako první zákon přijal vyřazení ruštiny coby služebního  jazyka.  To bylo dávno před Krymskými událostmi. 

Můžete se na to zeptat jednoho známého (tehdy ještě ne senátora), který tam v té noci na Majdanu v klíčovém hotelu  nocoval.  Ostatně pan kníže tam byl pár dnů předtím.

Že se ten Krym (který je už od roku 1921 AUTONOMNÍM (!) územím) Amíkům nelíbí, to není divu. Našla by se záminka a místo ruských a ukrajinských ponorek by tam byly super-ponorky Strýčka Sama.  Už si tam u pobřeží pro ně hloubí hnízdečko. To je, oč tu běží. 

Lidé na CELÉ Ukrajině čekají, až vypadne ten PROšenko.  To vše jen jako malá ukázka složitosti situace na Ukrajině. Už jsem to několikrát psal: Ukrajina je největší černá (bezedná) díra na této planetě.  A ještě dost dlouho bohužel bude. To není má třetí provokace, to je fakt.