Jiří Paroubek: Lze NATO vůbec demokratizovat?

Už nemohou říci, že dnes souzní názorově také s americkým prezidentem Trumpem, ale to je jim vcelku fuk. Prostě nechápou, že bez Spojených států není např. možné ukončit válku na Ukrajině, ale třeba ani konflikt v Gaze. A že vytvoření samostatné vojenské entity NATO v Evropě, konkurenceschopné vůči Rusku či Číně není realistické. Co je však ve hře v tuto chvíli nejvíc a nepochybuji, že účastníci čtvrtečního jednání budou tento narativ – jak rádi říkají -, šířit dál a dál, to je hra o výši válečných výdajů, které bude Česko dávat ze svého státního rozpočtu v příštích letech. Jestliže před 6 či 7 lety jsme měli „výdaje na obranu“ kolem 50 mld. korun, letos už to je kolem 160 miliard. 

Na summitu NATO, který se koná v nizozemském  městě Haagu za necelých 5 týdnů, bude zástupce České republiky – tedy přesněji: Fialovy vlády, která už tu za půl roku nebude -  souhlasit s navýšením čerpání vojenských výdajů nejméně na 3 % z HDP. 3 % z HDP při současné úrovni HDP Česka, znamená vynaložit na zbrojení částku každoročně kolem 250 mld. korun a to v krátké době několika let. A pokud by snad zástupce ČR přistoupil na částku 4 % z HDP nebo více, jak se domáhají miniaturní baltské země a Poláci, dostali bychom se až na 400 mld. Kč ročně. Nevím, jednak k čemu by to bylo dobré a za další, čemu by to prospělo? Ze zkušenosti, jako bývalý český premiér, vím, že částku takového objemu prostě za zbraně v zemi velikosti České republiky a velikosti (početní sily) její armády, prostě utratit smysluplně nelze. Byly by to peníze vysloveně vyhozené oknem a přímo do kapes zahraničních zbrojařů, především pak těch amerických.

Někteří komentátoři v českých mainstreamových médiích se rádi zabývají militarizací ruské ekonomiky a ruského státního rozpočtu. V loňském roce rostla ruská ekonomika meziročně o 4,5 %. Samozřejmě, že velkou roli v tom hrály výdaje na zbrojení. Ale pokud jde o Spojené státy, ty mají výdaje na zbrojení letos přes 900 mld. dolarů a to samozřejmě dopadá také na americkou ekonomiku a zajišťuje její dlouhodobý růst. Američtí zbrojaři si tak mj. zajistili v příštích deseti letech odběr desítek super drahých stíhaček F-35 schopných nést rakety s jadernými hlavicemi. Tato útočná, poněkud už ale obstarožní válečná výbava, stojí mnoho zemí NATO vč. Česka desítky miliard dolarů. A zbrojaři mají vlastně zajištěnu objednávkami svojí výrobu s ideálním ručením států NATO nejméně na příštích deset let. Jak úžasné.

Česká ekonomika, zdá se, není schopna se zmátořit k většímu hospodářskému růstu v tomto roce, nežli je 1%. Jedno procento hospodářského růstu znamená přirozený příliv příjmů do státního rozpočtu meziročně navíc o cca 20 až 22 mld. Kč.

Ale jsou tady potřeby, které vyplývají z principů sociálního státu, státu blahobytu pro všechny a nejen pro ty šťastné a vyvolené, těch maximálně 10 % českého obyvatelstva. Chceme mít přirozeně lepší zdravotnictví, školství, vyšší důchody, vyšší mzdy lékařů, učitelů, zdravotních sester, tedy veřejných zaměstnanců. A přitom nechceme zatěžovat výdaji (úroky) na splácení výdajů plynoucích z vysokého státního dluhu příští generaci. Ostatně, takto vždycky hovořila česká pravice, tak je jim to třeba nyní připomínat.

Kromě toho, dovoz drahých zbraní a drahých zbraňových systémů znamená negativní dopad do tvorby hrubého domácího produktu, neboť v bilanci zahraničního obchodu nebude kompenzován adekvátními vývozy českých zbraní. Prostě, české zbrojovky budou vyrábět náboje, pušky, ty budeme i vyvážet. A ze zahraničí budeme kupovat násobně dražší zbraně typu stíhaček, tanků, raketových systému Patriot, obrněných  transportérů atd. atd….

Upřímně, Česko je již dnes zemí polokoloniálního charakteru. Je zemí s omezenou suverenitou, kde lidé nerozhodují o klíčových výdajích státu. Myslím, že o tom, zda dojde k dalšímu navýšení úrovně vojenských výdajů ze současných 2 % na 3 % či 4 % HDP, by měli rozhodnout sami občané v celostátním referendu. Praxe kabinetní politiky, kterou zavedla současná vláda a prezident, která vyplývá ze stejně nedemokratické praktiky manipulačního charakteru prováděné  ze strany NATO, je alespoň pro mne, nepřijatelná. Lidé by o své budoucnosti měli rozhodovat sami. Tedy, pokud ještě žijeme v demokratické zemi, ale já o tom někdy již silně pochybuji.