Novátorská metoda anebo manipulace s veřejným míněním?

To, že se objevují v denním tisku více nebo méně podobné modely volebních preferencí skupiny agentur pro výzkum veřejného mínění, jako je CVVM, Median, Kantar, Stem, Ipsos a Data Collect (což je ovšem de facto bráška agentury Kantar CZ), mě nepřekvapuje. Vypadá to, jako kdyby se pánové z těchto agentur domluvili na jakémsi kartelu, který určuje, a je otázka, na základě čeho, výsledky výzkumů veřejného mínění volebních preferencí politických stran.

Jiné agentury, jako je např. SANEP či Phoenix research do tohoto modelu – kartelu nezapadají, a proto se ani nepočítá s využitím jejich čísel... Metoda tohoto „unikátního modelu“ je opravdu svérázná. Vezme se těch několik „renomovaných“ agentur, jejichž výsledky průzkumů se podobají jako vejce vejci a jakýmsi více nebo méně zvláštním způsobem se zprůměrují a máme tady „unikátní model“. Kdyby to nebylo smutné, bylo by to spíše pr8o legraci. V zásadě tyto postupy vytvářejí dojem, že

1) Neexistuje nic mimo vybrané politické strany parlamentní a Šmardovu ČSSD. Strana PRO, která se objevuje v některých jiných průzkumech veřejného mínění v tomto unikátním, grandiózním „průzkumu“ jako by neexistovala. Je to jako vzkaz veřejnému mínění, tuto stranu nevolte…

2) Podle unikátního modelu by současné vládní strany měly v souhrnu 43% hlasů respondentů a dvě opoziční parlamentní strany (hnutí Ano a SPD) by dohromady měly 40% hlasů.

To je v současné situaci, sílících vládních přehmatů z posledních týdnů včetně vysoké inflace, kritického nedostatku léků opravdu zarážející skóre. Řekl bych, že je to skóre velmi nepravděpodobné.

3) Jako „jazýček na vahách“ se v průzkumu objevuje také neparlamentní ČSSD s 5% průměrných volebních preferencí. Parlamentní zastoupení by tak mohla získat strana, která i podle vlastních členů nedělá vlastně nic. V zahraniční politice diskutuje rusofóbně a prakticky ji není možné rozeznat od vládních stran. O míru na Ukrajině nemluví, o balíčku vládních deforem, nepřichází s vlastní kritickou argumentací a odvolává se pouze na Středulova krotká vyjádření. Možná, že v politice tu a tam platí, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory, ale skočit vlastně z nějakých 2 – 3% volebních preferencí najednou na 5% je poněkud podivné. Poslední průzkumy Phoenix research a SANEP ukazují jiný obraz ČSSD s preferencemi kolem 2%.

Myslím, že se jen projevuje snaha určitých zájmových skupin, abych přímo jmenoval, Bartovu skupinu, aby ČSSD byla jakýmsi „jazýčkem na vahách mezi pravicí a duem obou opozičních parlamentních stran. Dodejme, že antibabišovským subjektem.

Bartova zájmová skupina, prý pracující s americkými penězi (tím neříkám, že se jedná o Sorošovy peníze) nám už upletla prezidenta s IQ 107, jak sám doznal na svých sociálních sítích.

Zkrátka tito úspěšní chlapci se domnívají, že si vytvoří ochočenou stranu „moderní levice“, která bude v případě nutnosti a jistě nerada ochotna ke spolupráci se stranami pravice.

Prostě to základní poslání této Bartou a spol. vysněné strany je v zásadě protibabišovské. Je potřeba, aby každý chápal, o co tady jde.

Osobně si myslím, že tyto konstrukce „volebních preferencí“ se začnou přibližovat realitě tak dva měsíce před skutečnými volbami tak, aby nedošlo k velké blamáži zmíněných agentur. Připomenu, že poměrně nepříjemnou blamáž zaznamenávají agentury pro výzkum veřejného mínění v Turecku, které předpovídaly vesměs vítězství opozičního kandidáta vůči prezidentu Erdoganovi ve víkendové prezidentské volbě. A ono to dopadlo poněkud jinak. Kandidát, který se profiloval pro americky a protirusky prohrál. A vyhrál ten, kdo vsadil na poněkud protiamerické uvažování většiny turecké veřejnosti, kde se ruský prezident těší nebývalé podpoře cca 70% obyvatel země (podobně jako v Indii a v Číně).

Pro zajímavost uvádíme v příloze čísla z tohoto „unikátního volebního modelu“, podle kterého k žádné změně ve veřejném mínění ve prospěch současné parlamentní a skutečné neparlamentní opozice nedochází.