Pacifisté nyní žádají o zbraně

vlajka německo
4.3.2022 08:56
Po celá desetiletí se všichni shodli, že přezbrojení je prvním krokem k válce, konstatuje ARD. Ale najednou někteří míroví aktivisté přijímají myšlenku, že zbraněmi lze válce i zabránit a žádají jejich dodávky. Němečtí odborníci na veřejné mínění poukazují, že tato převratná myšlenka se silně projevuje v souvislosti s ukrajinskou otázkou. Právě v posledních dnech prošla německá politika sérií problémů a věcí, které byly považovány po desetiletí za samozřejmé.

Pokud jde o zbraně, v současnosti nejsou kritičtí ani Zelení, kteří jsou v zásadě  pacifisté a zdá se, že velká většina společnosti také podporuje tento obrat o 180 stupňů. Německý sociolog známý svými příspěvky k literatuře protestů  sociálního hnutí a jejich pozorovatel  Dieter Rucht každopádně nezaznamenal o víkendu na velkých demonstracích žádné rozhořčení ohledně dodávek zbraní a zbrojních plánů za miliardy proti agresorovi "Barevná směsice demonstrantů byla nápadná. Od mladých po staré a dokonce i rodiny s malými dětmi," řekl Rucht. Klasická hesla pro mír, jako ta kolem roku 2003 před americkou invazí do Iráku, byla používána jen zcela okrajově. Vlajka s bílou holubicí míru nemá svůj den stejně jako staré heslo „uzavřete mír beze zbraní“.

 "Je to  rozloučení se světovým řádem," říká i výzkumník protestů  Alexander Leistner z Univerzity v Lipsku. "Pokud šok po těchto útocích odezní, určitě se znovu ozve kritická náprava," ale v tuto chvíli tam nejsme, řekl Leistner. Mnoho lidí, kteří se schází na demonstraci solidarity za Ukrajinu před modře a žlutě osvětlenou Braniborskou bránou v Berlíně. se bude muset brzy vypořádat s nepohodlnou otázkou „Co potom?“ I když se to v tuto chvíli může zdát morálně obtížné, je to nevyhnutelná otázka. Může však být složitější. než rychlé dodání nových a smrtících zbraní do válečné zóny, končí svou úvahu známý  vědecký spolupracovník Univerzity v Lipsku .

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.