Řídí se britská Labour Party ještě zásadami humanity?

Kromě toho, vyrůstala až do roku 1970, nežli se stala manželkou B. Asada ve Velké Británii, jako dcera významného britského lékaře syrského původu. Je zřejmé, že tento syrský lékař, jako kardiolog pomohl stovkám a možná tisícům britských občanů řešit jejich zdravotní problémy. A některým možná zachránil život. V roce 2011 islamisté nejrůznějšího zaměření, zahájili v Sýrii to, čemu se říká syrská občanská válka. Pokud jde o výzbroj islamistů, tu financovala především Saudská Arábie a také Katar a Západ se k nim ochotně přitulil. A v Sýrii se kromě domácích, syrských islamistů, sešli nejhorší džihádistističtí hrdlořezové z celého světa. Myslím, že to byl jeden z velmi vážných impulsů pro prezidenta Putina, který v určité fázi „občanské války"„ přispěchal Asadovi na pomoc. Pragmaticky řečeno, je lepší vyřídit část radikálních islamistů, kteří by jinak řádili na Kavkaze anebo přímo v Rusku, na syrském bojišti, nežli na území Ruské federace. Kolik radikálů se takto podařilo vyřídit, je otázkou. Ale mezi islamisty, kteří převzali po Asadovi moc v Sýrii, je také určitě celá řada britských teroristů. Nyní vládnoucí syrští islamisté, pokud chtějí Sýrii udržet pohromadě, musí v logice věci, dříve nebo později odeslat zahraniční bojovníky do jejich mateřských zemí, tedy i do Británie. Nevím, jak se na to bude tvářit britská vláda, až se tito lumeni objeví v Británii. Budou jasnou bezpečnostní hrozbou.

Ale teď zpátky k paní Asadové. Je její věcí, pokud věří kvalitě britské medicíny. Já bych na ní příliš nesázel. Osobně jsem udělal před časem při svém vážném onemocnění vynikající zkušenost, jednak se skvělými českými lékaři a také s vynikajícím protagonistou tradiční čínské medicíny v Číně. Ale je to její volba vrátit se na léčení do Velké Británie.

 Britská labouristická vláda, ústy svých dvou ministrů, návrat britské občanky paní Asadové, nechce povolit. Prý má prošlý pas. Za toto zdůvodnění by se nemuseli stydět ani normalizační čs. komunisté, kteří některým československým občanům – chartistům a obecně svým politickým odpůrcům, nepovolovali v 70. a 80. letech návrat do republiky. Odebrali jim dokonce i státní občanství, tedy možnost používat československé pasy. Byla to odsouzeníhodná praxe. A britští labouristé teď jdou v jejich šlépějích.

 Vždycky v minulosti jsem obdivoval britskou labouristickou stranu. Zejména pro její schopnost regenerace, její schopnost pružně programově reagovat na potřeby britského lidu. Vzahraničně politické oblasti je ovšem dnes britská vláda v naprostém zajetí bidenovské politiky Spojených států. Nelze ji odlišit od konzervativců. Pojem humanita se z této "politiky", před kterou si slušný člověk musí odplivnout, zcela vytratila. Možná, že jsem sentimentální a pacifistický socialista, ale nechápu, proč britská Labour Party, která vždy měla silné pacifistické křídlo, patří dnes v rámci Západu k jestřábům (ukrajinská válka). Je mi této strany líto a zejména mi je líto britského lidu.