Slavia a Sparta o osmifinále Konferenční ligy

V určitých částech fotbalové sezóny totiž opustily jak Ligu šampionů, tak Evropskou ligu věhlasné či velmi zajímavé evropské kluby, po jejichž hře byla samozřejmě mezi diváky velká poptávka. A protože fotbal je dnes především velký byznys, vznikla myšlenka třetí evropské ligy, ve které by bojovaly o vavříny zajímavé evropské kluby. Kluby, které se často nacházejí na špičkách svých ligových soutěží. A když se podívám na dvojice, které budou bojovat v osmifinále playoff Konferenční ligy, vidím tam řadu zajímavých týmů. Leicester, Marseille, Eindhoven, PAOK Soluň či Rapid Vídeň ad. Kromě toho je tato mezinárodní liga (v hierarchii evropských lig jaksi třetí) docela štědře dotována za účast v každém utkání a za body v něm získané.

Je zajímavé, že už v prvním ročníku této ligy není zdaleka podceňovaná. V této chvíli jsou v prvním kole play off Konferenční ligy dokonce dva české kluby. Ve hře je nejen prestiž Sparty a Slavie, ale zejména také klubový koeficient. Pokud Slavia zvítězí, dostane se Česko se svým klubovým koeficientem přes Turecko na 16. místo. Pak před ním budou ještě dva tvrdé oříšky, a sice dánské týmy a dále Švýcarsko, které je zatím na 14. místě s poměrně pohodlným náskokem koeficientu před Českem.

Zkrátka, věci jsou otevřené. Pamatuji se na jaro roku 1966, kdy se Sparta střetla o postup do dalšího kola Ligy mistrů právě s Partizanem Bělehrad. Doma na Letné pod skvělou taktovkou Andreje Kvašňáka zvítězila 4:1. A tak jela do Bělehradu jako jasný favorit. A s ní tam jely stovky a možná tisíce sparťanských fanoušků. Sparta hrála v nejsilnějším možném složení a odvezla si potupný příděl pěti gólů a do dalšího kola postoupil Partizan.

Samozřejmě, že příznivci Slavie a tedy i já, jsem krátkozrace Spartě připomínali tento výprask v Bělehradě a to až do chvíle, kdy Slavia prohrála v ligovém zápase v Ostravě rovněž 5:0.

Také tehdy hrála obě pražská S o první příčku ligy a za nimi v závěsu a s podporou tehdejšího komunisty řízeného fotbalového svazu byla jako třetí vzadu Dukla, která nakonec ligu vyhrála, i když měla stejný počet bodů jako Slavia a Sparta.

Velmi bych Spartě přál, aby právě v tomhle zápase v Bělehradě zabrala a ukázala alespoň takový výkon, jaký předvedla v pohárovém zápase o MOL Cup proti Slavii. Tedy bojovný výkon na hranici sebeobětování, a to takový, aby její klíčový hráči Krejčí II., Hložek, Pešek a Haraslín byli skutečnými lídry týmu, který vrátí Partizanu prohru nejen z minulého týdne, ale také tu prohru 55 let starou, na kterou si vzpomínají už jen ti největší pamětníci.

Naopak Slavia má všechny dostupné trumfy ve svých rukách. Nemá sice Kúdelu ani Hovorku, chybět bude zřejmě Ševčík a do fotbalové historie odešel „Maestro“ Stanciu a také Kuchta.

Nicméně v Istanbulu před týdnem Slavia zvítězila nad svým soupeřem Fenerbahce a vstřelila mu tři góly. Bohužel také dva obdržela.

Pokud bude hrát tak, jako hrála v Istanbulu, neměla by mít velké starosti s postupem. Ale míč je kulatý. Na Turky budou platit superrychlí hráči Sor, Olayinka či Schranz. A samozřejmě také solidní obrana, pokud se Ousou vrátí ke svým výkonům ze závěru podzimu. Tmelem sestavy červenobílých je již dlouho Holeš. Tento hráč pokrývá ohromný prostor v poli a má dostatek sebevědomí k tomu, aby v určitém okamžiku dokázal rozhodnout i zápas.

Spartu nečeká nic jednoduchého, ale zápas v Bělehradě hratelný je. A pokud Slavia bude hrát obezřetně a přitom efektivně v útoku, měla by postoupit. Jak jsem výše uvedl, ve hře je také herní koeficient českých týmů. Pokud se umístíme po skončení evropských soutěží nejhůře na 15. místě, budeme mít od podzimu v evropských pohárech opět pět zástupců. A o to dnes Slavie se Spartou budou mj. také hrát.