Jiří Paroubek: Vítězství AfD v zemských volbách. Je to konec světa?

Hospodářství této země zaostává i přes obrovské dotace, které dostávaly nové spolkové země z rozpočtu Německa od roku 1991.  Zatím se přesto nepodařilo v nových spolkových zemích dohnat životní úroveň spolkových zemí  starých. To vyrovnání,  o které se Němci pokusili,  jež začalo před 36 lety, dosud není dořešeno. Skutečně talentovaní lidé, kteří hledají možnost velkých pracovních kariér, odcházejí z nových spolkových zemí. A jednou z nejpostiženějších zemí tímto transferem talentů a mladých je právě Sasko-Anhaltsko. Lidé postrádají perspektivu, ale to je jenom jeden rys současné německé situace. Každý den dochází v Německu k ozbrojeným útokům migrantů nožem na německé občany.

Je to až k neuvěření a falešná politická korektnost vede i autora tohoto článku k tomu, aby  toto téma dále nerozvíjel. Němci jsou prostě znepokojeni současným vývojem a politikou, kterou dělají vládní politické strany. Tedy CDU/CSU a SPD, což jsou strany, které řídí politický život Spolkové republiky vlastně od roku 1949. Obě strany byly u vzniku hospodářského zázraku Německa. Byly u překonání poválečného rozvratu, ale v posledních letech jakoby se zasekly. Jako když se zasekne stará deska na gramofonu a ozývá se pořád stejná melodie. Kancléř Merz není zjevně na úrovni svých předchůdců.  Němci v poválečné éře nikdy neměli tak slabého kancléře. V čele Německa stály po válce vesměs velké osobnosti: Adenauer, Brandt, Schmidt, Kohl, Schröder a Merkelová.  Současný kancléř Merz se prostě na svou funkci nehodí.

Německé hospodářství stagnuje. Současná vláda pod vedením dvou velezkušených politických formací CDU/CSU a SPD nedokáže dát německému hospodářství nový impuls a směr. Situace, kdy německé hospodářství získávalo levné ruské suroviny a mělo otevřené východní trhy, a to jak obrovský čínský trh, tak trh ruský, je pryč. Je to i vinou německých politiků, kteří nedokázali předvídat, kam až může dojít konflikt na Ukrajině. Kam až může dojít válka s Ruskem. Protože ukrajinská armáda bojuje v zastoupení Západu.

Američané již se chytře evakuovali z bojiště a zejména z financování války. A Černý Petr tak zůstává především Němcům, jako nejsilnější ekonomice Evropské unie. Německo ale přešlapuje na místě. V jeho hospodářství není vidět známky změn k lepšímu, nedochází k jeho žádoucí restrukturalizaci a modernizaci tak, aby bylo schopné obstát v konkurenci gigantů jako je Čína či Spojené státy. Ano, Německo má k dispozici obrovský trh Evropské unie. Ale Evropská unie je postižena stejným problémem jako Německo. Ztratila přístup k levným ruským surovinám. A dostala se do politického vleku Spojených států, které Evropskou unii, a tedy i Německo přitiskly ke zdi. Jsou to drahé dodávky surovin, především zkapalněného zemního plynu či cla navýšená americkou vládou na dovoz evropského zboží, které retardují evropskou a zejména německou ekonomiku. To vše snižuje konkurenceschopnost evropské a v první řadě německé ekonomiky a dopadá na život obyčejných Němců. 

V posledních dnech před volbami kancléř Merz v zoufalství použil vůči AfD a ke zmírnění jejího očekávaného zdrcujícího vítězství v Sasku-Anhaltsku "ruskou kartu". Nezabrala. Volební výsledky jsou prakticky totožné s výsledky průzkumů veřejného mínění týden či deset dní před volbami. Ve chvíli, kdy článek píšu, nemám možná ta nejpřesnější a zejména definitivní čísla volebních výsledků. Ale co je z nich zřejmé, je to, že AfD získala neuvěřitelných cca 44% hlasů. Dosud vládnoucí CDU spadla na zhruba 17% podpory voličů. SPD, druhá berlínská vládní strana a dosavadní koaliční partner CDU v zemské vládě,  získala něco málo přes 9% hlasů. Zelení se dostali  pod 9% hlasů, strana Levice - dříve tak silná v této spolkové zemi - získala 8,5% hlasů.

Překvapením voleb je, že se do zemského sněmu prosadila BSW S. Wagenknechtové, která získala něco přes 5% hlasů a 5 mandátů. Těchto pět mandátů bude ovšem hrát zřejmě klíčovou roli při sestavení menšinové vlády AfD, protože Wagenknechtová již před volbami sdělila, že případný vznik menšinově vlády AfD podpoří. Bude to sice zřejmě až ve třetím kole volby, kdy se jejích pět poslanců odebere do ústraní a nechá  poslance AfD zvolit svého zemského předsedu vlády. Ale nepředbíhejme. Věci se můžou vyvinout i jinak. Avšak je zřejmé, že proti vítězné AfD s jejími 39 mandáty v 83- členném zemském sněmu není možné vládnout. Případná vláda čtyř či pěti politických stran by byla nejen nesourodá, ale hlavně nesrozumitelná pro veřejnost a nutně tedy neúspěšná. Prostě, Sasko-Anhaltsko a Spolková republika budou mít novou zkušenost. Lze říci, že politické elity Německa a Evropské unie a také NATO dostaly v Sasku – Anhaltsku tvrdou lekci. 

Tady už nebylo možné použít nějaký opravný prostředek, jako třeba po prezidentských volbách v Rumunsku, do nichž zasáhl Ústavní soud nebo při prezidentských volbách v Moldavsku. Prostě lid rozhodl. Nemyslím si, že je vhodné a hlavně racionální strašit českou veřejnost, jak to dnes dělají politici pravice fašistickým nebezpečím v Německu. Je to  nepřiměřené. AfD je stranou, která je svými programovými cíli spíše pravostředovou partají. Pokud jde o její programové cíle v zahraniční politice, je protimainstreamová. Tedy, pokud jde o politiku EU a Německa. AfD připouští, že po skončení války na Ukrajině může dojít zejména k rychlému obnovení hospodářských vztahů s Ruskem. A tak to asi cítí i Němci, kteří ji volili a kteří ji i v celoněmeckých průzkumech veřejného mínění podporují. 

Pokud současná Spolková vláda bude pokračovat v nynějším politickém kurzu konfrontace z Ruskem, pak si dovoluji tvrdit, že v příštích volbách do Spolkového sněmu může AfD dosáhnout zisku až  třetiny poslaneckých mandátů. Je to žádoucí? Nevím. Ta zkušenost s touto stranou  chybí. Osobně si myslím, že jakmile politici AfD v Sasku Anhaltsku budou muset řešit konkrétní problémy země, budou muset být velmi pragmatičtí. A oni asi pragmatičtí chtějí být, protože jen tak mají šanci na to, se výrazněji prosadit na celoněmecké úrovni. 

Pokud jde o kancléře Merze, jeho dny v celoněmecké politice jsou nejspíše sečteny. Šéf vlády, který má podporu zhruba 13% veřejnosti, je dlouhodobě neudržitelný. Byť jeho strana CDU je známá vysokou mírou loajality ke svým kancléřům. Ale toto už je jiný případ, tady jde vůbec o další existenci této strany. 

A stejně tak pokud jde o SPD.  Znám tuto stranu dlouhá léta a měl jsem řadu přátel mezi jejími předáky. Zejména voliči této strany určitě nejsou rusofobní. Voliči této strany nikdy nepodporovali v míře vyšší nežli nezbytné vysoké zbrojní výdaje. Současný ministr obrany Pistorius z SPD, který je nejpopulárnějším politikem v zemi, představuje pro SPD obrovskou politickou zátěž. On je jedním z hlavních architektů konfrontační politiky vůči Rusku. To je důvodem toho, proč tato strana tak ztrácí. Strana, která je  ve své podstatě mírně rusofilská a přitom pacifistická, tak její voliči nejsou schopni  politiku Pistoria a vedení SPD akceptovat. Prostě, něco se musí stát. Pokud SPD bude dělat dál pistoriovskou politiku, skončí v příštích volbách do Bundestagu pod 10% hlasů. Pokud jde o CDU/CSU, tak věřím, že se ze sasko-anhaltské lekce poučí. Převezme některé programové cíle AfD, vymění část svého vedení, zejména pak spolkového kancléře, a pokusí se o návrat na politické výsluní. Uvidíme, zda se jí to může podařit.

 V každém případě vedení Evropské unie musí být připraveno na další a další otřesy, které budou přicházet ze zemí, jež jsou klíčové v rámci Evropské unie. Ať je to Německo anebo Francie. A nemůže na tyto otřesy nereagovat jinak nežli změnou své dosavadní politiky. 

Stejně tak česká vláda musí velmi pozorně sledovat, co se děje na západ, ale i na východ od našich hranic. A pragmaticky přizpůsobovat svůj politický kurz. V čase změny, kterou svět nyní prochází, není čas na hrdinství.