Volební víkend, který ukazuje Evropě cestu? Myslím tím příští cestu Evropské unie a Evropy jako celku.

 Zahraniční tlaky, včetně bezprecedentně rozsáhlých vzdušných útoků ukrajinské armády na Moskvu a další velká centra Ruska ve dnech voleb, byly zcela neúčinné. Strategie Ukrajiny, podporovaná Spojenými státy dodáváním přesných zpravodajských informací ukrajinské armádě, spočívající v ničení ruských rafinerii vyrábějících pohonné hmoty a v destrukci velkoobchodních řetězců? se ukázala jako nepříliš účinná. Rusové čekající ve svých automobilech před benzínovými pumpami dlouhé fronty zažili ve své historii již mnohem horší věci. To, že to nechápou Američané, tomu se nedivím, ale že to nechápou lídři Rusům mentálně nejbližšího národa,  to už je na pováženou. 

V Rusku prostě zvítězila touha většiny Rusů po stabilitě a bezpečnosti  země, což se zejména projevilo hlasováním pro stranu Jednotné Rusko v okrajových regionech země. Úvahy o tom, že ruské volby nebyly férové, jsou sice zajímavé, ale na pět let je v Rusku a v jeho politickém směřování v zásadě vymalováno. Jen  tak mimochodem, Ukrajina se neodvážila vlastní volby, ať už parlamentní anebo prezidentské, v podmínkách války vůbec uskutečnit. 

Prostě, prezident Putin se ukázal jako silný partner Číny, Indie a dalších států třetího světa, které s ním úzce ekonomicky spolupracují. Evropské  mocenské elity by měly vzít v úvahu jasný výsledek ruských voleb. Ruská vláda má teď plný mandát a legitimitu k tomu,  aby provedla jakákoliv opatření vedoucí k úspěšnému průběhu vojenských operací na Ukrajině. Tedy opatření zajišťujících dlouhodobé vedení opotřebovávací války. Naopak, dvoje volby ve spolkových zemích Německa, Berlíně a Meklenbursku – Předním Pomořansku skončily pro spolkovou vládu Německa tím nejhorším možným způsobem. V berlínských volbách zvítězila strana Levice, která vyrostla z podnože postkomunistické PDS. Nicméně, nelze jí dnes již plně ztotožňovat s někdejším komunistickým režimem bývalé NDR, respektive s politickým následníctvím tohoto režimu. Co je zřejmé, že do voleb v Berlíně se zapojil zhruba milion lidí, kteří žijí v Berlíně s cizím státním občanstvím ze zemí Evropské unie. To je zajímavý faktor a dělat z Berlíňanů nějaké ultralevičáky, Honeckerovy děti, asi není příliš rozumné. Zdá se, že Levice v Berlíně pod vedením chytré a charismatické političky tureckého původu dokáže sestavit levostředovou koalici s SPD a Zelenými. To Levici dodá politickou legitimitu i v celoněmeckém měřítku. A pokud dokáže nová berlínská zemská vlada řešit navršené problémy této spolkové země, mezi něž patří především bydlení, může se tato koalice udržet v různých modifikacích I v dalších volebních obdobích. Prostě, v Berlíně došlo ke svého druhu politické revoluci, k revoltě proti stávající dominanci konzervativnějších a zkostnatělých středových stran, tedy sociální a křesťanské demokracie. Tento odklon se v plném rozsahu projevil také v Meklenbursku, spolkové zemi, která je vykreslována jako hospodářský i politicky nevýznamná. Tedy, vykreslují ji tak evropská mainstreamová média. V této spolkové zemi zvítězila AfD a jediným štěstím pro zavedené strany je to, že tamnější SPD pod vedením své politicky talentované lídryně a zemské premiérky dosáhla  volebního výsledku, který jí umožní sestavit v této zemi vládu bez vítězné AfD. Volby v Meklenbursku skončily naprostou katastrofou pro stranu kancléře Merze CDU, která se nedostala ani do zemského sněmu, neboť nepřekonala hranici 5 % potřebných hlasů, což se stalo poprvé v dějinách Spolkové republiky Německo od roku 1949. První komentáře kancléře Merze k výsledkům voleb v obou spolkových zemích svědčí o tom, že tento muž není schopen změnit politický postup vlády, v jejímž čele stojí. To průběžně přinese další a další volební porážky anebo další silná oslabení obou vládních formací. Tedy CDU/CSU a SPD. 

Vedení SPD vyjádřilo loajalitu ihned po uzavření volebních místností k současné spolkové vládě. Zdá se, že vedení SPD je připraveno na další volební katastrofy a na to, že v příštích volbách do Spolkového sněmu může  výsledek SPD být pod úrovní 10% hlasů. Hlasy, které dříve patřily sociální demokracii, mohou skončit u poměrně širokého spektra levicových stran počínaje Levicí, přes BSW až po Zelené. Obávám se, že si vedení SPD vůbec nepřipouští kritičnost situace, do které se Německo a tato historická německá politická strana dostaly.  O to hůř pro její budoucnost. 

V každém případě  uplynulý volební víkend prozíravějším hlavám evropských politiků, počínaje těmi německými,  ukázal, že podpora války na Ukrajině a podpora zbrojení mezi německým obyvatelstvem není zrovna populární.  Strašení válkou a Ruskem na východě země vůbec nezabralo. A bude zabírat stále méně i na západě Německa. I tam lidé vnímají především svou vlastní životní situaci a realitu.

 Prostě, projevuje se odklon od mainstreamových politických stran a to nejen v Německu, ale jak se zdá podle průzkumů veřejného mínění i v druhé klíčové zemi EU, ve Francii. 

Politické elity Evropské unie v Bruselu zřejmě zatím nejsou schopny pochopit závažnost volebních poselství uplynulého víkendu. Pro mě je věc jasná. Je nutné prosadit co nejrychleji mírové urovnání konfliktu na Ukrajině bytelnou mírovou smlouvou, která vydrží nejméně po jednu generaci.