Vznikne v Sýrii další válečná fronta?

Turecko chce zničit vojenskou sílu Kurdů v Sýrii, o jejichž propojení s tureckými Kurdy nikdo nepochybuje. To, že to dělá bez ohledu na názor legální syrské vlády, která je na své území nepozvala a že tak Turci porušují mezinárodní právo, je jen nevýznamný detail. To, že syrská vojska Bašára Asáda útočí na všech syrských frontách a jsou schopny vytlačit džihádisty z jejich zbývajících pozic, je zřejmé. To, že si to například Američané příliš nepřejí, je také jasné. Jak by jinak ospravedlnili přítomnost svých vojáku v Sýrii, kam je na rozdíl od iránských bojovníků a také bojovníků hnutí Hizballáh, nepozvala syrská vláda.

Nyní se do válečných operací v Sýrii zapojil, a to poměrně masivně, také Izrael. Již v desítkách případů předtím ovšem Izrael na syrském území vojensky zasahoval. Vesměs proti konvojům či bojovníkům Hizballáhu, který považuje, v celku pochopitelně, za svého úhlavního nepřítele. Hnutí Hizballáh je velmi silně podporováno Íránem a díky své promyšlené, zejména sociální politice v Libanonu, si vytvořilo uvnitř této země mimořádně silnou politickou pozici.

Ta se opírá také o velkou vojenskou akceschopnost této organizace. Mimořádná vojenská schopnost Hizballáhu se plně projevila při střetnutích s izraelskou armádou v roce 1996. Bylo to první střetnutí Izraele s některou z arabských vojenských sil či armád, kde nebylo možné říci, že Izrael byl vítězem střetu.

Izraelci si tuto svou nevýhru ve střetnutí s Hizballáhem velmi dobře uvědomují a jejich politická a vojenská rozhodnutí nasvědčují tomu, že Hizbálláh je pro Izrael skutečně silnou hrozbou. Izrael reagoval na domnělé vyslání údajně íránského dronu nad okupované Golanské výšiny, tedy nad mezinárodně uznávaná syrská území okupované Izraelem, leteckým útokem na cíle v Sýrii.

Protiletadlová obrana Sýrie však jedno z útočících letadel F – 16 zničila. Ukázala tak svou silnou akceschopnost, neboť stíhačky F – 16 byly deklarovány zatím jako nezasažitelné. Je otázka, jaké má Izrael plány dál. Upevnění pozic syrské armády podporované íránskými bojovníky a bojovníky Hizballáhu, nemůže zabránit. Nárazníkovou zónu, po vzoru Turecka, si také těžko může vytvořit. Asad nepochybně v současné době nestojí o konfrontaci s dalším nepřítelem. Ale po té, co v Sýrii vyřídí džihádisty se může jeho pohled na věc změnit.

A syrská armáda zocelená v dlouholetých bojích s džihádisty a ještě podpořená Hizballáhem, to už bude jiná káva.

Jiří Paroubek