Británie jde 4. července k volbám

flag uk
24.5.2024 08:13
Je to podruhé od konce II. svět. války, kdy britský premiér, do jehož plné kompetence to spadá, rozhodl o vypsání všeobecných voleb ve Velké Británii v prázdninovém termínu. Přitom je to termín, s ohledem na fixaci Angličanů a Skotů na fotbal, poněkud zvláštní. Volby proběhnou uprostřed fotbalového mistrovství Evropy, kde mohou oba britské týmy sehrát významnou roli.

O Británii a o jejím premiérovi Sunakovi slyšíme v poslední době spíše v souvislosti s jeho návštěvami Kyjeva a s dodávkami britských zbraní Ukrajině. Sunak a jeho konzervativní strana patří k největším podporovatelům politiky Bidenovi administrativy v Evropě a na Ukrajině zvlášť. Sunakova strana v průběhu volebního období vyměnila dva premiéry. První premiér v končícím volebním období, Boris Johnson, je nyní ministrem zahraničí. I to vypovídá o tom, jak silnou pozici v konzervativní straně stále má. A také o tom, že konzervativní strana v současné době trpí nedostatkem kádrů vhodných pro vládní funkci. Premiér Sunak je aktivním hinduistou, mimořádně bohatým člověkem. V některých britských médiích se objevují spekulace, že v loňském roce jeho rodina zbohatla natolik, že už je bohatší než britský monarcha Karel III.

Strana se však Sunakovi rozpadá. A stratégové toryů zřejmě došli k názoru, že může být ještě podstatně hůře, pokud se termín voleb bude dále odkládat (prakticky nejzazší termín je příští rok v dubnu). I konzervativci určitě mají k dispozici průzkumy veřejného mínění, zpracované agenturou Ipsos, které tak trochu mohou vlít mírný optimismus do žil strádající konzervativní strany. Labouristé v současné době mají v průzkumech veřejného mínění 44% podpory voličů, což by v britském většinovém volebním systému, v němž se rozhoduje prostou většinou v 1. kole) znamenalo zdrcující labouristickou většinu v Dolní sněmovně. Konzervativci totiž mají v průzkumech pouhých 20%. Sunak se nepochybně svou strategií pokusí zastavit rozpad konzervativní strany, unavené po 14 letech u moci. A chce stranu stmelit. Má na to v podstatě pět týdnů.

Jeho nadějí je, že vůdce labouristů Keir Starmer je momentálně veřejností vnímán o něco méně příznivě, nežli byl v roce 2014 tehdejší lídr Labour Party Ed Miliband (a ten nakonec přesto volby prohrál). A kromě tohoto faktu labouristé ve srovnání s rokem 2014 nejsou vnímáni tak příznivě jako strana, která dokáže s úspěchem vládnout a dokáže sestavit úspěšný vládní tým. Sunak zřejmě spoléhá na to, že se mu podaří odrolit obří náskok labouristů v průzkumech veřejného mínění. Ale upřímně řečeno, tak úplně si neumím představit argumenty, které by ke zvratu v podpoře veřejnosti mohly konzervativce přivést. Podle listu The Guardian Starmerův postup v politice odráží velmi opatrný přístup Tonyho Blaira v letech 1996 a 1997, tedy před velkým vítězstvím labouristů ve volbách v roce 1997 (prvním ze čtyř volebních vítězství Tonyho Blaira). Tehdy labouristického lídra pro jeho opatrnost označovali jako „muže nesoucího bezcennou vázu z období dynastie Ming přes velice naleštěnou podlahu“. Labouristé se soustřeďují na několik požadavků, které Starmer opakuje od počátku svého předsednictví ve straně:

  • zrušení školného na univerzitách
  • zvýšení daně z příjmu pro 5% nejbohatších poplatníků
  • převedení drah, pošt, vodních zdrojů a energetiky do veřejného vlastnictví

Starmer také slíbil vynaložit každoročně 28 mld. liber do zelených investic a posílit práva pracujících oproti současnému stavu. Nebezpečné pro Starmera z hlediska výsledku ve volbách může být také jeho ztotožnění s linií Sunakovy vlády ve vztahu ke Gaze a Izraeli. To samozřejmě může vést ke ztrátě části hlasů britské muslimské populace.

Pokud Starmer zvítězí ve volbách, stane se čtvrtým labouristickým vůdcem, který přivede stranu do vlády od konce II. svět. války a teprve druhým za posledních 50 let.

Zkrátka, po skončení voleb, vlastně hned 5. července, budeme znát nejspíše nového britského premiéra a jeho jméno bude pravděpodobně Keir Starmer. Za vlády konzervativců a zejména v posledních letech došlo ke zhoršení v oblasti zdravotnictví a především pokud jde o dobu čekání na operace. Vzrostly také výrazně ceny potravin. V každém případě je to pro britskou labouristickou stranu a celé evropské socialistické hnutí velká příležitost.

 

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.