Jaromír Novotný: Kam směřuje Egypt?

V podstatě existovaly tři scénáře:

1) Egypt se vydá směrem k demokratickému uspořádání po vzoru Turecka - v té době to byl ale scénář nejméně pravděpodobný, pro „západ“ však nejpřijatelnější. Dalo by se říci, že to bylo „přání otcem myšlenky“.

2) Egypt půjde cestou Íránu - Islámské bratrstvo se chopí moci a zavede vládu islámského duchovenstva, toto si však nikdo na „západě“ nepřál.

3) V Egyptě po delším období chaosu, se moci znovu chopí armáda a země nastoupí cestu po vzoru Pákistánu -  scénář velice pravděpodobný.

Nu a po více než dvou letech je Egypt v situaci, kdy polovina obyvatelstva je nespokojena s vládou Islámského bratrstva a s jeho snahou směřovat vývoj k islámské teokracii. V ekonomické oblasti se pro obyvatele nezměnilo k lepšímu vůbec nic, naopak se hospodářská krize v Egyptě prohloubila, nezaměstnanost dále rostla a naděje na zlepšení zmizely v dáli. Frustrované obyvatelstvo začalo opět demonstrovat proti prezidentovi a vládě. Již jsou první mrtví, opozice dala prezidentovi Mursímu lhůtu k odstoupení, ale on ji promptně odmítnul. Na scénu se vrátila armáda, vrchní velení dalo politikům oběma táborů lhůtu 48 hodin k vyřešení situace, jinak armáda zasáhne. 

Došlo tedy na naplnění scénáře číslo 3. Egypt je na začátku „pákistánské“ cesty. Nyní bude jen záležet, jak osvícený bude příští vojenský vládce Egypta a v jaké míře bude přihlížet k názorům obou znesvářených stran egyptské společnosti. Rozhodně je tento scénář lepší, nežli mít na prahu EU stát v rozpadu, jako je tomu v případě např. Libye.