Jaromír Novotný: A kdy se landsmanšaft omluví nám?

Kdy se Sudetoněmečtí představitelé konečně omluví za rozbití Československé republiky v roce 1938?

Sudetoněmecká strana (SdP) Konrada Henleina, ve svobodných, demokratických obecních volbách ve dnech 22., 29. května a 12. června 1938 získala 89,5% z německých hlasů. V roce 1938 šlo o nejmasovější stranu v předválečném Československu, měla 1.349.180 členů!!! Po německé NSDAP a italské fašistické straně byla SdP třetí nejsilnější fašisticky orientovanou stranou v Evropě. (24. dubna 1938 Konrad Henlein na karlovarském sjezdu SdP požadoval možnost svobodného přihlášení se k „německému světovému názoru“. Jak uvedl: „v nacionálním socialismu nachází každý Němec realizaci koncepce svého života a morálky. Sudetoněmecká komunita nemůže zůstat a nezůstane stranou filozofie, kterou dnes všichni Němci na světě s takovou radostí vyznávají.“)

Někdy koncem září, začátkem října 1938 vznikl v Henleinově štábu v Liberci návrh, jak dále postupovat po oddělení území obývaných sudetskými Němci od Československa. Rozebrána jsou čtyři řešení uspořádání „českého zbytkového státu“ a jako nejvýhodnější z nich vychází začlenění českého území do Německé říše, čímž bude možné ovlivňovat „řízení biologického vývoje českého národa a jeho vývoje vzhledem k osidlování“. Český národ získá jistou autonomii a české vládě bude poskytnut „stálý poradce“. Toto řešení se nakonec realizovalo 15. března 1939 vznikem protektorátu.

Dovolím si ještě jedno osvěžení paměti pro členy vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Konrad Henlein 4. března 1941 ve svém projevu zpětně hodnotil činnost Sudetoněmecké strany následovně: „Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty… Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.“ Inu, není nad upřímnost, že?

A to nemluvím o tom všem, co se dělo v průběhu okupace (uzavření českých vysokých škol, Heydrichiáda, Lidice, Ležáky, Terezín, koncentráky, nucené práce, 360 tis obětí, atd.).

Domnívám se, s pravděpodobností rovnající se téměř jistotě, že do 15. března - kdy německá branná moc v roce 1939 okupací zbytku Československa začala vytvářet předpoklady pro tvrdý poválečný odsun - ani představitelé Sudetoněmeckého landsmanšaftu, či bavorský premiér nebo německá kancléřka už zřejmě nestihnou „nečasovsky“ oslovit poslance českého Parlamentu. Představa je to ale hezká, není-liž pravda?