Jiří Paroubek: Národní socialisté jdou dopředu

Proč vlastně ČSSD ztrácí voličskou podporu? Je to přesně tak, jak jsem před pár týdny předvídal. Kauza D. Ratha neměla negativní dopad na volební preference ČSSD bezprostředně, ale její vliv se naopak promítá postupně. A jednoznačně negativně. Část voličů – ve spojitosti se stále jasnějšími případy korupce v krajích – odrazuje od ČSSD její koruptivnost. Část voličů odradila právě slabost, kterou projevila tato strana v kauze D. Ratha. Političtí soupeři z vládního tábora a jejich věrná média pochopili, že současné vedení sociální demokracie lze snadno zastrašit. To se povedlo právě v kauze D. Ratha. A tak to budou zkoušet znovu a znovu. Teď si pravice vybrala ke konfrontaci se sociální demokracií pro sebe sice málo produktivní téma církevních restitucí, ale přesto to zkouší. Je to prostě tackling, stálé napadání, při němž sociální demokraté udělají nejspíše nějakou komunikační chybu. Ta se pak náležitě zvětší. Největší chybou ČSSD by ovšem bylo, kdyby své – ruku na srdce, ne právě podařené – billboardy k církevním restitucím stáhla. To by byla hanebná porážka.

Pokud jde o Miloše Zemana a obecně prezidentskou volbu, udělala sociální demokracie hrubou strategickou chybu nominováním J. Dienstbiera jako svého prezidentského kandidáta. Jako by ČSSD ztratila schopnost chovat se sebezáchovně. Jiří Dienstbier má, jak jsem ostatně již před půl rokem předpokládal, potenciál získat v prezidentské volbě 4 až 5 procent hlasů. Předpokládám totiž, že s polarizací prezidentské kampaně dojde k integraci pravicových, středových a levicových voličů nejspíše do táborů dvou či tří kandidátů. J. Dienstbier mezi nimi nebude, bude paběrkovat. Jako by jej vedení ČSSD nominovalo – když Dienstbier (úspěšně) vyštípal z kandidatury na prezidentství mnohem perspektivnějšího Jana Švejnara – aby vyhovělo silám „pravdy a lásky“. K nim J. Dienstbier nepochybně patří. Jakou to má logiku? Je to prosté. J. Dienstbier nemá schopnost integrovat voliče levice a středu natolik, aby byl opravdu vážným protikandidátem hlavního kandidáta pravice J. Fischera. A vítězství J. Fischera a s ním spojených sil „pravdy a lásky“ bude jisté.

M. Zeman je jiná váhová kategorie nežli J. Dienstbier. Ze všech průzkumů ale zatím vycházel jako ten, kdo Fischera není schopen ve druhém kole prezidentské volby porazit. J. Švejnar, který by byl zřejmě jediný schopen J. Fischera porazit, zatím s kandidaturou váhá. Byl by silnějším kandidátem nežli M. Zeman. Připomeňme si také, že M. Zeman vlastně dlouho, předlouho nic nevyhrál. Vlastně od sněmovních voleb v roce 1998, a od těch uplyne v lednu 2013, kdy se uskuteční volba prezidenta, bezmála 15 let. Od té doby M. Zeman zažíval jen (někdy katastrofální) volební porážky. Nicméně pokud do hry nevstoupí v září či nejpozději v říjnu J. Švejnar, žádný jiný vhodný kandidát nalevo od středu nežli M. Zeman tu prostě nebude.

Zdá se, alespoň podle průzkumů, že veřejnost reaguje velmi citlivě na zvláštní „společnost“, která kandidáta J. Fischera nyní obklopuje. Například bývalý Topolánkův šéf úřadu vlády Novák (smutně proslulý z kauzy ProMoPro, kde se „záhadně“ vypařilo přes 300 milionů korun), miliardář Chrenek, kontroverzní podnikatel Sekyra… Pokud J. Fischer bude takto pokračovat s výběrem blízkých spolupracovníků a sponzorů, nemusí být ani M. Zeman ve druhém kole volby proti němu bez šancí.

Strana SPOZ zatím v průzkumech (s 5,8%) těží ze Zemanovy prezidentské kandidatury. Pokud Zeman ve volbách zvítězí, má SPOZ potenciál získat ve volbách do sněmovny nějakých 10 až 12 procent hlasů. Pokud ovšem Zeman prohraje, bude se jeho strana vyvíjet opačným směrem. Tedy do politické nicoty. M. Zeman bude jen těžko hledat v případě prohry osobní motivaci pro další činnost SPOZ.

Prakticky během půl roku své činnosti se strana národních socialistů dostala na hranici čtyř procent (3,9% podle SANEPu). Myslím, že se začíná zvolna projevovat cílevědomá programová, personální, organizační i marketingová práce této strany. Předpokládám, že krajské a senátní volby pomohou stranu dále zviditelnit. Chci intenzivně v těch příštích týdnech a měsících věnovat pozornost dotváření odborného zázemí strany. Dobudovat její odborné týmy. Ve vhodný okamžik na podzim pak jmenovat stínovou vládu, složenou z vynikajících odborníků a perspektivních mladších a mladých politiků. Budu ještě hledat vynikající odborníky do týmu (stínové vlády) na dopravu, životní prostředí, školství a kulturu.

Ostatně kvalitní práce odborných týmů ještě zkvalitní naše parlamentní vystoupení. Myslím, že právě naše vystoupení ve sněmovně (zj. ke kauze D. Ratha, kauze Parkanová, církevním restitucím, změnám daňových zákonů atd.) veřejnost v posledních měsících zaznamenala. Je zábavné vidět, kterak se před nás v těch důležitých sněmovních debatách tlačí nudní řečníci ze zavedených parlamentních stran, ale zato s přednostním právem vystoupit. Myslím, že kontrast našich sněmovních vystoupení, většinou barvitých, a “standardních” řečníků je o to větší. A lidé pozorují důležité debaty ve sněmovně na ČT24 v řádech statisíců diváků. Když vidím velkou část vystoupení současných lídrů ČSSD, kteří si své parlamentní řeči prakticky vůbec nepřipravují a jen improvizují, jímá mě hrůza. Pro národní socialisty to ale není špatné. My se pečlivě připravujeme na každý opravdu politicky důležitý bod jednání ve sněmovně.

Nechci prozrazovat další detaily strategie politiky národních socialistů v příštích měsících. Využiji k jejich formulování a prosazení všech svých zkušeností a znalostí tak, aby se národní socialisté stali již v příštích sněmovních volbách středně velkou politickou stranou s podporou nad 10%.