Jiří Paroubek: Vzhůru k dalším odposlechům

Teď přičiním k tomuto tématu přece jen pár svých poznámek. Politická kariéra P. Béma skončila, ale to jsme všichni (i nepříliš zasvěcení) věděli i před zveřejněním odposlechů. V tom zásadním tedy zveřejnění u P. Béma nic nemění. Ptám se sebe i novinářů, zda vskutku existuje někdo tak hloupý a lhavý, že by dnes mohl říci, že nevěděl, jak to na pražské radnici v období let 2006 – 2010 chodilo. Novináři to přece dobře věděli, jen se jim o tom nechtělo psát. Že, pane Honzejku a ostatní… Proč asi. Máme přece svobodný tisk… Nevím, proč bych se měl do takového parforsního honu na dřívější, dnes padlé miláčky médií, měl zapojovat.

Za další. Možná by se někdo z analytičtěji uvažujících novinářů mohl zajímat o to, proč BIS (či ABL anebo někdo jiný) pořizovala a zveřejnila nahrávky Béma a Janouška namísto nahrávek Melčáka, Pohanky, Snítilého či Wolfa z doby, když vyjednavači Topolánkovy vlády s nimi vyjednávali o přestupu z opozičního do vládního tábora.

Pokud chce BIS národ opravdu pobavit, nechť zveřejní také kolekci těchto nahrávek. A k nim jako bonus přidá ještě nahrávky lobbistů z doby, která předcházela prezidentské volbě. Byla by to velká legranda. Proti tomu by byly odposlechy z linky Bém – Janoušek pouhým burským oříškem. Chce to zřejmě jen najít ochotného sponzora. Jistě se pak najde také médium ochotné odposlechy zveřejnit.

Chci novinářům, kteří se silně pohoršovali nad obsahem odposlechů, připomenout, kdy vlastně celý problém vznikl. Bylo to v době Topolánkovy vlády, když právě média – bez jakýchkoliv „čestných výjimek“ – přikryla postupně akvizice všech výše uvedených poslanců, kteří přeběhli postupně z řad opozice do vládního tábora. Média přikryla „nestandardní“ vznik a existenci pravicové vlády v lednu 2007 a v následujících dvou letech. A jaké bylo standardní řešení? Také ve volbách v Německu a Rakousku došlo v letech 2005 a 2006 ve volbách k remíze. Jako řešení však zvolili politici dvou největších politických stran v obou zemích velkou koalici. Česká pravice a pravicová média však chtěla docílit vznik pravicové vlády za každou cenu. O něco později média přikryla další faul „vládních sil“ kolem trestního stíhání prvního místopředsedy Topolánkovy vlády, J. Čunka. Byl machinacemi po ose nejvyšší státní zástupkyně Vesecká - P. Němec - místopředseda Nejvyššího soudu Kučera zbaven obvinění.

To vše byly politické fauly na červenou kartu. Nikdo ji nedostal a s jídlem roste chuť. Topolánek s Dalíkem přece byli jiná liga nežli „jen“ více méně lokálně působící Bém s Janouškem. M. Topolánek nemá dnes proč se nad P. Bémem pohoršovat. On opravdu ne!

Máme dnes vládu neomezených možností. Zpravodajská služba BIS se zřejmě při zadávání úkolů svým pracovníkům řídí přáními zákazníků svých pracovníků. Spokojený zákazník náš cíl, toť nové heslo BIS.

Dalík s Topolánkem ukázali české politice a politikům bezpečnou cestu do žumpy. Nicméně na V. Bártu a jeho stranu neomezených možností VV tihle dva borci prostě nemají. Ve VV bylo zřejmě součástí dobrého tónu šmírovat a nahrávat si své stranické kolegy. To je úžasné politické novátorství. A nejen si své kolegy pro své potěšení nahrát, ale pak „to“ také zveřejnit v médiích. Jinak řečeno, VV páchají v přímém přenosu politické harakiri. No, moc líto mně to ale není a proč by také mělo být.

Příští týden reality show opět pokračuje soudem s V. Bártou. Vláda by měla hodit ručník do ringu. Všem by se ulevilo.