Tusk, G20 a Gibraltar...

Nominace Donalda Tuska je výsledkem zákulisních evropských rozeher, které probíhaly od poloviny července, kdy Tuskovi post byl nabídnut.  V minulosti se sice o jeho možné kandidatuře hovořilo, ale nezdálo se to vážné. Mnozí to brali spíše jako vylepšování pozice na domácí scéně, které mají na svědomí zruční píáristé. Nakonec se však na polského premiéra pozornost soustředila reálně poté, co v Bruselu (či kde) rozhodli o tom, že komisařkou pro vnější záležitosti unie bude Italka Federica Mogheriniová. Politicky a geograficky se Tusk hodil, zvláště když má letitou podporu německé kancléřky Angely Merkelové, ke které vzhlíží s okázalou úctou. Němci konečně ani nemohli být proti, když CDU do politického postavení Tuska měla investovat nemálo marek a eur. A tak mohou jásat Poláci nejen ve Varšavě, ale i Berlín. Jiní se ale budou bát, aby tento muž, patřící mezi gdaňské liberály fascinované němectvím, neudělal nějakou neplechu. Tuskova nominace je ale příznačná v tom, že si Brusel vybral politika, pro kterého je odchod do evropské centrály vlastně vysvobozením z domácích skandálů, problémů vládnutí, prohry.

Nicméně Poláci mají nyní i další ambici. Na skončeném 24. Ekonomickém fóru v Krynici se mluvilo o tom, že by bylo spravedlivé, aby se Polsko stalo členem „elitního“ klubu G20, do kterého prý náleží mnohem přirozeněji než jiní stávající členové. Polští experti propagující takovou myšlenku vycházejí z „významné role Polska v Evropě“, která plyne zejména z vazeb v našem regionu. Připomínají, že podle takových kritérií je např. role Argentiny, Indonésie či Saudské Arábie nicotná. I v samotném Polsku však zaznívají realistické hlasy, že Varšava zkrátka na vstup do G20 šanci nemá. Nerealistické úvahy svým vyjádřením zchladil i James Roaf z Mezinárodního měnového fondu, když řekl: Neslyšel jsem, že by G20 uvažovalo o „aktualizaci“ svého složení. To není fotbalová liga, ze které by každoročně několik týmů sestupovalo a jiných avansovalo. Navzdory tomu některé sdělovací prostředky mají titulky: Experti nemají pochyb, Polsko má být v G20.

A když už jsme spolu s J. Roafem u fotbalu, připomeňme, že polská družina hraje v kvalifikaci o evropské mistrovství ve skupině „D“ a do kvalifikace vstoupila výsledkem, nad kterým jsou všichni uchváceni. Ještě poločas 1:0 tomu sice nenasvědčoval, ale na konci bylo na světelné tabuli 7:0. Čtyři branky dal Robert Lewandowski. Gibraltar byl pokořen. Zda polští fotbaloví „orli“ patří mezi světovou elitu se ovšem nerozhoduje v zápasech s trpaslíky, mnohem více naznačí 11. října zápas s Německem na Národním stadionu ve Varšavě. Pokud se nebude opakovat situace kvalifikačního zápasu pro mistrovství světa mezi fotbalisty Polska a Anglie, který musel být odložen, protože se z fotbalového trávníku stal regulérní bazén. Pořadatelé totiž při bouřkovém počasí včas nezatáhli nad stadionem střechu.

Svaté nadšení a národní souručenství, které se v posledních dnech ve Varšavě objevuje, vydrží ale nepříliš a dá se očekávat brzký návrat do „starých“ kolejí. Vedle tradičních hádek by do myslí polských politiků měl vstoupit také realismus. Navíc, když někteří si myslí, že by nebylo od věci zopakovat spanilou jízdu do Kremlu z počátku sedmnáctého století nebo bitvu o Varšavu a porážku bolševiků před téměř sto lety.  Je mně vcelku jedno, jak by dopadli v takovém dobrodružství Poláci. Avanturistická politika, nemám na mysli jen válečná dobrodružství, však může být škodlivá i pro nás a další okolní státy.