Ladislav Žák: Týden tolerance II.

Ramsau má dávnou tradici tolerance a údajně na jeho území vznikl první toleranční dům, tedy prostor, kde se mohli katolíci a evangelíci setkávat, poznávat, zahájit vzájemnou komunikaci, která teprve mohla vést ke vzájemné toleranci a dalšímu zlepšování vztahů.  Dnes je v tomto tolerančním domě radnice. Oba kněží zdůraznili, že podmínkou vzájemné tolerance je dostatek vůle na obou stranách, aby vůbec mohlo k nějaké toleranci a tolerování dojít. Směřovali postupně k tomu, zda a jak zaužívaný a úspěšný model tolerance aplikovat na současné „nově příchozí“, jak je nazývali. Vyslovili myšlenku, že podle jejich zkušeností „nově příchozí“ o žádnou toleranci nestojí a svým chováním ani žádnou vůli je tolerovat nevzbuzují. Bylo to řečeno s hlubokou lítostí a zároveň s nadějí, že se podaří najít nějakou novou kvalitu tolerančního prostoru, ve kterém bychom se dokázali s nově příchozími setkávat a hledat možnost, jak žít snad v dobrém sousedství, když ne v pospolitosti.Nešlo tedy zdalekao nějakou rezignaci,ale pouze o reálné konstatování stavu, kdy část nově příchozích aktivně rozvrací současná společenství, včetně školních, a požadují striktní respektování svých sebou přinesených pravidel, včetně náboženských. Ostatní „nově příchozí“, i když s tím nesouhlasí, mlčí a nedovolí si protestovat nebo dokonce podpořit instituce místa svého nového pobytu. Mají strach, že se s nimi agresivní část komunity „nově příchozích“ vypořádá po svém. Podle svého práva a většinou nožem.

Kdybych to měl shrnout, pak bych řekl, že na toleranci musí být vždy alespoň dva. Sebetolerance je jistě pěkná, snad i uspokojující, ale poněkud neplodná. Je patrné, že současné způsoby tolerance je možné shledat poněkud nešťastnými, a že jsme pro hledání nových podob ještě zdaleka nevykonali dost, stejně tak jako pro hledání prostorů, ve kterých se můžeme potkávat. Na druhé straně si musíme být jisti, že o nás na druhé straně vůbec někdo stojí, že nejsme po nově příchozí jen dočasné nutné zlo, které snad vymře, snad ho bude dokonce nutné zabít nebo alespoň zotročit. Bylo by hloupé usilovat o uznání tam, kde se nelze dočkat, a je lépe takového usilování zanechat dříve, než bude pozdě. Dovolím si jen poznámku v tom smyslu, že mne překvapily neosvětlené části historického centra nočního Salzburgu, které byly evidentně pod nadvládou nově příchozích, a pouhý vstup na ně a pokus si vyfotografovat nějaký objekt byl důvodem k agresi vůči nám. V Bruselu se mohou radovat, protože tu mají armádu obránců nedotknutelnosti panoramatu nočního Salzburgu. Určitě do té doby, než je noví příchozí vyhodí radostně do vzduchu, aby neurážely novou víru. To bude ochrana tak říkajíc na šrot…

Musím říci, že jsem neztratil zdaleka víru v to, že tolerance je ta správná cesta. To jediné,co mě děsí, je skutečnost, že naše domácí ani evropské elity nehledají cesty k tomu, jak novou kvalitu tolerance nastolit, ale jak vydělat na konfliktu kořenů a křídel, nikoliv jak využít to dobré, co jejich spojení může přinést.