Tančili jsme "rokenrol"

Doufala jsem, že se ta „proknížecí“ hysterie odehrává pouze v Praze, mezi našimi „umělci, vědci a významnými osobnostmi společenského života“ jak se psalo kdysi v komunistickém tisku. Ale když jsem potkávala známé a všichni udiveně kroutili hlavami, že nevolíme „knížete“, když začali spolužáci i na gymnaziu pokřikovat na vnučku „soudružko“, protože měla odvahu říci, že máma volí Zemana, bylo mě nanic...

Zvláště, když jsem si uvědomila, souvislosti. Němečtí sousedé totiž za války vyhrožovali mé mámě koncentrákem za její netajené názory na Hitlera, jejího bratra skopali sousedé, když prohlásil, že Hitler štěká jako jejich pes, takže se ze strachu před nimi raději ze Sudet odstěhovali, já jsem byla souzena v roce 1967 za hanobení prezidenta republiky A. Novotného, má dcera si dovolila u přijímacích pohovorů v roce 1987 říci, že do Socialistického svazu mládeže nevstoupí, ani po přijetí na vysokou školu, takže si dokončuje složitě vzdělání při zaměstnání a dvou dětech. A děti rodičů, kteří v minulosti bezesporu ty „správné názory a průkazy“ měly a studovat mohly v klidu a se vším pěkným, co k studentskému životu patří, nyní v hysterii, vyprovokované něčím zájmem, šikanují mou vnučku. Historie k pláči.

A protože tedy volby dopadly proti všemu očekávání, s obrovskou radostí, že žijeme v zemi, kde se většina lidí naučila myslet svou vlastní hlavou a šílenému tlaku sdělovacích prostředků odolala, jsme všichni na místním školním plese do rána tančili rokenrol.