ČSSD: Progresívní zdanění i pro velké firmy

Nemá smysl pokračovat v závodech ke dnu, kdy se konkurenceschopnost opírá jen o snižování daní a mezd – prohrajou všichni. Tato základní zkušenost z uplynulých let si konečně našla cestu do programových návrhů ČSSD. Daňová reforma v pojetí opozice chce posílit veřejné rozpočty nikoliv zběsilými škrty, které umrtvují nezbytné veřejné služby a nadhánějí stát privatizátorům, ale zvýšenými přijmy.

Složená daňová kvóta by se měla vrátit aspoň na úroveň roku 2008 (kdy ostatně ekonomika soustavně rostla a nezaměstnanost klesala víc než v následujícím období). Souhrn všech daní a sociálního pojistného by měl začínat na 36 procentech HDP. A víc by měli přispět ti, kdo na to mají. Zvyšování daňové kvóty by se odehrávalo na úkor nejvyšších příjmů (obnova progresívního zdanění) a nejziskovějších velkých firem (zavedení druhého pásma korporátních daní). V přímých daních, kam je třeba připsat i majetkové a ekologické daně, by se tedy mělo vybrat víc. DPH pro určitý okruh základních potřeb, kam patří zejména potraviny, léky a knihy, by mělo být naopak nižší.

Dokument Daňová politika ČSSD, vyrovnaný rozpočet a euro byl představen ve středu na dalším kole diskusních setkání odborníků. Zatím je k dispozici základní dokument, ale lze očekávat i zveřejnění přepisu diskuse na stránkách www.cssd.cz, kde už najdeme záznam diskuse k důchodové reformě z minulého týdne.

Ve stejnou dobu, kdy byl zveřejněn daňový návrh ČSSD, pronikly do tisku zprávy, že Kalousek musí sanovat nezvládnutý rozpočet dalšími obřími škrty ve školství, policii a bůhvíkde ještě. Efekt těchto škrtů je nejlépe zřejmý ze základního srovnání - za vlád ČSSD veřejný dluh zůstával pod úrovní 30 procent HDP, zatímco nyní se blíží ke 40 procentům HDP. Není to moc, ale je to o hodně víc. Zato hospodářství zamrzlo, přes všechna proroctví, že „budeme jen méně bohatnout“. Rozdíl mezi HDP z roku 2007 a 20010 v běžných cenách je tak malý, že jej nelze v procentech vyjádřit. Za čtyři roky nepřibylo nic. Jen škrty a poplatky.

Cílem ČSSD je návrat schodku do přijatelné úrovně ve výši 3 procent HDP už roku 2013. Vyrovnaného rozpočtu chce ČSSD dosáhnout o čtyři roky později, roku 2017. I když nepadlo rozhodnutí, kdy vstoupit do eurozóny, měli bychom následovat Švédsko a pokračovat v přípravách, abychom se mohli rozhodnout ve chvíli, kdy se taková příležitost naskytne. Není to nic proti podnikání, jak potvrzuje švédský příklad.

Kalouskův střednědobý rozpočet usiluje o návrat do maastrichtských kritérií ve stejné době, ale bude k tomu potřebovat škrty v příštích dvou letech ve výši 75 miliard korun (nejmíň). Topolánek přebíral firmu roku 2007 se zanedbatelným schodkem veřejných financí ve výši 0,7 procenta HDP. Nečasova vláda zatím bojuje proti „Řecku“ schodky 5,8 procenta (2009) a 4,8 procenta (2010). Dál to bude docela drsné, protože už letos se nepříjemně rozevírá mezera mezi tím, co by chtěl Kalousek vybrat a co se skutečně vybrat podařilo. Navíc na jaře ještě mohl lepit díry mezi svými reformními sny a chmurnou realitou pár miliardami z evropských fondů. Mezitím se však rozšířila pověst Česka jako beznadějně zkorumpované země, kam EU prostě peníze vydat nesmí, takže mezera mezi potřebami rozpočtů a ořezaných zdrojů lépe vynikne. V dalším období k tomu přispěje také hazardérská daňová reforma trojkolky, která se pokouší nalákat voliče na rozšiřování švarcsystému, tedy počtu skrytých zaměstnanců, kteří nemusí platit daně. Je ovšem otázka, jestli si lidé víc všimnou pár ušetřených korun, nebo toho, že jim přes ulici zavřeli školu.

Do hry se vrací – dost okleštěný – návrh ČSSD na majetková přiznání („přiznání k registrovanému majetku“). Týkalo by se ročního příjmu přes 5 milionů v penězích nebo jiného majetku na 20 milionů za rok. Kdo nedokáže, že příjem byl zdaněn, zaplatí 76 procent (další číslo do diskuse). Regulérní daň z příjmů právnických osob by se měla zvednout ze současných 19 na 21 procent, ale pro velké firmy z oboru finančnictví, energetiky a telekomunikací by byla zavedena druhá sazba 30 procent. Nejde o daňové průkopnictví, dvě sazby mají i jinde – v Británii, Španělsku či Nizozemí. ČSSD také neodmítá myšlenku sjednocení korporátní daně v EU, přinejmenším jejího základu. Podporuje Tobinovu daň (daň z finančních služeb) i jako možný přímý příjem EU. Nezmiňuje se však o zavedení DPH z finančních služeb, což je neprávem opomíjené diskusní téma.

Progresívní daň z příjmu je prosazována i jako symbol sociální soudržnosti a solidarity mezi bohatými a chudými. Jde tedy o víc než nějakých 6 miliard korun, které by to mohlo podle té nejmírnější varianty přinést, píše se v návrhu (a uvažována je zřejmě původní nejmírnější varianta 24 procent). ČSSD je proti zdanění benefitů s argumentem, že se nelze soustřeďovat jen na daňové výjimky u zaměstnanců, zvlášť když hrozí větší škoda, než kolik se vybere. Zdanění OSVČ by mělo být nadále zvýhodněno, ale méně než dosud. Objevuje se návrh zvýšit podíl mzdy v příjmu OSVČ na 60 procent z dosavadních 50 procent. Nebo naopak snížit paušály o deset procentních bodů. Ostatně, OSVČ nejvíc dusí korupce, kdy ze zakázek podstatná část někde zmizí a není co zdanit.

Podíl majetkových daní (z převodu nemovitostí, dědickou a darovací daň, daň z nemovitostí) máme nejnižší v OECD, což je dalším přicukrováním kořisti horních deseti tisíc. Slevu z vyšší sazby lze navrhnout pro zateplené budovy. Chaos v DPH by měl skončit, snížená sazba je žádoucí, ale cifry jsou k diskusi (10 % a 20 % ?). Přitlačit mohou kuřáci a rumrádi, ale u nafty a benzínu už ztrácí zvyšování spotřební daně smysl.

Mohu-li poradit – lepší je daň z uhlíku nebo rychlejší zpřísňování předpisů pro spotřebu u nových vozů. Mimochodem, Volkswagen se teď stal terčem partyzánského útoku Greenpeace na YouTube. Zelená guerilla převzala originální motiv Hvězdných válek z  reklamního šotu Volkswagenu, ale obrací ho proti firmě. Chce dosáhnout toho, aby VW přestal platit lobbisty, kteří brzdí zpřísnění národních plánů na snížení spotřeby uhlíku.

Zdanění hazardu je populární téma, to návrh socdem obsahuje, ale neunikne pozornosti ani postoj k regulaci hazardu, a tam se láme chleba. Ekologické daně a vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie představuje další souboj se současným trendem, ale ani zde není v ČSSD zřejmě dobojováno. Ocenění si zaslouží velice hodnotný příslib podpory obnovitelného tepla. To může být nejdůležitější stimul pro rozběh decentralizace, opřené o budování energetické soběstačnosti obcí. Pro centralizované teplárny a uhlobarony to však může znamenat, že poslední bitva vzplála.

Stabilita, věrohodnost a předvídatelnost jsou hesla, které si návrh přichystal na konec. Jsme si vědomi, že stabilita a předvídatelnost daňového systému je hodnotou sama o sobě, zdůrazňují autoři Jan Havel a Jan Mládek s národohospodářskou komisí ČSSD za zády a mluví z duše všem těm, kdo budou letos kupovat drahé programátorské služby na to, aby jim z účetních programů odstranily nedávno zavedený superhrubý nesmysl. Snad se stability a předvídatelnosti dožijeme. Přispět k tomu můžeme soustředěním připomínek na adresu novyprogram@socdem.cz. Ať je to z jedné vody a nafurt.