Nečas svými výroky na adresu odborů připomíná barona Larische

Včera navečer jsem měl možnost besedovat s několika mě blízkými lidmi. Řeč se samozřejmě stočila na připravovanou pondělní stávku. Skutečnost, že mí spolubesedníci akci odmítali nepřekvapila. Jsou to vesměs Pražáci, do zaměstnání dojíždějí. Co překvapilo, byla razance jejich odmítání. Petr Nečas by z nich měl radost. A předesílám, že jde o zcela obyčejné lidi. Žádní podnikatelé, příslušníci vyvolené kasty, nic takového. Naopak, mnozí z nich se potýkají s tím, jak zajistit důstojný život. A přesto spílali odborářům, tvrdili, že jsou jejími rukojmími, že odbory za ně nemluví a co zaujalo nejvíce - že s požadavky odoborů se neztotožňují, neb reformy jsou nevyhnutelné, jinak skončíme, jak v Řecku! To vše mysleli naprosto vážně a o své pravdě byli přesvědčeni, k tomu ještě obligátní slova o tom, že premiér Nečas je slušný člověk a Kaliousek dělá vše, aby náš stát své dluhy nezvyšoval.

Argumentům přístupni nebyli, tvrdili, že kromě vládních kroků nikde nečetli žádné alternativní řešení a že to prostě neexistuje. Definitivně mě odzbrojili, že politika je nezajímá a tak je ta diskuse vlastně obtěžuje a kazí náladu!

Taková je skutečnost, a protože o ni vím, střetávám se s ní, trápím se tím. Někde jsem narazil na slova profesorky Dvořákové. Řekla, že stávka ukáže, kdo ještě podporuje vládu. Obávám se, že takových nebude málo! Tak daleko jsme po dvaeti ltech budování nové společnosti došli - obloukem zpět k normalizačním letům. Smutné konstatování. A viníci? Všichni my, kteří neděláme stále dost k tomu, abychom dokázali z naprosto věrohodných úst lidem nabídnout alternativu, které by věřili.