Co tě neposílí, to tě zabije

Česko je teď druhé v průměrném denním počtu zemřelých na Covid-19 za poslední týden. Vede Portugalsko se skoro 130 zemřelými, což je o padesát víc, než vykazuje Česko. Naše země v tuto chvíli patří také mezi čtyři země s nejvyšším celkovým počtem úmrtí na Covid-19 na milion obyvatel od začátku pandemie a je jen nepatrně za britskými 1700 nebo Slovinských 1750. Jen Belgie s 1870 je trochu výše, avšak tam už denní průměr úmrtí za poslední týden klesl na 22, a méně denních úmrtí než my mají i zbylé dvě země v žebříčku nad námi. Jako vedoucí dvojka tedy zůstaneme my a Portugalsko. Také v Americe se už vzestup zastavil, ale ti mají volby za sebou.
Naše prvenství v koronáči nás nepřišlo zrovna levně. Pozoruhodné je, že Česko kraluje i ve výdajích na nejrůznější pandemické záchranné a podpůrné programy. Přesná srovnání sice nemám po ruce, ale podle prosincové zprávy OECD se zvedne celková zadluženost veřejných institucí ČR (general government debt) až o polovinu, z výchozích 30 procent HDP (2019) na 45 procent (2021). Možná to dopadne o něco líp, předběžný odhad hospodářského poklesu v loňském roce podle ČSÚ (-5,0 %) byl výrazně menší, než se očekávalo. Celková hladina dluhu zůstane velice dobrá, ale nepřehlížejme fakt, že vydáváme více než jiní, a přitom se topíme hlouběji než jiní. Něco tu nehraje. Vypadá to na zásadní selhání řídících mechanismů.
Může to být i tím, že vláda je trochu roztěkaná, protože do pandemie, ve které umírají lidi, se vklínil náš volební rok, který smrtelně ohrožuje strany v pásmu sestupu. Prezident Miloš Zeman podnikl hrdinský pokus přinutit opozici, ať tedy řekne, co by dělala lépe, a zpestřil zákaz shromažďování startem volební kampaně. Ale protože takových šéfů tady máme víc, Ústavní soud kontroval rozcupováním volebního zákona, aby volby byly lepší, nebo (pravděpodobněji) žádné. A zaujal výhrůžné postavení vůči reptající vládě, že se možná podívá i na ta její nouzová opatření, která jsou „ústavně na hraně“.
Vedle známého – „co tě nezabije, to tě posílí“ – se tak začíná vnucovat stále neodbytněji úvaha, zda v době koronáče neplatí tahle logika i opačně: Co tě neposílí, to tě zabije.
Na první pohled to vypadá jako sbírka manažerských selhání. Pozorně čtu příspěvky pana „luise“ na našem blogu (luis příspěvky), když reaguje na plošnou státní pomoc bez ohledu na dlouhodobou hospodářskou politiku státu. Píše, že ve zprávách o vládní pomoci by raději viděl následující věty:
„Vláda rozhodla o pomoci všem daňovým poplatníkům v ČR podle výše odvedených pojištění a daní za zaměstnance v posledních dvou letech". Další pomocná kritéria mají vliv na odstupňování pomoci – členění podle oborů, kupř. výše čistého zisku na pracovníka, nárůst investic a nárůst mzdových nákladů v posledních dvou letech, index exportu a další.
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/titulky-titulky
V politickém lomozu, který charakterizuje naši dobu, však pokus o racionální debatu beznadějně zaniká. Proto považuji manažerská selhání jen za symptom daleko závažnější slabiny našeho státu, kterou je demokratický deficit.
Když si vzpomenu, jak jsme cinkali klíči, moc se nemluvilo tom, že chceme rychle zbohatnout a mít fára jako v Americe. Hlavním podnětem byla touha, aby s námi stát nemluvil jen prostřednictvím pendreků a stříkaček a lidé mohli svobodně volit a odvolávat své zástupce. Abychom neměli postavení vazebně stíhaných pracujících s povinností souhlasit a jásat. Chtěli jsme demokracii. Je to jako se svobodou slova, když ji máte, získáte všechno, ale když ji nemáte, o všechno přijdete.
O svobodu slova jsme přišli velice rychle, prodali jsme ji. Nahradila ji svoboda podnikání se slovem. Už se neprodávají noviny, ale reklama. Kdo nevydělá, zahyne. Také televize začala vnímat svoji funkci jako koncentrátor pozornosti na reklamní sdělení. Než oční bulvy poulené nad seriálem uskočí před zprávou o vyčistění do čista, je to tam.
První demokratický akt představovalo odvolávání poslanců Federálního shromáždění, které jsme nechtěli. Chodil jsem také hulákat před budovu, ve které je dneska muzeum, a projíždějící auta nás podporovala troubením. Poslanci skutečně začali odcházet a místo nich tam byli najmenováni jiní. Brzy na to bylo Federální shromáždění rozpouštěno i s celou republikou. Poslancům, kteří pro rozdělení ČSFR hlasovali a ocitli se bez práce, byla nabídnuta trafika v Senátu.
Takhle přímočaře to nakonec nedopadlo, až po letech byl skutečně Senát naplněn a dělo se to volbami. Přesto byl obecně vnímán jako zbytečná instituce, která měla jen usnadnit jedno hlasování. Tomu odpovídá obvyklá volební účast. Například v druhém kole senátních voleb 2020 bylo odevzdáno 450 tisíc platných hlasů, zatímco voličské seznamy obsahovaly 2 700 tisíc jmen (volí se třetina senátorů, hlasuje třetina celkového počtu občanů s volebním právem). Účast tedy činila méně než 17 procent.
Zatím mluvíme jen o voličích, ale důsledky politik postihují i občany bez volebního práva, například děti a puberťáky. Kolik těch bezprávných je? Ve sněmovních volbách roku 2017 bylo zaregistrováno 8,4 milionu voličů z 10,5 milionu občanů. Hlasovat nesmí pětina občanů pod věkovou hranicí. Kdybychom tedy loňskou senátní volební účast vynásobili stejným koeficientem, o Senát se v druhém kole zajímalo jen necelých 14 procent občanů. A protože výsledky byly často velice těsné, uspěla tak polovina hlasů. Za tím, že tam sedí zrovna tihle konkrétní senátoři, stojí jen 7 – 8 procent z celkového počtu občanů. Takhle se za totáče odhadovala reálná podpora komunistů, kdyby byly svobodné volby.
Pokud ještě někdy v ČR nějaké volby budou, budou podle podmínek Senátu, protože ten nesmí být při schvalování volebního zákona přehlasován. Obecně se jedná o usnadnění skoku přes volební práh, který už nemá být ve výši 5 procent hlasů pro toho posledního. V koalici mohou být i naprostí trpaslíci. Až se pak bude po volbách sestavovat vláda, musí se přizpůsobit. Když nepřistoupí na požadavky těch nejmenších a nejagresívnějších, nebude mít ten jeden nebo dva hlasy navíc.
Takhle to chodí v Izraeli, a není boha jak by z toho vybředli. Ale očkují rychle, takže až budou mít čtvrté volby během jediného roku, budou možná aspoň z toho koronáče venku.
V ČR vznikl tento proces prohloubení demokracie z podnětu senátorů a teď bude v parlamentu taky senátory kontrolován. Senát je oporou opozice, takže vláda musí být krotká, jinak se nedohodne. Manažerské možnosti tlumení pandemie musí ustoupit potřebám politické exhibice, kdy se nepočítají mrtví, ale hlasy. Nechci nikomu nic podsouvat, ale vládě ve volbách pomůže úspěch opatření, kdežto opozice má naopak více šancí, když vláda selže.
Nahoře je lomoz, ale občan aby držel hubu a krok. Huba není pod rouškou vidět a krok držíme bez pohybu, aby se ten prevít přestal šířit. Prevít ovšem neví, že se o jeho osudu bude hlasovat, takže není jasné, zda se podle výsledku zařídí.
Koronaviru se v zemi daří a nemocná je i naše demokracie. Změna je nutná, dokonce zásadní. Mohl bych tu rozvíjet teorie o blahodárné úloze přímé demokracie, zejména na nižší úrovni, ale začít by se dalo zrušením Senátu. Klidně vsadím na to, že kdo si to dá do volebního programu, bude mít úspěch. Přirozeně, je tu zamlčený předpoklad, že se voleb dožil.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1727x přečteno
Komentáře
"...V politickém lomozu, který charakterizuje naši dobu, však pokus o racionální debatu beznadějně zaniká...."
Hodně napovídající titulek v méédiích z poslední doby to potvrzuje: "Exministr Pilný odchází z ANO. Místo diskuse na mě uvalili karanténu, stěžuje si" [ https://www.novinky.cz/domaci/clanek/pilny-odchazi-z-ano-misto-diskuse-na-me-uvalili-karantenu-stezuje-si-40351213].
Tak jako vláda od loňského léta tiše rezignovala na nedovolení růstu počtu mrtvých nad nezbytnou míru a věnuje se jiným cílům, stejně tak tiše rezignovala řada autorů podložených návrhů na jejich nabízení a prosazování ve snaze pomoci českému národu a českému státu.
Situaci mění to, že taková manažerská "esa" (uvozovkování myšleno skutečně jako výraz respektu), jako pan Pilný, nechtějí statovat tam, kde nikdo nechce, aby účinně pomohli. Chápu to jako jejich sdělení veřejnosti, že nemají "kačení žaludek, který stráví vše" na to , aby strávili bez újmy výsledky "neschopných" (to je naopak myšleno jako milosrdně nepřesný eufemismus) diletantů u vesla. Otevřeně to říkají, což svědčí o tom, že mají kus cti v těle. Všichni (a já v první řadě) chápou, že za neschopnost jiných je nemůže nikdo činit zodpovědným.
Ta neschonost je totiž všeobjímající a neohraničená (a že ještě před rokem jsem takto odsudečný nebyl, asi nebude příčina jen ve mně - kupř. příspěvek z konce března Plujme dál... | Blogy Vaše Věc (parlamentnilisty.cz)):
- Neschopnost určit dlouhodobý hlavní cíl
- Neschopnost zvolit pro něj účelnou strategii (to je pro ně jenom zamlžující marketingově vhodné slovo)
- Neschopnost vymezit rámec pro uskutečnění této strategie v nových podmínkách
- Neschopnost kvalifikovaně posoudit téměř vše, co se nabízí ze stran oponentů či odborníků (když už vlastní týmy poradců a kohorta napojených - či napájených ?) - "odborníků" jsou neplodné - zmetek není plod, pro to se užívá pojmu "abortus") a vhodně je začlenit do provádění strategie nebo otevřeně odmítnout na základě srozumitelných argumentů.
- Neschopnost vyhodnotit neúčinnost jednotlivých aktivit, které odčerpávají zdroje, zaměřují úsilí směrem mimo hlavní cíl a rázně je ukončit.
- Neschopnost udržovat tým v pozadí, který by měl přehled o situaci, když už toho sami schopni nejsou; můj dojem je, že nikdo z nich neumí ani posoudit kvalifikovaně nesložité informace - jakoby ani neměl čím
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tradičně kvalitní syntéza. Shrnuje však mnoho různordých problémů, z nichž jeden každý by vyčerpal k smrti tým analytiků. A to by ještě bylo daleko k realizaci.
Zkusme alespoň povrchně rozebrat kousky červené nitě tohoto příspěvku. Kupř.: "...Vypadá to na zásadní selhání řídících mechanismů...", "...sbírka manažerských selhání...", "...demokratický deficit...".
Asi nepřekvapí, že se nejprve porvu s češtinou: Když deficit, tak deficit čeho?...Pokud deficit demokracie, tak kolik jí chybí?... Co konkrétně jí chybí?... Vyjděme z toho že nevím. A tak otrávím trochu vzduch citováním z Wikipedie "Demokracie, chápaná jako „vláda lidu“,...je forma vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd.) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují určuje ústava. Může to být demokracie přímá, kde občané hlasováním rozhodují o jednotlivých otázkách (zákonech, rozhodnutích, rozpočtech atd.), zastupitelská či nepřímá, kde k tomu zmocňují své zastupitele (poslance atd.), nebo kombinovaná, kde se užívají oba postupy."
Autoři podobných definic mají stoprocentní pravdu - ze svého hlediska nesporně. Z mého hlediska nepoučitelného laika však považuji tyto a další rysy (způsob volby, počet zástupců, soudy.. ) za pouhé ingredience či jen projevy konkrétní formy demokracie (aniž by existovala garance, že forma slouží obsahu a nepopírá podstatu demokracie).
Ryzí substance demokracie je dle mého názoru zcela odlišná. A sice
A) prosazení (vynechávám záměrně slovo "oprávněných") zájmů všech vrstev společnosti i všech jednotlivců (i těch, kteří se od podílu na rozhodování distancují)
B) sladění těchto zájmů, kdy ochrana i rozvoj jednotlivců je podřízena ochraně a zájmu společnosti, avšak nikdy v protikladu(kdo inklinuje k technicistnímu stylu, rád by to četl takto: integrál vah jednotlivých zájmů může růst jen tehdy, pokud integrál vah jednotlivých omezení roste pomaleji) navzájem i z hlediska proveditelnosti
C) existence zpětné vazby a to jen takové, o níž lze říci, že je
- přímá zpětná vazba (mimimum mezičlánků od "řídicí" informace směrem dolu k účinné "trestající" či "odměňující" akci směrem nahoru).
- nesložitá zpětná vazba (tj. logická a jednoduše pochopitelná - ale stejně tak i jednoduše fungující navazující vztahy)
- rychlá zpětná vazba (to třeba volby nejsou ani náhodou, rychlost je největší problém, protože souvisí s přirozenou tendencí člověka po delší době věci chápat odlišně, zapomínat a nechat to podstatné přehlušit naléhavým apelem (předvolebními sliby) atd. Problém rychlosti zpětné vazby je řešitelný snad mj.
- využitím analogií, které zakládají důvěru: tedy pokud politik pravidelně neselhává u problémů s možností okamžité zpětné vazby, je větší než nulová šance, že se osvědčí i tam, kde pomalá zpětná vazba nedovoluje okamžitou korekci jeho postojů a jednání.
- vyspělostí hlídacích psů demokracie [tady je ovšem značný deficit ve výcviku psů; ani jejich genetické předpoklady nejsou zázračné bez ohledu na plemeno a většinou vše ještě zhorší jejich stav v důsledku neregulace tzv. množíren psů (naštěstí od pondělí 1. února vstupuje platnost novela zákona na ochranu zvířat proti týrání. Do legislativy nově přibyla definice pojmu množírna. Zákon upravuje podmínky prodeje zvířat i jejich množení. Jde o další krok v boji proti problematickým chovatelům.). Vyhnu se názorným příkladům.
- technologicky, ale to se shora neprosadí
- nezkreslená (a vylučující "mlžení") zpětná vazba
Pokud v těchto parametrech je lepší jiný než demokratický systém, je to ostuda toho demokratického systému, tedy jeho realizátorů.
Ne, jistěže to není odpověď na příčiny, uváděné v příspěvku. Ale jen ilustruje moji představu o tom, že tam, kde ryzí podstata demokracie reziví, je nekonečně velký, neuchopitelný (mnozí by řekli až zakřivený) prostor pro zmatek, ledabylost, dovedně skrývanou - sice všestrannou, nicméně přece jen - nechopnost. [ Dost. Nemusím to být zrovna já, kdo tento seznam dokončí. ]. V příspěvku uvedená tvrzení "...Vypadá to na zásadní selhání řídících mechanismů...", "...sbírka manažerských selhání..." jsou dle mého soudu jen projevem a důsledkem uvedeného - nikoliv prvotní příčinou tristního způsobu řešení takových věcí jako je epidemie. Tudíž to i naznačuje, odkud je třeba léčbu nenápadně začít .
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.