Fotbal chvílemi plakal

Slavia v kombinované sestavě s přehledem zvítězila se Servettem Ženeva, klubem postrádajícím pohárové zkušenosti. Sparta i přes komplikovanější závěr přehrála kyperský Limassol. A Plzeň s trochou štěstí, ale zcela zaslouženě zvítězila nejtěsnějším rozdílem nad klubem z Kosova.

To, co je výtečné a co vyplývá z těchto vítězství a z nadějně rozehraných bojů ve skupinách, jednak Evropské ligy a také Konferenční ligy, je to, že český fotbal má v soutěžích tři týmy, které můžou ještě velmi výrazně přispět ke zvýšení koeficientu, ze kterého se pro soutěže UEFA vypočítává počet klubů, které vstupují následně do evropských pohárových soutěží. Ale zejména může dojít díky dobrému vývoji koeficientu až k přímému nasazení českého mistra ligy přímo do skupiny v lize šampionů. V podstatě během dvou let. A to by pochopitelně posílilo prestiž českého fotbalu a také možnosti jednotlivých klubů. Protože zejména špičkové české kluby by byly zajímavější pro nadějné zahraniční hráče. A samozřejmě také špičkoví čeští hráči ve špičkových zahraničních ligách mohou získat angažmá za lepších podmínek. Také za velké peníze. Podobně jako to dělá řadu let chorvatské Dinamo Záhřeb.

Tedy evropský týden se českému fotbalu povedl a vše směřovalo k nejstaršímu fotbalovému derby Slavia - Sparta. Ten, kdo očekával něco jiného než lítý boj, musel být zklamán.

Sleduji český fotbal od dětských let a samozřejmě naprostou většinu derby mezi Spartou a Slavií od roku 1962 jsem viděl na vlastní oči anebo prostřednictvím televize.

Mezi mými přáteli jsou jak příznivci Sparty, tak i Slavie a už v dětských letech jsme se naučili respektovat i ten druhý klub, který je vlastně rivalem toho mého oblíbeného klubu. A tak jsem nepochopil některé výlevy výstředního fandovství u nejbojovějších příznivců Slavie.

A bohužel olej do ohně přilil také šéf představenstva Slavie, J, Tvrdík. Bohužel. Myslím si nicméně, že družina J. Trpišovského (tím myslím celý realizační tým tohoto mimořádného trenéra) a Jaroslav Tvrdík odvádějí se Slavií výtečnou práci. Trpišovský a spol. na sportovním poli, Jaroslav Tvrdík v oblasti marketinku, organizace a financí. Nechci se věnovat všem těmto oblastem, ale pokud jde o marketing, Slavia nastoupila správnou cestu, pokud jde o snahu získat co největší podporu mezi mládeží a mladými lidmi vůbec pro svůj tým.

Nedávno zveřejněný průzkum ukazuje, že fanoušků Sparty mezi českou veřejností je o něco více nežli fanoušků Slavie (18% : 14%). Domnívám se, že pokud Jindřich  Trpišovský a jeho tým a také Jaroslav Tvrdík budou dále pokračovat ve své práci s trpělivostí, s nadhledem a elegancí jako dosud, mohou se zhruba během 7 -10 let stát fanoušci Slavie těmi nejpočetnějšími v zemi.

Faktem je, že Sparta se do určité míry poučila z postupu Slavie, jak při akvizicích hráčů, tak při angažování trenérského týmu. Nicméně je to myslím už třetí derby během roku, po kterém hráči Sparty, její realizační tým i fanoušci bouřlivě oslavovali úspěch. Ve dvou případech remízy, které získali v dlouhém a možná diskutabilním nastavení, jednou díky vlastnímu gólu Slavie a podruhé i potřetí díky pokutovému kopu v posledních sekundách nastavení.

Je tedy podle mého názoru stále ještě určitý rozdíl v kvalitě mezi oběma týmy. Hráči Sparty tentokrát šli do utkání s velkou asertivitou ba až agresivitou. Zákroky Kuchty, Olatunjiho a Preciada, byly opravdu na hranici, kde začíná nefér hra. A rozhodčí  Szikszay, kterého já osobně považuji za jednoho z nejlepších ligových rozhodčí, velmi naivně ponechal zejména Olatunjiho a Kuchtu dlouho bez žluté karty. To se vymstilo v dalším průběhu zápasu. Zákrok Ekvádorce Preciada na slávistu Provoda, kdy přemotivovaný sparťanský hráč šel vysloveně po noze soupeře, volal po okamžitém vyloučení. A pokud tento hráč v situaci, která předcházela penaltě Slavie, fauloval slávistu Tijaniho zezadu po obdržení první žluté karty v prvním poločase, měl obdržet druhou žlutou kartu a měl po penaltě nuceně odejít ze hřiště. To vše byly momenty, které způsobily další zkraty hráčů.

Nikdo z realizačního týmu Slavie na jaře nepřipomínal, že Sparta prakticky ve všech zápasech, a nejmarkantnější to bylo při ligovém zápase v Liberci, rozhodla tyto mače pokutovými kopy. Anebo naopak se pokutové kopy proti ní i po evidentních zákrocích, které si o to říkaly, nakonec nekopaly (ruka Kairinena v Olomouci). Nikdo z vedení Slavie ani nešpitl, že by snad závěr ligy byl neregulérní. Nakonec Sparta i Slavia měly po skončení ligy stejný počet bodů. Takže nezaujatý pozorovatel by si mohl bez velké nadsázky myslet, že o titulu rozhodla „třetí síla“. Tedy rozhodčí.

V závěru utkání došlo k vážným incidentům, kdy horké hlavy z obou stran se pustily do křížku. Vyviňovat jednoho z kapitánů, v tomto případě kapitána Sparty Krejčího, že je snad obětí slávistického kapitána Bořila, je jen příklad fotbalového stranictví. Samozřejmě, že ztráta Bořila pro Slavii v dalších zápasech nebude tak těžko zkousnutelná pro Slavii, jako ztráta Krejčího pro Spartu. Ale Krejčí je něco jako recidivista. Vždyť už v tomto ročníku ligy byl vyloučen. Každý incident, který se strhne při zápasech Sparty má společného jmenovatele. Účast Krejčího.

Slavia se v závěru zápasu stáhla a čekala jen na brejky, což se jí konec konců i povedlo, kdy po vysunutí Chytila dostala Sparta druhý gól. Nicméně po opakování situace v samém zárodku VAR konstatoval, asi správně, že v pokutovém území Slavie se míče dotkl rukou, vytrčenou od těla slavisticky stoper Ogbu.

Bude dobré, těm, kdo trpí ztrátou paměti, připomenout,  že úplně stejnou, možná viditelnější ruku, měl na jaře ve vlastním vápně záložník Sparty Kairinen v Olomouci. Nicméně penalta se nepískala.

Rozhodčí Szikszay udělal mnoho chyb. Již na začátku zápasu si měl zjednat respekt. Nemohu se zbavit dojmu, že tvrdé napadání ze strany Sparty rozehrávky Slavie mělo kombinační hru Slavie rozbít a tomu mohl rozhodčí zabránit, kdyby již první ostré zákroky adekvátním způsobem potrestal. Vzpomínám si, jak přesně před rokem brazilský stoper Slavie Santos fauloval v Plzni při zápase v prvních minutách v pokutovém území hráče Plzně a byl vyloučen. A Plzeň proměnila pokutový kop. Ve včerejším zápase ekvádorský borec Preciado v barvách Sparty, kterému zjevně docházely síly, fauloval zezadu Tijaniho, následovala desítka a jinak nic. Rozhodčí sice u nás už neřídí mistr Berbr, ale nelze se zbavit dojmu, že berbrovské rozhodování přetrvává. A také některá média by měla mírnit hormony. Dělat k z kapitána Sparta Krejčího oběť a beránka, který byl vyprovokován, napaden a vlastně se jen bránil o hlavu menšímu Bořilovi, je pokusem presovat komisi rozhodčích, aby trest pro Krejčího byl co nejnižší. A naopak, aby byl Bořil nejlépe za zvuku tamtamů odveden k obětnímu kůlu k popravě.

Možná při příštím derby by bylo dobré se vrátit k praxi nezávislého zahraničního rozhodčího.

Jiří Paroubek

Foto: Kapitán Slavie Jan Bořil