Jiří Paroubek: Jak Miloš Zeman s teroristy bojoval, až dobojoval

Boj s terorismem měl být vlajkovou lodí zahraniční politiky nového prezidenta České republiky. Prohlášení na toto téma se v posledním půlroce z Hradu sypala jako z rohu hojnosti. Dopadlo to ovšem podobně jako jeho proklamované „evropanství“ – tedy podle známého výroku Jelcinova letitého premiéra Viktora Černomyrdina o první čečenské válce: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky“.

Příležitost reálně a razantně vstoupit do boje s terorismem měl M. Zeman hned po své inauguraci. V té době, tzn. v březnu t. r., totiž už dva roky probíhala válka v Sýrii, v níž jednou z bojujících stran jsou různá islamistická, nepochybně teroristická, uskupení. Čelila jim – a nejen jim – pouze syrská armáda, jejímž vrchním velitelem byl a stále je prezident Bašár Asad.

Jestliže zapojení mezinárodních teroristů, včetně prvků Al Kaidy, nebylo v počátcích protiasadovského povstání (únor 2011) moc patrné, pak v době nástupu M. Zemana do úřadu už bylo zcela jednoznačné. Od nástupu do funkce jsme však od něj až dodnes o nutnosti bojovat s teroristy v Sýrii neslyšeli ani slovo. Vlastně jsme od něj o Sýrii neslyšeli vůbec nic – byť to je dnes ve světě nejdůležitější terén boje s tímto globálním fenoménem. Po období mlčení však přišlo vyvrcholení, jímž své „válce s terorem“ nasadil v těchto dnech prezident korunu. Totiž prohlášením, že nechce v syrském konfliktu podporovat ani jednu stranu - ani „diktátora“ Asada ani teroristy bojující proti němu.

M. Zeman někdy hledal a asi stále hledá ve Spojených státech inspiraci. Může si proto myslet, že něco podobného řekl o bin Ládinovi prezident Bush. Bushova „nepodpora“ šéfovi Al Kaidy by jistě byla pikantní. Ale Bush ml. nikdy nic takového neřekl. Zato u nás tento Zemanův výrok jindy tak „ostražitá“ média nezaujal.

Český prezident neučinil ani další věci, kterými mohl materializovat svůj zájem bojovat proti tomuto zlu. Neodsoudil vyzbrojování teroristů v Sýrii arabskými monarchiemi z Perského zálivu. Ani Turecko za distribuci zbraní povstalcům i teroristům, nejspíše z „tichého“ pověření NATO. Držel bobříka mlčení, když Britové letos na jaře znásilňovali a v konečném důsledku úspěšně znásilnili členské země EU a neumožnili prodloužení zbraňového embarga vůči Sýrii. S velmi britským arogantním vysvětlením, že zbraně půjdou jen povstalcům, nikoli teroristům.

Že by se rodila „Zemanova doktrína války s terorem“? Její podstata, jak je už dnes vidět, spočívá v „nepodpoře“ teroristů. I v tom, že slovně bude hlava našeho státu proti teroristům bouřit, ale reálně proti nim nic neudělá. Tedy nikoliv proti těm v Sýrii. Ty drasticky „potrestá“ tím, že je „nepodpoří.“ A dál se uvidí.

Že přeháním? Posuďte sami: za teroristy označil svého času tehdejší český premiér Zeman příslušníky Kosovské osvobozenecké armády (UCK). Bravo, potlesk. Původně byli tito hoši s krvavýma rukama teroristy i pro Washington. Jenže Clinton pak udělal veletoč a z teroristů se přes noc stali bojovníci za lidská práva. Příslušníci někdejší UCK jsou dnes „díky“ politice demokratických zemí Západu „kádrovou základnou“ politického vedení nezávislého Kosova. Mimochodem - jejich velitelé, až na zanedbatelné výjimky, se u haagského Tribunálu dočkali vesměs osvobozujících rozsudků. Miloš Zeman se o nezávislém Kosovu před časem vyjádřil jako o státu narkotrafikantů a gangsterů. Jenže těmito deklaracemi jeho „boj s terorismem“, tentokrát kosovsko-albánským, zase skončil. Přitom mohl udělat nemálo: třeba zaúkolovat svou vládu SPOZ, dnes už v demisi, aby uzavřela české velvyslanectví v Prištině.

Nemusel by to ani dělat tajně, jak to provedl u jmenování paní Klausové velvyslankyní. Je-li takový „Evropan“ jak říká, měl také dost času navrhnout, aby EU suspendovala kontakty s Kosovem, dokud se řádně nevyšetří, neobžalují a neodsoudí autoři otřesných zločinů - vyjímání a prodeje tělesných orgánů Srbů. Mohl s mediálním rámusem pozvat do Prahy Švýcara Dicka Martyho z Rady Evropy, autora zprávy na toto téma a poskytnout mu z výše svého úřadu plnou politickou, a možná i jinou, podporu. Mohl se též ozvat proti nehoráznému tlaku EU, především Německa, na Bělehrad ve věci Kosova v kontextu evropské integrace Srbska. Berlín by kvůli němu svou politiku jistě nezměnil. Ale nový český prezident se mohl v této záležitosti jasně a veřejně vymezit. Neudělal to. Nechtěl? Či ho to ani nenapadlo? Ale klábosit o „boji s terorismem“, to mu jde dobře.

I tady se prokazuje „Zemanova doktrína“ jako plané slovní cvičení. Kruh se uzavřel.

O Zemanově „boji s terorismem“ na Golanských výšinách příště.