Američtí jestřábi nebezpečně dráždí čínského draka

china usa box
19.1.2022 10:22
Sotva šest měsíců po chaotickém stažení USA z Afghánistánu prezident Joe Biden čelí třem krizím – na Ukrajině, na Tchaj-wanu a v Íránu – které by mohly snadno propuknout v americké vojenské akce v zahraničí. Biden by se nepochybně raději takovému vyústění vyhnul, ale je pod obrovským tlakem ze strany demokratů i republikánů v Kongresu, aby v těchto sporech prokázal „odhodlání“, čímž by překonal katastrofickou ztrátu „důvěryhodnosti“, kterou Washington údajně utrpěl v důsledku debaklu v Afghánistánu. To, jak úspěšně Biden dokáže odolat tomuto tlaku, do značné míry určí, zda se USA vyhnou zavlečení do další válečné bažiny, a to takové, která by se mohla jevit jako mnohem smrtelnější než ta v Afghánistánu.

Tchaj-wanská krize má své kořeny na samotném počátku studené války. Po porážce nacionalistické strany (Kuomintangu) v občanské válce, která skončila v roce 1949 vítězstvím komunistů, generál Čankajšek a asi milion jeho stoupenců uprchli na ostrov Tchaj-wan – dlouho považovaný za provincii Číny – a založili tam Čínskou republiku (ROC). Na následujících třicet let Spojené státy uznaly ROC jako oficiální vládu Číny a vyzbrojily její armádu. Nicméně, za účelem dalšího obklíčení SSSR uznaly USA v prosinci 1978 lidovou republiku jako legitimní vládu Číny a přerušily oficiální vztahy s ROC. Stoupenci ROC v Kongresu, naštvaní tímto krokem, schválili zákon o vztazích s Tchaj-wanem (TRA) z roku 1979, který zavazuje USA, aby pokračovaly v prodeji zbraní ROC a byly připraveny v případě potřeby odolat jakémukoli násilnému pokusu změnit status ostrova. Ačkoli TRA v takovém případě nenařizuje automatickou intervenci USA, umožňuje takovou akci, pokud je to považováno za nezbytné pro ochranu americké bezpečnosti – tento postoj je ve Washingtonu známý jako „strategická nejednoznačnost“.

Od roku 1979 až do relativně nedávné doby se Spojené státy soustavně snažily zabránit tomu, aby se Tchaj-wan stal ohniskem napětí ve vztazích mezi USA a ČLR – sice prodávaly Tchaj-wancům stále sofistikovanější zbraně pro jejich obranu, ale odrazovaly je od jakýchkoli kroků, které by mohly vyvolat čínský útok a tím pádem vojenskou reakci USA. Postoj Washingtonu se však změnil, protože na Tchaj-wanu získala větší podporu Demokratická pokroková strana usilující o nezávislost. Její předsedkyně Cchaj Jing-wen je nyní prezidentkou a ČLR stále vehementněji hrozí vojenskou akcí, pokud by Tchaj-wan skutečně vyhlásil nezávislost. V reakci na zvýšenou čínskou vojenskou aktivitu na moři a ve vzdušném prostoru obklopujícím Tchaj-wan zintenzivnily USA dodávky zbraní na ostrov a uspořádaly v okolí vojenské manévry. Někteří jestřábi v Kongresu volají po odmítnutí „strategické nejednoznačnosti“ a její nahrazení pevným závazkem pomoci Tchaj-wanu v případě napadení Čínou.

Obě strany předpokládají, že jakýkoli větší střet by mohl vést k brzkému použití jaderných zbraní. Stejně jako Trump zvýšil Biden americkou vojenskou pomoc ostrovu a nabídl důrazné vyjádření podpory s tím, že americký závazek k obraně ostrova je „pevný jako skála“. Biden se zároveň 16. listopadu snažil uklidnit napětí v telefonickém rozhovoru se Si Ťin-pchingem. Ale navzdory pokusům o zmírnění situace je Biden pod obrovským tlakem zevnitř i zvenčí své administrativy, aby přijal tvrdší linii ohledně Tchaj-wanu a zavázal se podniknout vojenskou akci v případě jakéhokoli čínského postupu proti ostrovu. Washington považuje Tchaj-wan za zásadní článek ve svém řetězci aliancí obklopujících Čínu, a proto si prý zaslouží neochvějnou podporu USA. Pro ČLR to vše představuje neúnosné narušení její národní suverenity, takže to nutně povede ke zvýšení napětí – jakýkoli incident v regionu, byť sebemenší, zahrnující americké a čínské lodě a letadla, by se mohl rychle rozvinout v totální konflikt se značným rizikem jaderné eskalace.

Čínský prezident Si Ťin-pching přednesl mnoho projevů, ve kterých pohrozil vojenskou akcí, pokud Tchaj-wan vyhlásí nezávislost. Každá velmoc má své zájmy a toto je pro ČLR nepřekročitelná linie. Američtí jestřábi budou tak dlouho dráždit čínského draka a ruského medvěda bosou nohou, až se jednoho dne uskuteční masivní vojenské rusko-čínské cvičení v okolí Kuby nebo Venezuely. Teprve tehdy si snad uvědomí, jak je pro jiné velmoci nepříjemné, když jim chrastí zbraněmi na jejich dvorku.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.