Arogantní mocichtiví neumětelové žádnou změnu nepřinesou

Bartoš
24.9.2021 12:32
Před každými volbami se snaží opozice vystřídat u moci vládní strany a používá k tomu nejrůznějších metod. Většinou přitom spoléhá na krátkou paměť voličů, kteří již stačili zapomenout, jak právě ona současná opozice před lety vládla. Kolik korupčních kauz její vlády přinesly, jak ostudně a spíše jen symbolicky se zvyšovaly důchody, s jakou arogancí a neodborností její zástupci řídili jednotlivá ministerstva, nemluvě o ostudné podlézavosti vůči orgánům EU a mocným zájmovým skupinám v pozadí. Různí solární baroni, agrobaroni a jiní podobní podnikavci ždímající s naprostou bezohledností tuto zemi již několik desetiletí tu nevznikli sami od sebe. Někdo jim musel vytvořit podmínky pro jejich pohádkové zisky na úkor většiny pracujících. Chce současná opozice i toto nějak řešit nebo jí tento stav plně vyhovuje? Stejně jako naprosto neúnosné stamiliardové zisky, které od nás rok co rok odvádějí zahraniční firmy.

Objektivní zpráva o skutečném stavu České republiky schází

Ve světle všech možných volebních programů nám řadu let citelně schází odborně vypracovaná objektivní zpráva o stavu České republiky popisující nejen současnou situaci, ale i reálné výhledy do budoucna oproštěné od vzdušných zámků a zbožných přání. Zřejmě o takový dokument není na nejvyšších místech zájem, jelikož reálný obraz země je horší, než jej líčí vládci země praktikující politiku sloužící úzké vrstvě, kteří kromě sebechvály dávno ztratili smysl pro  realitu všedního dne. Je tedy nutné připomenout jen několik málo údajů, které však prozradí mnohé o postavení naší země nejen v rámci EU. 

„… protagonisté samotové revoluce svým nezodpovědným, negramotným a i zlomyslným řízením se přičinili, mimo celkový spád morálky za minulých deset let i o obrovské materiální ztráty v částce, která dělá 2 biliony 285 miliard korun… A když proanalyzujeme, co vlastně to bylo za ztráty, tak máme i následující obraz: v ekonomice ztráty dělaly 1 bilion 626 miliard korun, ve zkrachovalých bankách a firmách 407 miliard korun, v uchýlení od placení daní 180 miliard korun, neplacení daní 100 miliard korun, z toho neplacení sociálního a zdravotního pojištění 72 miliard korun… A mnou uvedené údaje jsou převzaty ze statistického ročníku a oficiálního tisku.“ (V. Landa, Quo vadis, Česko? – aneb Česká republika v období 1985 – 2003). Samozřejmě je zde řeč o „zlatých“ 90. letech, jak toto období nazývají zejména hlavní protagonisté ekonomické transformace, liberální ekonomové a jim naklonění novináři.

V listopadu 2016 přednesl tehdejší šéf poradců na Úřadu vlády Vladimír Špidla analýzu české ekonomiky, která v první řadě zmiňovala více než dvojnásobný odliv kapitálu z ČR ve srovnání se zbytkem EU. V odvětvích, která mají charakter přirozeného monopolu jako je např. vodárenství nebo energetika jde dokonce o čtyřnásobek. Čeští vlastníci až na výjimky drží jen ta odvětví, která jsou z hlediska zisku jen málo lukrativní.

Známá ekonomka Ilona Švihlíková ve svém rozhovoru pro INFO. CZ před dvěma lety vyčíslila částku, kterou od nás ročně odvedou zahraniční subjekty podnikající zde prostřednictvím svých dceřiných společností na sumu čítající až půl bilionu korun. Současně připomněla, že naše mzdy patří v EU k těm nejnižším, přestože český zaměstnanec tráví v práci více času, než jeho kolega z Rakouska či Německa. Švihlíková ve zmiňovaném rozhovoru dále uvedla: „Politici jsou natolik spjatí s obdobím transformace a řeší hlavně otázku vlastního kariérního přežití, takže by museli popřít sami sebe, aby se na tom něco změnilo… . Postavili jsme se do role závislé ekonomiky až ekonomické kolonie. Máme tu velkou přítomnost zahraničního kapitálu, počátky transformace byly ovlivněny Washingtonským konsensem, tedy že konkurenceschopnosti dosáhneme tím, že budeme laciní – devalvujeme měnu a budeme poskytovat levnou práci.“

Podřízenost naší zahraniční politiky zájmům cizích mocností, která jednoznačně vyplývá nejen ze zaměření naší armády (viz stále dokola proklamovaná nutnost zvyšovat výdaje na obranu, ve skutečnosti jde nikoliv o zvýšení naší obranyschopnosti, nýbrž o enormní zisky zahraničního zbrojního průmyslu), řízení strategických zakázek, závislosti na dovozu potravin, neexistence silné české banky - to vše je tragickou zprávou o skutečném stavu České republiky 32 let po majetkovém převratu.  Tato všeobecně neutěšená realita zřejmě mnohým u nás vyhovuje. A volby v dnešní podobě na tom ani přes silácké řeči politických kramářů nic nezmění. Lze nanejvýše vhodnou volbu vlastenecky orientovaných politiků pouze zmírňovat následky tohoto vazalství.  Tedy těch politiků, kteří svůj mandát berou jako závazek sloužit své vlasti a jejím občanům a nikoliv jako prostředek k vlastnímu obohacení.

Samostatná, suverénní zahraniční politika neexistuje

Je velmi tragické, když se naše zahraniční politika namísto politiky všech azimutů, která je pro zemi naší velikosti a polohy jedinou smysluplnou variantou, stala poslušným vykonavatelem zájmů klíčových zemí EU a USA, a to na úkor života našich občanů, jejich životní úrovně, zajištění bezpečnosti, rozumné energetické strategie do budoucna a dalších ukazatelů skutečné vyspělosti země. Činnost zejména posledních tří ministrů zahraničí naší vlády je učebnicovou ukázkou poslušného vykonávání úkolů diktovaných ze zahraničních ambasád některých západních zemí. Viz umělá kauza Vrbětice a vyvolání nepřátelského stavu vůči Rusku (někteří političtí idioti dokonce sebevědomě vyhlašují, že Rusové sami musí přijít ke křížku s prosíkem za obnovu normalizace vztahů obou zemí), postoj naší vlády k situaci na Ukrajině, v Bělorusku nebo Sýrii. Žádná vlastní samostatná politika v této oblasti neexistuje, vše je diktováno ze západní ciziny.  O tom není nejmenších pochyb. Svědčí o tom i čerstvý projev ministra Jakuba Kulhánka na půdě OSN. Za ten by se nemusel stydět žádný představitel kterékoliv banánové republiky.  

Zahraniční politika EU je směsicí chaosu, neodbornosti, dvojího metru, neuvěřitelného pokrytectví a pseudohumanismu i podivného lavírování, kde prim hrají ekonomické a mocenské zájmy Německa či Francie.  Politika našich západních sousedů lákající do země údajné uprchlíky jako prý nezbytnou pracovní sílu, je přímo sebevražedná, naštěstí si to uvědomuje čím dál více nejen prostých občanů, ale i politiků.  USA již dlouhá desetiletí cíleně vyvolávají v různých částech světa nejen nestabilitu a nepřehledný chaos, ale i zkázu a zmar tamních obyvatel. Totální rozvraty celých zemí, po nichž následují přesuny velkého počtu osob, humanitární katastrofa, složitá obnova infrastruktury. USA své problémy, kterých mají nadbytek a navíc stále narůstají, vyvážejí do jiných kontinentů, aby zaměstnaly jiné státy a těžily zejména ekonomicky z tohoto stavu. Někteří hlupáci této politice ještě tleskají, a to i u nás. Bohužel ani v podřízenosti naší zahraniční politiky cizím zájmům poškozujícím naši vlast se po volbách, jak se zdá dle průzkumů preferencí pranic nezmění, což je velmi zlé pro budoucnost České republiky.  

Současné podivné slepence stran, straniček a hnutí, které se touží za každou cenu dostat k moci, nabízejí jen falešné iluze a vzdušné zámky v podobě údajné modernizace ekonomiky a řízení státu. Přitom jde jen o kouřové clony mající zastínit jejich vlastní omezenost a hrabivost, chorobnou touhu dostat se za každou cenu k válu a provádět politiku sebevražedné podřízenosti k EU a NATO, bez ohledu na velmi neblahé důsledky takového počínání. Piráti a STAN a koalice Spolu se za každou cenu snaží přesvědčit občany o blahodárnosti jejich budoucí vlády pro naši zemi. Domnívají se zcela mylně, že když nalijí od ekonomiky obří balík peněz, bude u nás brzy ráj. Podobnou převratnou, ba přímo revoluční změnou, má být digitalizace státní správy. I ona se má dle těch, co už se vidí ve vládních křeslech, stát kouzelným zaklínadlem, které zázračně zefektivní činnost státní správy a občanům tak usnadní komunikaci s úřady a zpracovávání veškerých úředních agend. Což je na první pohled samozřejmě zjevný nesmysl. Takto to prostě v praxi nefunguje. Ostatně naše státní správa není tak nepružná a nemoderní, jak se často traduje. Její neefektivnost způsobuje zejména stálý nárůst agend, současná v mnoha ohledech dost nepřehledná legislativa a rovněž nízká atraktivita práce pro stát pro mladé vzdělané lidi. Navíc digitalizace státní správy postupně nabíhá již řadu let, se státní správou lze dnes běžně komunikovat elektronicky, jde jen o to, kolik lidí této možnosti využívá. Piráti tedy v tomto směru objevili již dávno objevené a spoléhají na nízkou kompetenci voličů, což se většinou nevyplácí.  

Permanentní boj proti korupci jako výraz politické bezradnosti

Podobně je to se stále opakovanou mantrou boje proti korupci. Kolik různých, dnes dávno zapomenutých, stran i pidistraniček toto mělo jako hlavní bod svých jinak obsahově chudičkých programů. Když pak některé z nich dostaly šanci s problémem pohnout, nestalo se prakticky vůbec nic a zůstalo jen u prázdných proklamací viz. akce čisté ruce tolik prosazovaná Zemanovou vládou koncem 90. let. Co z ní nakonec zbylo kromě velkého humbuku a co se vůbec od té doby u nás změnilo? Prakticky vůbec nic. Korupce dál kvete jako dobře pěstěná květinka. Chceš státní či městkou zakázku, chceš prosadit svého zástupce do dozorčí rady, do vedení státního podniku? Tak dej provizi! Nabídni adekvátní protislužbu, jinak si ani neškrtneš.  Tato letitá praxe se v tržním hospodářství praktikuje s železnou neměnností již od převratu a není v žádném zájmu těch kdo ovládají penězovody na ní cokoliv změnit. Kapři si svůj rybník sami dobrovolně nevypustí a svého vlivu nevzdají. Zákon o prokazování majetku měl být schválen hned při přechodu na tržní ekonomiku, tehdy by ještě měl smysl. Samozřejmě za předpokladu kvalitní a řádně vymahatelné právní normy měřící všem stejně ve stylu padni komu padni. Stejně jako další zákonné pojistky zabraňující rozkrádání veřejného majetku, bývalých státních a národních podniků, družstev apod.   Velké kšefty a majetkové přesuny se však ve své době jaksi musely obejít bez řádného právního rámce, aby nový režim a jeho nositelé vytvořili sobě nakloněnou přes noc zázračně zbohatnuvší vrstvu zajišťující její moc i do budoucna. Dodnes se s tímto neblahým dědictvím samolibých liberálních ekonomů potýkáme. Všimněme si pozorně v této souvislosti, právě nyní před volbami, kdo hovoří o 90. letech u nás jako o zlatých časech a stále dělá advokáta kriminálním praktikám a velkým zlodějnám tehdejší doby. Ať si každý poctivě zváží, zda chce dát právě těmto lidem mandát k vládě nad touto zemí. Způsob myšlení těchto lidí a jejich následovníků se nijak nezměnil a ani nezmění. Jsou to ve své podstatě sebestřední asociálové, papouškující hloupě příručkové poučky o nepostradatelnosti trhu bez přívlastků pro blaho lidstva, nutné osobní zodpovědnosti každého jedince, o údajných rovných šancích pro každého (krom jejich kamarádů z byznysu přirozeně, ti jsou vždy ze všech nejrovnější). O vymahatelnosti práva pro všechny cudně mlčí, což je ale příznačné. Pro tyto lidi je i chřadnoucí a ze všech stran osekávaný sociální stát přežitkem a rádi by zprivatizovali vše, co ještě u nás není v soukromých rukou, spoléhajíce přitom na magickou sílu neviditelné ruky trhu. Té ruky, která už mnoho prostých lidí u nás stačila spolehlivě opakovaně okrást, znehodnotit jim jejich úspory, vyměřit žalostně nízké penze - tyto až poslední dvě vlády konečně začaly narovnávat na důstojnou úroveň.  Vzpomeňme, za kterých vlád se důchody u nás zvyšovaly řádově třeba jen o desetikoruny. Ano, byly to pravicové vlády Topolánka a Nečase tolik proklamující odpovědné hospodaření a nutnost uskromnit se pro ty nejpotřebnější z řad obyčejných pracujících, důchodců, nezaměstnaných, zdravotně postižených apod. Vše ve prospěch velkého kapitálu a rostoucích zisků velkých firem a na úkor většiny lidí u nás. Mnozí z těch, kdo se nyní derou k moci se netají svými sympatiemi právě k takového politice ve stylu zisky jsou za všech okolností soukromé, ztráty naopak vždy veřejné. Tito lidé by chtěli, aby občan hrál o svůj důchod na burze, a aby se mladý člověk kvůli průměrnému bydlení stal doživotním rukojmím zahraničních bankovních ústavů a pojišťoven.  Petr Fiala disponující charismatem na úrovni podprůměrného venkovského ochotníka, vidící se už budoucím premiérem, ostatně jasně vzkázal současným mladým, že na jejich důchody možná vůbec nebudou prostředky. Zapomněl však, zřejmě z vrozené skromnosti, dodat proč. Jelikož členové jeho strany v minulosti umožnili masívní rozkrádání státu, včetně prostředků na důchody.

ODS po letech opozičního půstu bude chtít do vlády za každou cenu. Proto vůbec nepřekvapuje, že strana modrých strak v zákulisí již několik měsíců čile vyjednává s hnutím ANO o případné budoucí vládní spolupráci. Sám Babiš se nijak netají tím, že v minulosti byl voličem ODS, podobně jako mnozí jeho kolegové nejen v poslaneckém klubu. Je proto velmi úsměvné, jak si před volbami na oko jdou představitelé obou subjektů po krku. Docela dobře se po volbách mohou přátelsky obejmout a zahájit jednání o budoucí pravicové vládě. Už jsme si ostatně zvykli, že v politice u nás nic není nemožné. I toto je pro voliče velmi významná informace, kterou je nutné brát s plnou vážností. Ostatně hejtman Vondrák (ANO) se již na spolupráci s ODS na vládní úrovni velmi těší, což dává najevo i svými veřejnými prohlášeními. Proč ne, dobrý byznys na úkor občanů se dá provozovat nejen s ODS, ale prakticky s celou tzv. současnou demokratickou opozicí.  

Klidná síla proti českým národním zájmům

Lidovci se už před lety stali českou pobočkou sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho nestydatých majetkových nároků vůči České republice, hanebného přepisování dějin, kdy se z obětí dělají viníci a z viníků oběti a prodlouženou rukou katolické církve vehementně prosazující své vylhané nároky. To je dost málo pro tradiční partaj, která nejen přežila všechny režimy, ale navíc s nimi čile spolupracovala.  Lidovci krom jiného v minulosti aktivně podporovali nejen řadu asociálních opatření polistopadových vlád, ale i kroky směřující k likvidaci naší suverenity zejména ve vztahu k EU a NATO. V zahraniční politice podporovali a podporují primitivní antirusismus a likvidaci zbytků naší suverenity, včetně vojenských zločinných intervencí USA proti tzv. neposlušným státům. I politici strany lidové aktivně hájili totálně nestoudný, obludně barbarský a mezinárodnímu právu odporující útok proti zbytkové Jugoslávii v roce 1999 a také oni tedy mají na rukou krev zejména srbských dětí, žen a mužů. Na to nelze zapomínat! Ano, takto se chovají křesťanští politici ze strany lidové, když jde o moc a její udržení. Nutno zmínit i výrok jednoho známého lidoveckého politika z 90. let, ještě z doby před vstupem naší země do NATO o tom, že „když budeme v NATO, potom už bude úplně jedno, jaká je u nás vláda“. Velmi příznačná slova novodobých kolaborantů a vlastizrádců. Jasná ukázka moderního mnichovanství, učebnicový příklad úslužné háchovštiny z dob německé okupace. Lidová strana je vzhledem k letitým zkušenostem pro většinu normálních myslících lidí naprosto nevolitelná. To samozřejmě neznamená, že tato strana ve svých řadách nemá slušné a poctivé členy, ti však nemají žádný vliv na stranickou politiku. Různí Jurečkové, Bartoškové a jim podobní si dál hrají své hry na velkou politiku, ovšem nikdy nepřekročí vlastní úrovní okresní formát. Ve vedení lidovců citelně scházejí osobnosti typu Ludvíka Hovorky či Stanislava Juránka. Současní kormidelníci připravují tradiční partaji nedobrou budoucnost. 

O TOP 09 je zbytečné hovořit. Parta odnárodnělých asociálů, míří nezadržitelně na politické smetiště, kam nepochybně už dávno patří a nezachrání ji ani pár senátorů a jejich silácké výroky tu proti Rusku, tu proti prezidentu Zemanovi. Arogantní paní Pekarová známá  vlastní myšlenkovou prázdnotou jen svými siláckými výroky odvádí pozornost od osobní ubohosti. Kdyby jí ODS nehodila záchranný kruh, po těchto volbách by zkompromitovaní Topáci skončili bez poslaneckých mandátů a odebrali se zaslouženě do politického zapomnění.

 

Političtí chameleoni chtějí do vlády

Chameleoni ze STANu také opakovaně prokázali, že jsou schopni se spojit téměř s každým, kdo jim zaručí podíl na moci. Jsou v tomto ohledu nesmírně pružní. Nejprve se přisáli k TOP 09 v době její největší slávy. Podíleli se tak na ředě opatření přinášející neblahé důsledky pro život zejména sociálně slabých občanů, ale i řadových zaměstnanců. Později, když TOPka měla zlaté časy dávno za sebou, uvažovali o spojenectví s lidovci (před volbami v roce 2017), ale lekli se kvóty 10%, kterou by nemuseli jako koalice dvou subjektů ve volbách překonat, až nakonec skončili v náručí Pirátů. Jednání prodejné děvy, která jde vždy s tím, kdo nabídne víc. Navíc STAN je hnutím radikálních eurohujerů, pokryteckých antikomunistů, přesvědčených liberálních demokratů na věčné časy až pokryje celou Evropu vliv vražedné ideologie islamismu. STAN je hnutím, které umným způsobem zneužilo v názvu slovo starostové pro vyvolání dojmu, že jej podporuje většina starostů. Opak je pravdou, šlo jen o vcelku dobrý a stále fungující marketingový tah. Část voličů jej ještě stále baští, ale i oni časem nepochybně prohlédnou. Pánové Rakušanové, Gazdíkové a spol. jsou ve skutečnosti jasní pravičáci, což raději nepřiznají a z taktických důvodů se snaží dělat na veřejnost dojem rozumného středu, jakési klidné síly, kterou se od 90. let u nás zaštiťovali zejména lidovci, aby tím zvyšovali svůj koaliční či spíše vyděračský potenciál. Víme dobře, jak se tato klidná síla potom chovala v praktické politice. Od přesvědčených pravičáků ze STANu nelze očekávat nic jiného než poslušnost vůči nejrůznějším euronesmyslům a v ekonomické oblasti podporu stavu, kdy nejbohatší dál bohatnou na úkor většiny ostatních. O zahraniční politice ani nemluvě, stejně jako o prosazování zvyšování výdajů na obranu. Jinými slovy nákup předražené a nepotřebné vojenské techniky, jen aby strýček Joe byl konečně spokojen.  Ne, taková politika rozhodně není v zájmu České republiky a většiny našich občanů.

Piráti nepředstavují žádnou rozumnou budoucnost pro naši zemi

Piráti stavící se do role nové dravé progresivní síly schopné zmodernizovat Českou republiku, nejsou ničím jiným než velkým podvodem a falešným lákadlem pro mladé voliče bez patřičných životních zkušeností. Zejména prvovoliči jsou náchylní volit tzv. proti proudu, jenže také oni mohou brzy hořce litovat neuváženou volbu.  Stačí se jen pro příklad podívat jakým způsobem řídí Pirát Hřib naše hlavní město. To je jeden velký festival tupé arogance, nekompetentnosti, mediálního sebezviditelňování, odvádění pozornosti od neřešených problémů směrem k banalitám.  Nejhorší na tom je, že toto vše se děje na úkor tvrdé práce ve prospěch rozvoje Prahy. Rozvoj města se pod pirátskou vlajkou prakticky zastavil, zato hloupostem se daří. Likvidace soch a pamětních desek, přepisování historie 2. sv. války, provokace vůči významným zemím na východ od našich hranic, hraní si na vlastní nezávislou zahraniční politiku, podpora veřejnému promenádování agresivních uřvaných menšin. To je celá pirátská správa Prahy. Trošku málo, že ano. Když prezident republiky nedávno Hřiba veřejně vyzval, aby okamžitě začal řešit katastrofální dopravní situaci v hlavním městě, reagoval tento arogantní přepisovač historie jako uražený puberťák. Nebyl schopen adekvátní reakce, ani sebemenší sebekritiky. Pražané mají nyní v čele města asi nejslabšího primátora od převratu. Tento člověk měl být již dávno odvolán pro naprostou neschopnost zastávat řádně svou funkci. Mnoha vlivným lidem však právě on jako primátor zjevně plně vyhovuje, jinak se to dá těžko vysvětlit. Předseda Pirátů přesto v minulosti opakovaně Hřiba veřejně pochválil, že svou práci dělá dobře. Pan Bartoš asi příliš dlouho pobýval na ostrém letním slunci nebo hulí něco skutečně hodně silného, jinak by totiž takový výrok vůbec nemohl vypustit z úst. Ve střízlivém stavu by toto prostě nemohl prohlásit. Vše zlé je ale vždy pro něco dobré. Aspoň občan v praxi a v přímém přenosu vidí, jak by to dopadlo, kdyby se Piráti náhodou dostali do vládních křesel. Jeden velký postpubertální mejdan pro zlatou liberálně demokratickou mládež, na jehož konci je jedno velké nic. Žádná reálná práce, jen spousta pitomostí vydávaných za nutnou modernizaci. Piráti se netají svým cílem v podobě kulturní revoluce, která má dát zelenou nejrůznějším obskurním menšinám na úkor rodin, řádných pracujících občanů, důchodců. Piráti chtějí donutit většinu společnosti, aby se o výsledky své poctivé práce podělila nezištně a zcela dobrovolně s nepřizpůsobivými agresivními menšinami. Toto je politika vedoucí do pekel, která má zcela rozložit český národ, jeho tradice, přirozenou generační návaznost a vzít našim dětem budoucnost. Děkuji, nechci a věřím, že takových je nás drtivá většina.

Dospělý svéprávný člověk falešným volebním vábničkám nenaletí. Je nutno si je ale připomínat, stejně jako temnou minulost řady osob považujících sama sebe za odpovědné hospodáře a osvícené hlavy, jelikož nejrůznější kreatury sápající se po vlivných politických pozicích sázejí v prvé řadě na krátkou paměť voličů. Jisté je, že případná vláda pravicového slepence Spolu s podivným spojenectvím Pirátů a STANu by nás mohla přijít hodně draho. Slepým ulicím je dobré se vyhýbat nejen v reálném životě, ale i v politice. Případná budoucí vláda arogantních tlučhubů nabízející dávno prošlé zboží v nových obalech je typickou slepou uličkou. Pro naši zemi a její skutečný rozvoj ve prospěch obyčejných lidí, nikoliv zbohatlíků a zlatokopů je každopádně výhodné se této slepé ulici zdaleka vyhnout. Máme to ostatně stále ještě ve svých rukou. Ano, mnozí by si rádi zahráli aspoň epizodně první politickou ligu, ačkoliv jejich schopnosti stačí s bídou na třetí ligu či spíše divizi.  A o tom to je. 

miroslav-porizek
Bydlím na malém městě uprostřed Hané, pracuji ve státní správě v sociální oblasti, publikuji asi 20 let - zejména různá témata z politiky, kultury a historie. Jsem stoupencem společenské solidarity, veřejné dopravy a přímé demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.